Pavel Šaradín

Politika v době krizí

Pozorovatel veřejného dění se dnes soustřeďuje na události na Ukrajině. Doma pak sleduje, jak se vypořádáváme s uprchlickou vlnou a jak si počíná naše politická scéna. Nejen ve vztahu k Ukrajincům, ale také ke zdejším obyvatelům a jejich problémům. Začněme vládou, všímat si budu pouze událostí doma, ty na Ukrajině se mění každý den, a tak i když si na ně umím učinit vlastní názor, nechávám se raději poučit od odborníků.

Češi, podobně jako další Evropané, si prošli za posledních deset dvanáct let třemi krizemi, okupace Ukrajiny Ruskem je krizí čtvrtou. Nejdříve to byla krize ekonomická, pak uprchlická, kterou vystřídala pandemie COVID-19. Už po uprchlické krizi psali někteří sociální vědci o tom, že dostaví-li se ještě jedna, může se zhroutit Evropská unie, hospodářské a sociální systémy jednotlivých členských států. Pak přišla pandemie a máme tu krizi další. Období stability, na které jsme si zvykli, je definitivně pryč. Taková situace má obrovský vliv na naše životy, hodnoty, projeví se ve volbách. Minulá ani současná vláda přirozeně těmto krizím předejít nemohly. Zbývá jen omezit škody a přiměřeně reagovat. Říká se často, že krize je příležitost. To sice ano, ale skutečně nevíme, jak tu pandemickou dokážeme vstřebat a jak ta nynější vlastně dopadne.

Strany vládní koalice se mohly v minulém období poučit, hnutí ANO a sociální demokracii obviňovaly z chaotičnosti, nedůslednosti, zmatenosti. V mnohém měly pravdu, vždyť neschopnost premiéra Babiše uvažovat konzistentně a předvídatelně byla pověstná. Politika se mu rozbíjela na malé úseky, které zvládal řešit pouze marketingově. Skutečné výsledky se mnohdy nedostavovaly. Opozice jej zkoušela nachytat při všem, pěknou ukázkou byl třeba její boj proti vyhlašování nouzového stavu. Těch rad od někdejšího poslance Válka, předsedů ODS i KDU-ČSL! Uplynul rok a situace se obrátila. Pravicová vláda žádá vyhlášení nouzového stavu, dokonce jej její většina ve sněmovně prodlužuje o dva měsíce. Zdůvodnění přibližně takové: předtím byla situace jiná, dnes ho opravdu potřebujeme. Patálie ukazuje na jediné, z nouzového stavu a podobných záležitostí bychom neměli dělat politikum. Obrátí se to nakonec proti nám všem.

Ptát se musíme na jednu důležitou věc. Kdo za krizi zaplatí? Doposud to vždy byli nízkopříjmoví a střední třída. Po přečtení si programového prohlášení a několika vládních krocích s určitostí víme, že tomu tak bude i nyní. Zvlášť když minulá ministryně financí Schillerová prováděla v krizi daňové úpravy, které rozporují všechny učebnice ekonomie. Vláda se však i tak zaklíná mantrou nezvyšování daní. Nejbohatší se nemusejí obávat, že by byli nuceni se na ekonomických důsledcích krize solidárně podílet. Odvahu tomu čelit nemají ani piráti. Nemyslím početně, ve sněmovně jsou jen čtyři. Ale ani rétoricky. Co z toho vyplývá?

Už Machiavelli tvrdil, že pokud se změní okolnosti, panovník na svých slovech nemusí trvat. Vláda by se měla podívat i za Prahu, jak se lidem žije a jak to vypadá, když oni jediní nesou důsledky ideologické politiky neoliberalismu. Už dřívější vlády včetně pravicových daně zvyšovaly, hlavně v době krizí či živelních katastrof. Na tom není přece nic nepochopitelného. Může se totiž nakonec stát, že chybami se do potíží dostane vláda samotná.

Má ji kdo vystřídat? Neparlamentní strany se hledají, vesměs nejsou vůbec vidět a slyšet. Parlamentní opozice je v jednom případě extrémistická, ve druhém populistická. Zvláště hnutí ANO jede nadoraz, krize nekrize. Vládu obviňuje hlavně z chyb, které zavinilo už dříve samo, respektive je vyřešit nedokázalo. Zdá se, že naše budoucnost bude pravicová, nebo populistická. Obojí znamená jediné, nízkopříjmoví a střední třída si nepolepší.

Pavel Šaradín (1969) je politolog.

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Politika v době krizí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu