Adam Szostkiewicz

Nedůvěra, ale ochota k spolupráci

Polsko tváří v tvář válce na Ukrajině

Útok Putinova Ruska na svobodnou Ukrajinu Polsko vnitřně proměnil. Platí to o společnosti i politice. Velvyslanec Ukrajiny ve Varšavě Andrij Deščycja to popsal takto: Říkali nám, že máme staršího bratra (Rusko), ale ukázalo se, že máme opravdovou sestru (Polsko). Od začátku války přišlo do Polska přes dva miliony uprchlíků z napadené Ukrajiny. Jsou vítáni s otevřenou náručí. Jde o velké a pozitivní překvapení, protože historie vztahů mezi oběma národy je přece plná konfliktů, násilí, vzájemného obviňování a záští.

Až po konci komunismu přijalo Polsko doktrínu UBL připravenou v okruhu exilové pařížské Kultury. Nezávislost Ukrajiny, Běloruska a Litvy je podle ní v našem zájmu a jejich osvobození od ruského vlivu je také zárukou svobody Polska. Vstup demokratického Polska do NATO a EU tento přístup potvrdil a posílil. Polsko chtělo sehrát směrem k Ukrajině podobnou roli jako sjednocené Německo k Polsku: být obhájcem evropských aspirací nezávislé Ukrajiny. Nynější situace je praktickou zkouškou.

V naší části Evropy se rány národům nehojí rychle. Vždy je tu riziko, že je nacionalisté z politických důvodů znovu rozškrábou. Tentokrát se to v Polsku neděje, přinejmenším ne teď. Do pomoci Ukrajincům se zapojilo mnoho lidí dobré vůle, kteří odložili účty s historickými křivdami. Veřejný diskurs ovládla solidarita s napadenými a odsouzení ruské agrese. Společnost, samosprávy, nevládní organizace, politici z různých táborů podávají Ukrajincům pomocnou ruku. Každý pomáhá, jak může – jako dobrovolník, soukromá osoba, aktivista, křesťan nebo humanista, někdo, komu není lhostejný osud obětí.

Na straně státu také pozorujeme snahu zorganizovat systém pomoci. Ne všichni uprchlíci z Ukrajiny ve skutečnosti chtějí zůstat v Polsku, ale stovky tisíc určitě zůstanou déle. Proto opozice naléhá na vládu, aby vzal otázku státní pomoci vážně, a deklaruje připravenost ke spolupráci. Všichni si uvědomují, že spontánní pomoc jednou musí zeslábnout a v té chvíli ji na svá bedra musí vzít stát.

Tváří v tvář válce potlačila současná vláda protievropskou a protizápadní rétoriku. Prezident Andrzej Duda, který se během volební kampaně vysmíval EU coby vysněnému společenství, dnes mluví o spolupráci s Unií a Severoatlantickou aliancí jako o polském národním zájmu. Proevropské a prodemokratické strany si nejsou jisté, jestli jsou změny jazyka a kursu populistické pravice skutečné a zda budou trvalé, ale deklarují ochotu ke spolupráci také na tomto poli.

Donald Tusk, lídr největší opoziční strany, neustále napadaný médii kontrolovanými Právem a spravedlností, vyzývá k ukončení politické polsko-polské války. Ale společně s dalšími prodemokratickými silami zdůrazňuje, že spory o klíčové systémové otázky – na čele s vládou práva, chápáním demokracie a opuštěním rétoriky polexitu – zůstávají v popředí veřejné debaty.

Jsme v centru největšího konfliktu v Evropě od konce druhé světové války. Nevíme, kdy a jak skončí a zda se rozšíří i na území států NATO, které s Ukrajinou sousedí. Proto byly tak symbolicky důležité návštěvy západních lídrů v čele s prezidentem Bidenem v Polsku. Polsko se objevilo v centru pozornosti západních politiků i médií. Není to ale zásluha Kaczyńského tábora, protože ten před ruským útokem ochlazoval vztahy se Západem i samotnou Ukrajinou, a také se spojoval s protievropskými a proputinovskými lídry krajní pravice typu Viktora Orbána, Marine Le Penové a Mattea Salviniho.

Dnes se ale situace dramaticky změnila. Polsko je největším státem na východní hranici EU a NATO. Získalo strategický význam a uvědomuje si to. Má to ale také dopady do vnitřní politiky. Opozice se obává, že Kaczyńského tábor pod záminkou vojenského ohrožení ze strany Putinova Ruska bude doma prosazovat další protidemokratické změny.

Většina politiků se ale sešla na platformě solidarity s Ukrajinou a Západem proti putinovskému expanzionismu. Na této vlně lídr vládního tábora Jarosław Kaczyński začal diplomatickou ofenzívu. Připojil se k premiérům Morawieckému, Fialovi a Janšovi během jejich návštěvy v Kyjevě. Přišel s myšlenkou vyslání mírové mise pod ochranou NATO na Ukrajinu. Nezískal souhlas v NATO, ani v EU. Shoda není ani na přerušení dovozu energetických surovin z Ruska. Polsko samo dnes dováží z Ruska až 67,5 procenta ropy a 60–70 procent uhlí. Kaczyńského tábor na jedné straně podporuje Ukrajinu, na druhé straně hraje vlastní, ne zcela čitelnou hru. Prezident Biden i šéf NATO Stoltenberg zdůrazňovali, že Ukrajina není členem Aliance a přivedení sil NATO na její území by hrozilo světovou válkou. Konflikt vstupuje do nezvykle citlivé fáze, ve které se každý falešný krok Západu, Polsko nevyjímaje, může pro Kreml stát záminkou k eskalaci.

Z polštiny přeložil Patrik Eichler.

Adam Szostkiewicz (1952) je publicista, překladatel, redaktor varšavského týdeníku Polityka.

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Adam Szostkiewicz

Nedůvěra, ale ochota k spolupráci

Polsko tváří v tvář válce na Ukrajině

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu