V moderní evropské demokracii platí, že kdo pracuje pro stát, musí se smířit s tím, že výše jeho platu je veřejná. Neplatí zde předpoklad, že plat nemožno zveřejnit z obavy, aby jeho příjemci ostatní lidé nezáviděli. Koneckonců, komu by to vadilo, může se nechat přeřadit na méně placenou práci, kde závist nehrozí, např. na místo asistenta soudce.
Prezidentská kancelář zveřejnila na webu roční platy a odměny svých vedoucích zaměstnanců. Veřejnost především zaujalo, že kancléř prezidenta republiky Vratislav Mynář měl loni čistý plat přes 1,39 milionu korun a k tomu získal odměny téměř 494 000 Kč. Dále pak neméně známá postava českého mediálního prostoru Jiří Ovčáček k platu 744 000 čistého dostal za minulý rok ještě odměny 170 200 Kč. Laskavý čtenář možná čeká, že se autor přidá ke kritikům Hradu vytýkajícím přehnané platy. Anebo že znásobí hrstku pozitivních hlasů chválících prezidentskou kancelář, že výši odměn transparentně publikovala. Ani jedno. Zaujalo mne, jak svérázným způsobem Hrad platy zveřejnil. Všechny nám byly představeny v ČISTÉM. Platí zvyklost, že platy (veřejná správa) i mzdy (soukromý sektor) se zveřejňují ve formátu tzv. hrubého. Ostatně, když je zveřejněn inzerát na pracovní pozici, nabízí se hrubá mzda či hrubý plat. Nechápu, jak Hrad – zde jako zaměstnavatel – ví, jaké jsou skutečné čisté platy jeho oveček. Kterak znají i začínající personalisté: k tomu abyste spočítali čistý plat/mzdu kohokoliv, musíte znát celou řadu dalších, často velice osobních údajů. Musíte mj. vědět, kolik dětí zaměstnanec vyživuje, jaké si platí případně penzijní připojištění či životní pojištění, zda je v odborech nebo je dárcem krve a kolikrát ji v daném roce opravdu věnoval transfuzním stanicím. I méně inteligentního čtenáře asi napadne, proč Hrad platy uvedl v tzv. čistém. Prostě takto vypadají na první pohled nižší. Sečteno: jde o zbytečnou vykutálenost, která je kaňkou na jinak správném kroku.
JUDr. Petr Kolman, Brno
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.