Knihy 2/2022

Knihy

Návrat ruského leviathana

– Nejsem jistě jediný, kdo dnes touží poznat názory demokraticky smýšlejících Rusů na současnost i budoucnost své země. Ze svých objevů mohu zejména doporučit soubor 55 esejů historika, politologa a publicisty Sergeje Medveděva (nar. 1966), který vyšel v Rusku roku 2018 (po obtížném hledání nebojácného vydavatele). Je rozdělen do čtyř oddílů nazvaných Válka o prostor, Válka o symboly, Válka o tělo, Válka o paměť. Všechny války se vedou mezi lidmi usilujícími o uchování a prohloubení svobody a státní mocí, která se snaží obnovit svou neomezenost. Autor sleduje průběh a epizody válek od Putinova nástupu na trůn roku 2000, často se však vrací i ke vzdálenější minulosti. Vidí Rusko jako zemi, která se čas od času pozvedá k naději, že střese těžký sen a zařadí se mezi civilizované státy, tato naděje je ale stále znova zklamávána. Dílo vyniká brilantním literárním podáním s ostrým satirickým akcentem. Autor se v něm projevuje i jako ekolog, sportovec, aktivista, gurmán. Pokusím se knihou projít s několika zastaveními.

Dým vlasti je na jaře produkován horlivým spalováním trávy spojeným často s požáry. Vzpomínám, že se vznášel nad hořícími lukami i u nás, dokud se nepodařilo vyložit lidem, že to přináší více škody než užitku. V Rusku ještě tak daleko nejsou. Doněcký džihád ukazuje podíl putinovského Ruska na vyvolání chaosu na východě Ukrajiny. Vymyslel to beztak Churchill se zabývá masovou zálibou Rusů v konspiračních teoriích. Pro ty, kdo jsou v tanku připomíná problematické vlastnosti této pro ruskou politiku tak nezbytné zbraně. Autor pamatuje pokus nasadit tanky proti odpůrcům puče proti Gorbačovovi, mezi nimiž sám stál. Právě tenkrát se asi na deset let zdálo, že spontánní odpor Moskvanů otevřel cestu k novému Rusku. Tělo panovníkovo je o bizarních stránkách Putinova kultu, v němž hrají roli i vládcovy nerozměklé svaly. Rekviem za rokfór si všímá zmizení chutných sýrů z trhu. Oblomov a Šolc ruské státní moci (jde o postavy z Gončarovova románu) je o tom, jak jsou dnes oceňováni Brežněv a Gorbačov. Aspoň pár vět: Brežněv konvenoval tradicionalisticky smýšlející části obyvatelstva: jen aby všechno bylo jako dříve. Gorbačov, stejně jako nesčetní další ruští reformátoři, představoval opak, a proto ho národ nepřijal. Gorbačova lidé nemají rádi za to, že je jiný, že nám dal svobodu, jenže my jsme dlouho nevěděli, co si s ní počít, a tak jsme ji pro jistotu vrátili státu. V eseji Ruské resentimenty dnes znějí prorocky slova: Ukrajina nám byla příliš blízká a příliš podobná na to, aby ji Rusko nechalo jen tak odejít.

Snad jsou prorocká i jiná autorova slova: V Rusku je prozatím noc, takže je třeba vyčkat na třetí kohoutovo zakokrhání.

Sergej Medveděv: Návrat ruského leviathana, z ruštiny přeložil Libor Dvořák, Pistorius & Olšanská, Příbram 2019, 278 s.

Jan Novotný

Państwo czy rewolucja

– Území rozděleného Polska dalo na počátku 90. let 19. století vzniknout dvěma na Marxe se odvolávajícím levicovým proudům. Polská socialistická strana (PPS) spojovala sociální cíle se státní nezávislostí. Pro Sociální demokracii Polského království a Litvy (SDKPiL) to neplatilo. Rozdílnost cílů a taktiky se projevila i během revoluce v roce 1905. Socialisté se snažili carské Rusko oslabit, a vytvořit tak do budoucna prostor pro obnovu nezávislého Polska. Kvůli tomu se od nich odštěpilo radikálnější křídlo a založilo stranu PPS-Levice. SDKPiL naopak usilovala o zachování impéria, které se mělo demokratizovat. Strana se posléze stala autonomní součástí ruské sociální demokracie. Bolševiky ale jednoznačně podpořila až během říjnové revoluce. Té se aktivně účastnila také řada polských straníků, kteří pak v novém státě přebírali i vlivné pozice (nejznámější byl Felix Dzeržinský). PPS před první světovou válkou vytvářela podzemní organizaci a v klíčových dnech konce války vyhlásila nezávislé Polsko v čele se svými premiéry zavádějícími pak sociální legislativu stejně jako demokratické svobody. To bylo zásadní pro neúspěch bolševické revoluce. Jinak slabé dělnictvo se ztotožnilo s novým polským státem. Sjednocením SDKPiL a PPS-Levice vznikla v prosinci 1918 Komunistická strana Polska (KPP). Vytvořením a ovládnutím dělnických rad chtěla zopakovat ruský recept, zpochybnit autoritu polské vlády a postupně ji nahradit. V radách ovšem získala většinu PPS, a ty tak vládu střídavě podporovaly a kritizovaly, ale uznávaly její autoritu. KPP nově vzniklý stát odmítla, bojkotovala volby na počátku roku 1919 a stále věřila v bolševickou revoluci – shromažďovala zbraně a agitovala mezi dělníky. V průběhu roku 1919 ale také čelila čím dál silnější represi. V okamžiku bolševické invaze do Polska v létě 1920 byli domácí komunisté zdecimováni a neschopni vyvíjet výraznější činnost – natož zahájit dělnické povstání, které by Rudé armádě ulehčilo postup. Polská bolševická vláda (Prozatímní revoluční výbor Polska) tak vznikla z polských komunistů v sovětském Rusku (v čele stál Julian Marchlewski). Usídlila se v Bělostoku, na konci července 1920 vyhlásila sovětskou republiku, ale s ústupem sovětského vojska Polsko záhy opustila. Od té chvíle byla KPP marginální politickou silou, cizorodým prvkem s cejchem ruské paté kolony.

Na téměř 550 stranách čistého textu knihy historik Andrzej Friszke detailně popisuje jednotlivé stávky i schůze. Kniha o počátcích polských komunistů je tak pro většinu čtenářů příliš podrobná.

Andrzej Friszke: Państwo czy rewolucja. Polscy komunici a odbudowanie państwa polskiego 1892–1920, Wydawnictwo Krytyki Politycznej, Varšava 2020, 740 s.

Jan Škvrňák

Kousavý pes

– Do roku 2009 patřil Jan Šícha k nejlepším fejetonistům Literárních novin. Lehkost literárního jazyka, schopnost vyvolávat asociace a pobízet k vlastním výkladům využívá v bedekru moderního muzejníka Kousavý pes. Vznik knihy úzce souvisí s příběhem vzniku stálé expozice Naši Němci v Ústí nad Labem (viz Listy 1/2022). Kniha nastiňuje způsob přemýšlení autorského týmu, který expozici započal, ale nedokončil, protože podlehl v mocenském střetu. Čtenář se ovšem nemusí obávat, že si knihou jde autor vyřizovat účty se skutečnými nebo domnělými soupeři. Konkrétní osoby ostatně zmiňuje jen na dvou místech. V jedné dějové linii čteme o autorově účasti v sametové revoluci coby jednoho z vůdců studentské stávky v Ústí nad Labem. Ve druhé o plánech ředitelky, která si do nové práce přináší z mezinárodního prostředí nejen zkušenosti a kontakty, ale i potřebu pohybovat se v hezkém prostředí a mezi živými lidmi. Po odbornících, se kterými konzultuje, nechce hodnotové soudy, ale zaplnění chronologické osy lidmi a daty. Měli jsme v českých zemích úžasné Němce. Základem textu je autorova schopnost rozvíjet příběhy a obrazy. Tabulka z jedné z ústeckých vil: Achtung! Bissiger Hund! Příběh vysidlovaného pohraničí. Proč je v němčině pes kousavý a v češtině zlý? Došlo i na vysídlení psů, anebo museli zůstat? Původní muzeum vzniklo jindy a jinak, jeden autorský přístup ale získal literární obraz, podle kterého lze postavit muzeum nové. I s architektonickou soutěží na podobu jeho expozice.

Jan Šícha: Kousavý pes, ERWIN, Brod nad Tichou 2021, 132 s.

-pe-

Zápisky potulného lidopisce podruhé

– Člověk si ani dnes přeci nevymýšlí pořád nové formulace Otčenáše, nýbrž opakováním těch kodifikovaných prohlubuje a obnovuje v nových souvislostech jejich účinek, čteme v Pouti se skicákem hudebníka a publicisty Jiřího Plocka. Drobný text o návštěvě mezi obrazy dává nahlédnout do Plockova přemýšlení o umění, způsobů hledání vazby mezi vytříbeností starých mistrů a obnovovací schopností lidové písně. Druhá vydaná sbírka Plockových krátkých textů přináší i další zamyšlení, třeba o rozličnosti dojmů z portugalské zpívané mše. Dochází ale i na lidi, třeba Jitku Šuranskou anebo Františka Hamadu.

Jiří Plocek: Zápisky potulného lidopisce podruhé, Galén, Praha 2021 137 s.

-pe-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Knihy

Návrat ruského leviathana

Państwo czy rewolucja

Kousavý pes

Zápisky potulného lidopisce podruhé

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu