Martin Burian

Bez názvu

Zpráva z Rakouska

Nesmyslná, krutá a ničím neospraveditelná válka na Ukrajině změnila a upozadila mnohé. Problémy kdysi tak důležité, působí mnohdy malicherně, někdy až směšně. Původně jsem chtěl dát svému příspěvku název Všechno je jinak. Nyní, s několikadenním odstupem, se mi tato věta jeví jako značně omletá fráze.

Rakouská společnost vnímá ruskou agresi jakožto útok na svého blízkého souseda. V povědomí mnohých je uložena historická, v tomto případě jednoznačně pozitivně vnímaná skutečnost, že díl západní Ukrajiny byl součástí Rakouska-Uherska. Ti, kteří dávali v hodinách dějepisu pozor, znají Lvov také pod německým jménem Lemberg. Pro mladou generaci nejsou úzké kontakty mezi vídeňskou a lvovskou univerzitou včetně výměny pedagogů či studentů ničím výjimečným. Současný přístup k uprchlíkům z Ukrajiny je mnohem vstřícnější nežli k imigrantům z Afriky nebo zjednodušeně řečeno z takzvaných muslimských zemí. O příjímání válečných uprchlíků ani o jejich volném přístupu na pracovní trh se nyní nediskutuje. Oboje je vnímáno – až na malé výjimky – jako samozřejmost. Přibližně sedmdesát pět procent nově příchozích však v Rakousku setrvat nemíní.

Radikalizaci postojů rakouské vlády vůči Rusku brzdí značná závislost na dodávkách plynu a jistou roli tu hraje i neutralita země. Rakousko importuje více než osmdesát procent plynu z Ruska; Německo čtyřicet procent. Zastavení těchto dodávek by značně ohrozilo zejména průmyslovou výrobu. Rakousko se stalo neutrálním 26. října 1955, následující den po odchodu vítězných spojeneckých armád. Neutralita byla jednou z hlavních podmínek vojenského odsunu a od roku 1965 je dvacátý šestý říjen národním svátkem. Rusko nedávno zařadilo Rakousko na svůj stále se prodlužující seznam nepřátelských zemí. Vladimír Putin v jednom ze svých projevů vyslovil názor, že se rakouská neutralita drolí a rozpadá. Důrazně upozornil, že další vývoj bude bedlivě sledovat. Rakouská vláda horečně hledá nové dodavatele plynu mimo jiné i na Blízkém východě. Během své nedávné návštěvy Kataru přispěl do debaty o neutralitě i kancléř Karl Nehammer. Cituji: Rakousko bylo neutrální, Rakousko je neutrální, Rakousko zůstane i nadále neutrální. Tímto považuje kancléř debatu o neutralitě za ukončenou. Již dříve několikrát zdůraznil, že se jedná pouze o neutralitu vojenskou, nikoliv však o neutralitu politickou či morální. Pro neutralitu bez úprav či korektur se vyslovují také dvě nejsilnější opoziční strany, a sice Socialisté a Svobodní. Třetí opoziční strana NEOS považuje za potřebné a užitečné vést o neutralitě debatu. Současnou variantu neutrality označila šéfová této strany Beate Meinl-Reisingerová za zastaralou, neevropskou a nesolidární. Mnozí politici, mimo jiné i z vládních stran, právníci a vojenští experti nyní cítí nutnost o neutralitě diskutovat. Tomuto tématu se před léty fundovaně věnoval v příspěvku Nebezpečný ředitel snídaní Joseph Daxbacher (Listy č. 3/2017). Tím, že se Rakousko stalo členem Evropské unie, přijalo současně mnohé závazky vůči ostatním členům. V unii platí jedno nepříliš známé pravidlo: V případě napadení člena společenství mají ostatní povinnost poskytnout dle svých možností podporu a pomoc. Dodejme, že i neutrální Rakousko má v případě vojenského útoku možnost požádat o pomoc spřátelené státy, včetně těch, které nejsou členy Evropské unie.

Se zvýšenou pozorností jsou sledovány postoje starostky Štýrského Hradce (Grazu) Elke Kahrové. První komunistická starostka se zcela jednoznačně od Vladimíra Putina a jeho politiky distancuje. Označuje ho za válečníka a tvrdí, že Putin není a nikdy nebyl komunistou. Město Graz dalo – mimo jiné – ukrajinským uprchlíkům k dispozici obecní byty. Od počátku války vlaje na radnici ukrajinská vlajka, město do konce války uložilo k ledu přátelskou spolupráci – chcete-li družbu – s Petrohradem, rodným městem ruského prezidenta. Všechny tyto kroky se uskutečnily s plnou podporou městské rady. Starostka chce, aby Rakousko zůstalo neutrálním státem, členství v NATO považuje za špatnou variantu. Vřele by uvítala posílení role Rakouska, jakožto mírového zprostředkovatele.

Můj plán věnovat největší pozornost Julianu Hessenthalerovi, byl převálcován jinými tématy. Privátní detektiv, který vlákal do pasti bývalé přední politiky ze strany Svobodných Heinze-Christiana Stracheho a Johanna Gudenuse, sedí již více než patnáct měsíců ve vyšetřovací vazbě. Oficiálním důvodem věznění však není ilegálně natočené video ze španělského ostrova Ibiza, nýbrž údajné obchodování s drogami. Obžalovaný nemá čistý trestní rejstřík, do konfliktu se zákonem se již jednou z důvodu držení drog dostal. Nicméně okolnosti současného trestního řízení vyvolávají mnohé otázky. Hlavními svědky obžaloby jsou dvě drogově závislé osoby, údajní zákazníci Juliana Hessenthalera. Výpovědi těchto, konzumací drog značně poznamenaných, svědků si častokrát protiřečí. Mnozí pozorovatelé mluví o zmanipulovaném, vykonstruovaném procesu a o placených svědcích. Vnucuje se podezření, že se jedná o politický proces. Na zakázku vyrobené kompromitující video vedlo k pádu koaliční vlády Lidovců a Svobodných. Následné policejní vyšetřování paradoxně poškodilo především Lidovce; pravděpodobný původní cíl – Svobodní – se víceméně z následků skandálu takzvaně otřepal. Posledním veřejnosti známým důsledkem vyšetřování je zatčení bývalé lidovecké ministryně Sophie Karmasinové. Je důvodně podezřelá ze zneužívání pravomoci, praní špinavých peněz a z mnohých dalších finančních podvodů. Značně neblahá premiéra: ještě nikdy neskončila bývalá ministryně ve vyšetřovací vazbě.

Martin Burian

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Bez názvu

Zpráva z Rakouska

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu