Ivo Dokoupil

Majdan 2013/2014

Kdy vznikly fotografie, které otiskujeme?

Začal jsem do Kyjeva jezdit začátkem prosince 2013, dva týdny poté, co začaly demonstrace. Potom jsem tam jezdil další tří měsíce. Události jak známo vyvrcholily v únoru střelbou. Vybrané fotky jsou většinou z toho mezidobí: dění kolem barikád, demonstrace žen a matek, kozáci připravují bograč, jako za dávných časů. Poslední fotografie je už z doby vzpomínání na padlé.

Na Ukrajině jsi působil i poté.

Byl jsem pověřený vedením mise Medevac Člověka v tísni, transportovali jsme letecky 37 zraněných z Kyjeva do Prahy. Byl jsem taky na východě ve Slavjansku, zakládali jsme tam pobočku Člověka v tísni. Od roku 2008 jsem, opět pod stejnou organizací, řídil na Zakarpatí projekt turistického značení. Teď je tam asi 1000 kilometrů značek podle naší normy. A v letech 2010 a 2013 jsme dělali turistické značení i na Krymu. Takové ptákoviny jsem si vymýšlel (smích). Kdyby teď chtěla česká armáda obsadit Krym, neztratí se...

To je dobrá zpráva. Co tě napadalo, když ses dověděl o ruské invazi?

Začali jsme samozřejmě aktivizovat známé kontakty. Tři týdny jsem pak na slovensko-ukrajinském pomezí rozjížděl pro Člověka v tísni logistiku pomoci. Na Zakarpatské Ukrajině je až dvě stě tisíc uprchlíků z vnitrozemí, spí ve školách, školkách na zemi. Je to problém. Máme tam sklad, abychom je zásobovali, hlavně potravinami a drogerií. Dovezli jsme taky pračky, aby si měli kde vyprat. Prostě aby mohli nějak lidsky fungovat.

Jak se humanitární organizace rozhoduje, kam pošle pomoc nejdřív?

To je široký dotaz... Vždycky je potřeba mít seriózního partnera z druhé strany – po letech už víme, kteří to jsou. Taky aby se nestávalo, že nadšenec přijede na vlastní pěst na hranice s plným autem a v noci telefonuje, že neví, kam náklad složit.

Setkal ses na Podkarpatské Rusi s přímým projevem války?

To ne, musím však říct – a přímé důsledky bojů na východě jsem dřív zažil – že nepřímé projevy války jsou stejně emočně náročné. Vidět, jak se na hranicích nebo v uprchlických centrech loučí otcové s rodinami a vracejí se do války a – úplně všichni – pláčou, je hrozné. Anebo když přijdeš do třídy, kde jsou uprchlíci ubytovaní, a když s nimi mluvíš, rozbrečí se třeba jen při vyslovení slova Charkov. Jejich příběhy bývají smutné. Sice přežili, ale často se nemají kam vrátit. Stavěli dům, spláceli hypotéku. Je jim třeba pětašedesát. A teď mají dvě igelitky. Jsou z nich bezdomovci vděční za možnost spát v teple na podlaze.

Fotografuješ pořád, i teď?

Teď to, přiznám se, odbývám. Samozřejmě občas spoušť zmáčknu. Ale jinak fotím pořád. Už 20 let rumunský Banát, s Člověkem v tísni tam máme projekt na rozvoj cestovního ruchu. Banát je takové mé fotografické dítě.

-tt-

Ivo Dokoupil

Ivo Fík Dokoupil (1966) je ekologický aktivista, cestovatel i turistický průvodce, fotograf a organizátor humanitární pomoci. Zaměřuje se na státy bývalého SSSR, na Rumunsko, Mongolsko a Čínu. V roce 1998 přivezl z čínského Sinťiangu pro agenturu Epicentrum reportáž o ujgurském odboji. Pokud necestuje po světě, žije v Radimi u Krnova.

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Ivo Dokoupil

Majdan 2013/2014

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu