Petr Gojda o básni Güntera Eicha

Básníci a vykladači (XXXII)

Günter Eich

Vyplaveno mořem

Útržky rozhovorů
vedených pod vodou,
odpovědi vyvržené na písek –
Žádné stopy, zato lemy vln
s medúzami a kousíčky řas,<
třískami, mušlí a zbytkem jantaru
a vlna ustupující zpět
zároveň s vlhkostí,
takže se písek znovu prosvětlí
jako by začalo kvapem svítat.

Na dunách tráva se třepetá
a čeká otázku.

přeložila Michaela Jacobsenová

Na zvědavce

Je to jenom chvilka, moře přinese a odnese vlnu. Jedenáct veršů vklíněných mezi stahy vodní masy, které rámují čas na břehu. Chvilka vyrvaná pro čtenáře neustále končícímu času. Kousek času na kousku pobřeží. Na všechno by stačilo pár okének filmového pásu. Lem vlny se vrací do moře, písek se prosvětluje, střih, tráva se třepetá.

Od začátku máme mít jasno – moře nám nabízí jen útržky rozhovorů. V zastavené chvilce, kdy voda už stačila smýt stopy na písku, vyvstává rychlý náčrtek pobřežního zátiší – té ready made instalace, kterou moře připravilo. Díváme se pod nohy. Vyvržené odpovědi zastupují kousíčky řas, třísky, zbytek jantaru, mušle, medúzy. O jaké rozhovory tady jde? Koho, s kým?

Od začátku jsme zvědaví. Tajemné rozhovory pod hladinou – má to být metafora pro živoucí pohyby vodní masy? Nebo jde o příběhy vyvržených předmětů? O zbytky jantarového paláce bohyně potrestané za lásku k rybáři? Baltské moře vyplavuje zbytky jantaru – píše se o tom na wikipedii. Pak by tyhle útržky rozhovorů, těchhle pár ohlodaných kostí mělo odpovídat na dávnou velkou lásku? Tohle nám nabízí svět?

Těch jedenáct veršů ale nevzbuzuje tíseň z marnosti a konečnosti všech věcí, ani z fragmentárnosti našeho poznání. Že z řasy vidíme jen kousíček, že ze dřeva jen třísku, je tu samo sebou. A oboje omezení by vyplynulo i z jiných, podobných scén.

Takže o co jde? Hodilo se mincemi, kameny stojí, herní pole je dané. Kousek světa v kousku času je pro nás připravený. Díváme se pod nohy, než se písek prosvětlí. A rozechvělá tráva čeká otázku. Snad by to i mohla být otázka odněkud z hlubin moře – příroda tu hýbe detailem i celkem. Ale v první řadě je to otázka, která patří nám. Čtenářům. Otázka básně. Podnícená od prvních veršů – vždyť jsme s ní přišli na pobřeží podívat se, co vlny vyplaví!

Svět je připravený, čeká na otázku. Na zvědavce. Není to nic velkého. Pár drobností. Jsme tu s básníkem, jen tak, obyčejně, stopy už smyla voda, stačí dva záběry, kousek prostoru, kousek času.

Petr Gojda (1985) vystudoval romanistiku a divadelní vědu na FF UK. Tři roky také studoval DAMU u režisérů Jana Borny a Ivana Rajmonta. Moderátor, dramaturg, překladatel a režisér. Pracuje v Českém rozhlase, na stanici Vltava, jako dramaturg.

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Gojda o básni Güntera Eicha

Básníci a vykladači (XXXII)

Günter Eich

Na zvědavce

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu