Sedl jsem si na lavičku před venkovskou prodejnou se dvěma sousedy. Je to místo, kde se lidé potkávají. Jinak by se ani neznali – většina jezdí po obci auty a doma se dívá na televizi (nebo hrabe na záhonu). Došla řeč i na boje na Ukrajině; 24. února vpadly ruské tanky, které předtím asi měsíc trénovaly podél ukrajinských hranic, do nic netušící země. Tajné služby vpád předpovídaly, ale lidem se zdála válka mezi dvěma bratrskými zeměmi nesmyslná. A to i přes útoky propagandy, která označovala Ukrajince za fašisty a jakousi degenerovanou entitu, která se musí podrobit svému staršímu bratru. Kosa však padla na kámen – Ukrajinci se tvrdě bránili a ruským tankům docházelo palivo i šťáva do mobilů. Asi po týdnu se útok prakticky zastavil, pokračovalo však bombardování a střelba do civilistů.
Soused Jarda hodnotí situaci trochu jinak: za všechno mohou Američané, protože jezdí trénovat na Slovensko, které sousedí s Ukrajinou. Vladimír Vladimirovič se na to už nemohl dívat, praskly mu nervy. Nařídil speciální operaci ruské armády, která měla ukrajinskou populaci očistit od fašistických živlů, které se snaží zemi začlenit do západoevropských struktur... Rusko by pak bylo obklíčeno ze všech stran nepřátelskými zeměmi (?).
Ruský prezident vrátil svět do dob, kdy panovníci řešili osobní spory a mocenské ambice válkami. Panovník prosperující země si mohl pořídit početnou a dobře vycvičenou armádu a pustit se do válečných tažení, aby opanoval cizí země. Z ujařmených poddaných se však armáda vybudovat nedá. O slávu a rozmach ruské říše se zasloužili hlavně kozáci, kteří žili ve svobodných vesnicích a chránili jih Ruska před nájezdníky. Zdá se, že je to podobné i dnes: armáda složená z odvedenců v bojích selhává. Pro náročné operace si prezident najímá profesionální válečníky.
Jan Matys, Davle-Sloup
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.