Se spisovatelkou Alenou Wagnerovou hovoří Patrik Eichler

Sársko se dostalo na titulní strany novin

Po třiadvaceti letech prohráli zemské volby v Sársku křesťanští demokraté. Většinu budou nově mít se 43 procenty hlasů sociální demokraté na čele s premiérkou Anke Rehlingerovou. Ve volbách neuspěli Zelení a propadla Levice. Ani liberální demokraté z FDP na nutných 5 procent nedosáhli. Tématem voleb byla transformace místního průmyslu. V rozhovoru se ale věnujeme i proměnám celoněmecké politiky po spolkových volbách.

Patrik Eichler: Sárské volby měly v českém prostředí značný ohlas. Všimli jsme si většiny pro Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD) i toho, že v zemském sněmu budou se sociálními demokraty jen zástupci Křesťansko-demokratické unie (CDU) a Alternativy pro Německo (AfD). Co se o sárských volbách říká a píše v německé debatě?

Alena Wagnerová: I velmi konzervativní novináři, jako je třeba Jasper von Altenbockum, kritizují, že CDU žije ze starého, že vlastní politiku nemá. Merkelová totiž přivedla CDU nalevo a otázka je, jaké pravo k návratu může vytvořit. Altenbockum teď v jednom článku píše, že vedle SPD Olafa Scholze mnoho místa pro CDU nezbývá a že koncepce sociálního státu, která je programem sociální demokracie, ještě nedošla na konec své historie. Považuje ji tedy za nosnou a aktuální.

A když už jsme u kritiky CDU, tak je dobré říci, že kromě politiků vždy existuje kolem strany okruh lidí, kteří přinášejí politickému prostředí podněty a myšlenky a že toto duchovní zázemí CDU naprosto ztratila.

Vítězství SPD ve spolkových volbách a postupně razantnější vystupování kancléře Olafa Scholze naopak přidaly několik procent volebnímu výsledku sárské SPD a celé jeho straně daly nový impuls. Po mnoha letech se v tomto kontextu Sársko dostalo na titulní strany celoněmeckých deníků.

V jaké kondici šly obě hlavní strany do sárských voleb?

Vedení CDU stranu v Sársku nijak zvlášť nepodporovalo. Generální tajemník strany Mario Czaja dokonce ještě před volbami řekl, že Sársko je pro CDU ztraceno. Zároveň ale platí, že sárský premiér Tobias Hans byl nezkušený politik, který se během volební kampaně neosvědčil. Neformuloval politické kroky, ale spíše se omezoval na povrchní výpady, jako že je drahý benzín, což je sice smutné, ale ve volbách s tím nejde nic udělat. I členové CDU mu vytýkali proměnlivost v názorech a nejasnou komunikaci. Navíc pak také Hans před volbami onemocněl koronavirem.

Na problémy si ale CDU zadělala už dříve sama. Když byla v posledních volbách zvolena zemskou premiérkou Sárska Annegret Kramp-Karrenbauerová, tak řekla, že když je zvolena, tak zůstane v Sársku. Jenže ani ne za rok pak odešla z funkce, protože ji Angela Merkelová požádala, aby se stala předsedkyní CDU, což je funkce, ve které pak selhala.

Její odchod z funkce zemské premiérky nebyl dobře přijat a nevoli vzbudilo i její rozhodnutí prosadit za svého nástupce Tobiase Hanse místo Stephana Toscaniho, což byl zkušený křesťansko-demokratický politik a předseda zemského sněmu. I těmito personálními změnami lze vyložit oslabení CDU v letošních volbách.

Lídryně SPD Anke Rehlingerová se naopak dlouhodobě osvědčuje jako zdatná politička, která dovede mluvit s lidmi a prosazovat se. V kampani stejně jako stranické centrum stavěla na tématu sociální politiky. Samozřejmě uvidíme, kolik schopných lidí pro svou vládu najde. V koalici s CDU byla ministryní hospodářství a drah a dá se jí vytýkat, že neudělala řadu věcí, které udělat měla. Dobré lidi má ovšem SPD v ministrech pro školství a kulturu.

Tématem voleb byla proměna místního ocelářství a strojírenského průmyslu, ekologická transformace, včetně výroby klimaticky neutrální oceli, výdaje na obnovitelné zdroje nebo solární panely na střechách domů. Proč v této situaci neuspěli Zelení?

Zelení měli velké vnitrostranické problémy se svým předsedou Hubertem Ulrichem, který získával členy tak, že za ně platil příspěvky. Když se jim podařilo předsedu vyměnit, tak už nebyl dostatek času na to, aby získali pozornost a obnovili důvěru voličů. Kvůli vnitrostranickým sporům se navíc Zelení v Sársku vůbec neúčastnili spolkových voleb. To poškodilo jejich reputaci a samozřejmě i snížilo jejich viditelnost.

Čím Sársko žilo v minulém volebním období?

Před volbami zde byla koalice CDU a SPD. Tématem byla krizová situace v Sársku, kde je silný automobilový průmysl, který se musí proměňovat z průmyslu benzinových aut na průmysl aut elektrických. To není jednoduché a příliš se to nedařilo. I kvůli tomu patří Sársko mezi spolkové země s největším zadlužením.

Jde o historické důsledky toho, že CDU dlouho podporovala doly a těžký průmysl, který se přežil. V Sársku se vyráběly hrubé oceli a hrubé železo. Jen málo se vyráběly oceli speciální, takže šlo o průmysl na úrovni padesátých, šedesátých let. Vlády se také nestaraly o kultivaci dělnické třídy, například o růst odborníků a specialistů mezi dělníky.

Jedno z volebních témat bylo, že je třeba postavit 5000 bytů s regulovaným nájemným. Je bytová otázka v Sársku tak brizantní jako v Berlíně anebo v Praze?

Ne v té míře, ale je to otázka důležitá jako všude. I v Sársku rostou nájmy. Už dlouho se v SRN snižuje počet postavených sociálních bytů. Svou roli tu hrál neoliberální kapitalismus, V jeho ekonomickém rámci byly zprivatizovány stovky domovních bloků vybudovaných třeba veřejnými službami pro zaměstnance. V souvislosti se současnými nízkými až negativními úroky pro uložený kapitál jsou imobilie lukrativní jako majetek přinášející zisk. A proto jejich ceny neúměrně stoupají. Že řada lidí třeba po dvaceti letech ztratila možnost bydlet v sociálním bytě a zároveň se zvýšily nájmy, je problém, který s těžkostmi řeší stotisíce německých občanů.

Kam se ztratili voliči Linke?

Zabýval se tím berlínský Die Tageszeitung, když o Levici psal, že je to strana bezradná a štěpí ji mimo jiné rozdílné pohledy na Ukrajinu. Podobně jako AfD byla Levice orientována na Rusko.

Levice ovšem dnes slábne v celém Německu To je jiná situace než u Zelených, kteří na Spolkové úrovni získali 16 procent a jsou členy vlády. Někteří levicoví politici, jako třeba Bodo Ramelow, jsou sice sympatičtí i schopní, ale celostátně už stranu neudrží. Strana Levice je roztříštěná a debatuje o vlastní budoucnosti. I proto v Sársku přešlo od Levice k SPD asi 17 tisíc voličů, jistě také proto, že ze strany krátce před volbami odešel Oskar Lafontaine a už dlouho před tím s ní měl spory. Výrazem postojové roztříštěnosti je zase to, že na 4 tisíce voličů odešly od Levice k AfD. Z CDU to byla asi jen tisícovka lidí.

CDU jinak ztratila hlasy ve prospěch Liberálně demokratické strany (FDP), která také neprošla do zemského sněmu. Od CDU přešly asi 3 tisíce lidí k zeleným, ale od zelených zase 3 tisíce voličů k SPD. Od CDU ovšem také přešlo 33 tisíc voličů k SPD, což je výrazný počet, když si uvědomíte, že celkový počet voličů byl kolem 170 tisíc.

Co může dělat sárská zemská vláda?

Může dělat poměrně mnoho jako všechny zemské vlády. Může získávat firmy, podporovat průmysl, kulturu a univerzitu. Univerzita je v Sársku dlouhodobě tématem debat. Pokud jde o ekonomické fakulty, měla kdysi výbornou úroveň a studenti se na ni hlásili i z dalších spolkových zemí. A je třeba říci, že Oskar Lafontaine byl jedním z prvních, kdo finanční podporu univerzity zkrátil a redukoval některé obory. Následující vlády CDU v tom pak pokračovaly. Stály za názorem, že univerzita stojí mnoho peněz, a přehlédly, že univerzita velmi mnoho peněz i přináší, jak to zpracoval sociolog sportu profesor Emmerich – ale bez úspěchu. Přicházejí s ní odborníci, pro občanskou atmosféru důležitý střední stav, jsou dobře placení, kulturně orientovaní, zkrátka zvedají úroveň země. Když přicházejí studenti z jiných spolkových zemí, tak i to je přínos. V Sársku chybí s jeho dějinami těžkého průmyslu tradiční silné měšťanstvo. V tom je i určitý problém sárské provinciálnosti. Projevuje se například tím, že v Sársku není dostatečně silná občanská společnost, takže řada veřejných otázek debatou jen proplyne, ale demonstraci k nim nesvoláte.

Alena Wagnerová (1936) je spisovatelka.

Patrik Eichler (1984) je novinář, redaktor Listů, zástupce ředitele Masarykovy demokratické akademie.

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Se spisovatelkou Alenou Wagnerovou hovoří Patrik Eichler

Sársko se dostalo na titulní strany novin

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu