Valeska Hesse

Stínová existence slavné sítě

Socialistická internacionála, která kdysi, když byl prezidentem Willy Brandt, představovala globální sílu, je dnes jen stínem.

Mezinárodní sítě politických stran jsou v debatách o velkých výzvách naší doby téměř neviditelné. Kdo zná současný stav Socialistické internacionály (SI) musí žasnout, když v knize Bernda Rothera Sozialdemokratie Global. Willy Brandt und die Sozialistische Internationale in Lateinamerika (Sociální demokracie globálně. Willy Brandt a Socialistická internacionála v Latinské Americe) čte o tom, jakou roli toto sdružení stran v sedmdesátých a osmdesátých letech hrálo ve světovém dění, zvláště v Latinské Americe. Willy Brandt byl v té době prezidentem SI a svým osobním úsilím z ní vytvořil globální sílu, která měla představovat alternativu jak k americkému kapitalismu, tak k sovětskému komunismu.

Působení Willyho Brandta v čele SI historiografie ve srovnání s jeho léty ve funkci spolkového kancléře a jeho práce v Komisi Sever-Jih věnuje daleko méně pozornosti. Právě vědomí této mezery motivovalo Bernda Rothera k napsáni uvedené knihy. To, co začalo jako biografická studie o důležité životní etapě Willyho Brandta, se nakonec stalo dílem o Socialistické internacionále v Latinské Americe. Tam byla SI ve srovnání s Afrikou nebo Asií obzvlášť aktivní.

Bernd Rother, historik a bývalý zástupce ředitele Nadace spolkového kancléře Willyho Brandta, identifikuje několik důvodů pro zvláštní rezonanci SI v Latinské Americe a v anglofonním Karibiku. Je to nejprve podobnost stranických struktur. Ale roli hrají i geostrategické úvahy: oba regiony chtěly tehdy vybudovat nové mezinárodní vztahy, aby se emancipovaly od USA, aniž by se přitom stavěly proti nim.

Rother zdůrazňuje, že tehdy nešlo o to, co by evropská sociální demokracie mohla udělat pro Latinskou Ameriku. Zájem byl oboustranný, bylo to rovnoprávné sbližování. V důsledku mezinárodního vývoje, jehož součástí bylo oslabení USA válkou ve Vietnamu, ropná krize roku 1973 nebo diskreditace Číny a Ruska na základě jejich blahovolného postoje vůči vojenským diktaturám v Argentině a Chile, sílilo mezi latinskoamerickými politiky přání budovat a posilovat vztahy k západní Evropě. V západoevropské sociální demokracii spatřovali vzor pro to, jak sladit demokracii, hospodářský růst a sociální spravedlnost. Iniciativa pro mezikontinentální spolupráci přicházela v sedmdesátých letech zvlášť z Mexika a Venezuely. Acción Democrática z Venezuely platila v této době za avantgardu nové latinskoamerické sociální demokracie.

Dalším důvodem byly tehdejší krize a konflikty v regionu. Autor se zvlášť intenzivně zabývá občanskou válkou v El Salvadoru (1980–1991) a revolucí v Nikaragui (1979) a obtížným hledáním správného přístupu k sandinistické vládě v Managui. Rother zjišťuje, že žádné jiné téma a žádná jiná země SI v době úřadování Willyho Brandta nezaměstnávala tolik jako Nikaragua. Dalšímu úspěchu Sovětského svazu jako na Kubě v roce 1959 bylo třeba ve Střední Americe bezpodmínečně zabránit. Sociálně revoluční hnutí měla vidět, že sociální demokraté stojí na jejich straně, pokud nebyla možná cesta demokratické změny poměrů, píše Rother. Nikaragua se léty ale od naděje na demokraticko-socialistický model pro třetí svět – jak se tehdy říkalo – vydala směrem k autoritářskému zklamání.

SI nebyla od počátku zaměřena globálně. O otevření SI za hranice Evropy se zasadil Willy Brandt poté, co v roce 1976 převzal předsednictví. SI se otevřela směrem k silám, které stály jak nalevo, tak napravo od sociální demokracie a tolerovány byly i nedostatky demokracie. Bernd Rother popisuje, jak toto pružné hledání partnerů bylo v souladu s Brandtovou nechutí exportovat politické nebo ekonomické modely. SI se podle Rothera pod Willy Brandtem nechala vést myšlenkou, že chce v rámci jen volně definovaného spektra demokratických reformních sil kooperovat se všemi, kdo jsou k tomu ochotni – pokud má daná strana ve své zemi vliv. Politický vliv byl oceňován výše než ideologická čistota.

Taková flexibilita byla důležitým předpokladem k získání nových členů, kteří očekávali rovnoprávný dialog s evropskými silami, do kterého by mohli přinášet vlastní zkušenosti a představy. A velkým počtem nových členů, kteří ve svých zemích často utvářeli vládu, rostla váha SI na globálním jevišti. Časem to vedlo k tomu, že US Department of State (ministerstvo zahraničí USA) zaměstnalo odborníka na SI a také v Sovětském svazu se novým fenoménem zabývali.

Už za časů Willy Brandta ale vedlo programové přetažení (Rother) k vnitřním konfliktům a roztržkám, zvláště mezi francouzskými socialisty a německou sociální demokracií. Svářili se spolu především o koncept spojenectví a Parti Socialiste se přitom stavěla za programovou jednoznačnost.

Kromě přijímání nových členů byly ještě další dva procesy, které zvýšily vliv SI: globalizace a rozšíření mezinárodních vztahů na nestátní aktéry a tím i na strany, také ty, stojící mimo vládní odpovědnost. Rother mluví o nové formě mezinárodní politiky, v které strany jako aktéři mimo vlády přecházejí k samostatné politice přesahující hranice. V takzvané Brandtově zprávě, zprávě Komise pro Sever a Jih, které Willy Brandt předsedal, to bylo formulováno následujícím způsobem: Utváření budoucnosti nás všech je příliš důležité na to, abychom je přenechali jen vládám.

S koncem předsednictví Willyho Brandta v roce 1992 skončila také slavná doba SI. To ukazuje význam jednotlivých osobností, zejména Willyho Brandta pro úspěch SI. Podle Rothera byla SI za Willyho Brandta spíš sítí osobností než spojenectvím stran. Ani Pierre Mauroy ani António Guterres, kteří po něm následovali, nedokázali Brandtův mimořádných zjev plně nahradit. Když se v průběhu revolucí v Tunisku a Egyptě v roce 2010 ukázalo, že dosavadní autoritářští vládci byli součástí SI, svazek se rozpadl.

Dnes vede SI stínovou existenci. Také globální vliv Progressive Alliance, kterou spoluzakládala SPD, lze označit za omezený. V regionech dochází k určitému zpětnému pohybu. Na evropské úrovni spojuje Strana evropských socialistů (PSE/PES) socialistické, sociálně-demokratické a dělnické strany celé Evropské unie a Norska. V Latinské Americe se vytvořila Grupo de Puebla, síť osobností, které se přes všechny rozdíly dají označit společným pojmem progresivní. Chybí ale spojnice mezi kontinenty. Přitom dnes není ani nedostatek talentovaných politiků – a silně zastoupena je i mladá generace – ani nedostatek důvodů pro společné progresivní iniciativy a mezinárodní stranickou práci.

Bernd Rother, Sozialdemokratie global: Willy Brandt und die Sozialistische Internationale in Lateinamerika, Campus Verlag, Frankfurt 2021, 470 s.

Text původně vyšel v IPG Journal (ipg-journal.de) pod názvem Parteien, hört die Signale 8. února 2022. Publikujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung (www.fesprag.cz).

Valeska Hesse je vedoucí referátu Latinská Amerika a Karibik ve Friedrich-Ebert-Stiftung.

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Valeska Hesse

Stínová existence slavné sítě

Socialistická internacionála, která kdysi, když byl prezidentem Willy Brandt, představovala globální sílu, je dnes jen stínem.

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu