Téma trojice textů převzatých z časopisu The Progressive Post do těchto Listů je předvídatelně určeno ruským útokem na Ukrajinu v pátek 24. února 2022. Věnujeme se tentokrát s trojicí autorek jaderným zbraním, roli diplomatice při zvládnutí válečného konfl iktu a Evropské unii při největí uprchlické vlně od druhé světové války. Časopis můžete sledovat na webu progressivepost.eu. Ke všem tématům samozřejmě přivítáme i vaše diskusní příspěvky.

Vybrané texty vyšly původně jako Silence the guns in Ukraine what international diplomacy can (and cant) do a Russias nuclear gamble 15. března 2022 a jako Solidarity without borders? 14. března 2022 na webu progressivepost.eu. Všechny jsou také součástí zvláštní rubriky War in Ukraine tištěného vydání časopisu The Progressive Post 18/2022, s. 20 a nn. Poslední vybraný příspěvek překládáme z tištěného vydání.

-red-

Giordana Pulciniová

Ruský hazard s jadernými zbraněmi

Jak bychom měli rozumět Putinově jaderné hrozbě? Zatímco si Evropané znovu přivykají na strach z jaderné války, na tuto otázku stále těžko hledáme odpověď. Jak se s hrozbou vyrovnají vlády evropských zemí a Spojených států, hluboce ovlivní jejich vztahy s Ruskem, a zejména evropskou bezpečnost.

Abychom porozuměli rozsahu ruského jaderného zastrašování v souvislosti s invazí na Ukrajinu, je třeba vzít v úvahu tři faktory: pokračující modernizaci ruského atomového arzenálu, povahu moskevské jaderné doktríny a cíle Putinova zastrašování.

Odhaduje se, že v posledních deseti letech Rusko nahradilo 89 procent starých sovětských jaderných zbraňových systémů moderními. Dnes disponuje zásobami zhruba 5977 hlavic, zatímco Spojené státy jich mají 5428. Navzdory dohodám o kontrole zbraní, které obě země uzavřely od konce studené války, stále dohromady drží téměř 90 procent všech jaderných zbraní na světě. Díky nové smlouvě Start podepsané v roce 2010 je však rozmístěna jen necelá třetina ruských hlavic, zatímco zbytek je uložen nebo čeká na demontáž. Moskva přitom nedávno renovovala své strategické i nestrategické zbraně. Strategické zbraně jsou primárně určeny k odstrašení jaderného arzenálu USA. Západní pozorovatelé se obecně shodují, že ruské renovace pouze nahradily staré nebo zastaralé systémy, ale nezměnily strategickou rovnováhu se Spojenými státy. Evropy se více týkají nestrategické zbraně, které by mohly být použity v případě omezené války.

Odborníci se neshodují na úloze nových nestrategických zbraňových systémů, které Rusko v posledních letech zavedlo. Někteří se domnívají, že Moskva pouze obnovuje sovětský arzenál menším počtem moderních zbraní. Jiní varují před možností, že se Kreml snaží dosáhnout určité úrovně jaderné převahy v evropském prostoru.

Jednou z nejproblematičtějších modernizací bylo nasazení pozemních řízených střel SSC-8, které NATO a Spojené státy vnímaly jako porušení smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987, která tím byla ukončena. Zánik dohody, která po 32 let své platnosti zakazovala nasazení ruských a amerických jaderných sil středního doletu, by mohl znamenat významnou změnu na poli evropské bezpečnosti. Není však jasné, jakou roli, pokud vůbec nějakou, by tyto nové zbraně mohly hrát v konvenčním válečném scénáři, jako je ten, který se odehrává na Ukrajině.

Západní pozorovatelé vedou spory o interpretaci ruské jaderné doktríny a strategie nasazení zbraní. Mnozí se odvolávají na ruskou vojenskou doktrínu, která naznačuje, že Moskva by uvažovala o použití jaderných zbraní pouze v situaci existenční hrozby. To by znamenalo, že konečným účelem ruského jaderného arzenálu je odstrašování. Jiní tvrdí, že cílem nedávné modernizace nestrategických jaderných kapacit Ruska je vyvážit konvenční převahu NATO. Pesimisté uvažují o možnosti, že posílení nestrategického jaderného arzenálu Moskvy naznačuje, že Kreml se řídí doktrínou eskalace s cílem snížit eskalaci (escalate to de-escalate). Podle tohoto výkladu by Rusko bylo v konfliktu připraveno použít omezený jaderný úder, aby donutilo své protivníky k ústupu nebo kapitulaci.

S invazí na Ukrajinu se o tuto debatu již nezajímají jen odborníci, ale i široká veřejnost. Přesto zůstává podstata ruské jaderné doktríny těžko postižitelná. Pomohla Putinova jaderná rétorika objasnit ruské záměry? Spíše ne. 27. února Putin vyděsil svět prohlášením, že ruské jaderné zbraně byly uvedeny do vysokého stupně bojové pohotovosti. Odborníci si nebyli jistí významem tohoto výroku. Bidenova vláda na Putinova slova oficiálně nereagovala a Spojené státy ani neuvedly do stavu pohotovosti vlastní jaderné síly. Později americká vláda a její spojenci upřesnili, že nezaznamenali žádný významný posun v ruském jaderném postoji, a většina pozorovatelů se shodla na tom, že po Putinově prohlášení nedošlo k žádným praktickým krokům.

Měli bychom tedy odmítnout ruskou jadernou hrozbu jako blaf? Prohlášení o vysokém stupni pohotovosti bez dalších kroků by mohlo naznačovat, že Kreml využívá jaderné zbraně, aby odradil Západ od zapojení do války na Ukrajině a zabránil další eskalaci, obzvláště vzhledem k tomu, že ruským jednotkám se nedaří dosáhnout rychlého vítězství. Napovídá tomu i zacházení Ruska s ukrajinskými jadernými elektrárnami. Zdánlivě neopatrné chování Ruska ohrožující bezpečnost ukrajinských jaderných zařízení vyvolalo pozornost mezinárodního společenství a dalo evropské veřejnosti další důvod k obavám. Je možné, že se Moskva snaží vytvořit zdání bezohledného přístupu k riziku jaderné katastrofy, aby tak zastrašila a podvolila si své protivníky, aniž by skutečně musela atomové zbraně použít.

V této souvislosti je zpochybňována racionalita Vladimíra Putina. Někteří komentátoři tvrdí, že ruský prezident se dostává do větší izolace, je agresivnější a nepředvídatelnější – a to do té míry, že by mohl být v pokušení stisknout jaderné tlačítko. I když se jeho duševní stav může opravdu zhoršovat, žádné jaderné tlačítko ve skutečnosti neexistuje a rozhodnutí použít bombu nezávisí pouze na něm. I kdyby se Putin rozhodl jednat proti úsudku svých poradců, nedokázal by nahradit celou strukturu velení a kontroly ruského jaderného arzenálu.

Předvídatelnost ruského jaderného zastrašování může také záviset na tom, jak Kreml chápe existenční hrozbu. Většina expertů se shoduje, že by šlo o situaci, kdy by ruské území čelilo závažnému konvenčnímu nebo jadernému útoku. S pokračující válkou si někteří pozorovatelé kladou otázku, zda by chybějící vítězství na Ukrajině nebo pokračování a rozšiřování hospodářských sankcí mohlo spadat do kategorie existenční hrozby a spustit jaderný útok. Rusko si však nemůže být jisté, zda byť omezený útok nezačne úplnou válku s USA a jejich spojenci. Neprůhlednost kremelské jaderné doktríny se totiž odráží v nejednoznačném přístupu NATO. To snižuje ochotu ruského vedení použít jaderné zbraně.

Měli bychom se přestat obávat Putinovy jaderné hrozby? Ne tak docela. Ruský jaderný útok je velmi vzdáleným scénářem, který však nelze zcela vyloučit. Moskevské hazardování s jadernými zbraněmi navíc nemusí nakonec vyústit ve shození bomby. Pomůže-li jaderné zastrašování Kremlu dosáhnout svých cílů na Ukrajině, pak by Rusko nebo jiné země mohly být v pokušení zopakovat tentýž scénář jinde.

Z anglického originálu přeložilMartin Babička.

Giordana Pulciniová je výzkumnice Wilsonova centra ve Washingtonu, podílející se na projektu mezinárodních dějin šíření jaderných zbraní a vyučující magisterského oboru dějin transatlantických vztahů na Univerzitě v Římě.

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Giordana Pulciniová

Ruský hazard s jadernými zbraněmi

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu