Tomáš Tichák

Lůza a konec formalismu

Nemusí být veselo, abych volně parafrázoval Jana Wericha, stačí, když je groteskně. Podnětů je bezpočet. Třeba když se vláda pustí do boje proti pokračující pandemii propouštěním hygieniků a zrušením testů na pracovištích i skoro všech omezení. Možná se tím ale chce kabinet prostě jen distancovat od vlády předchozí ve víře, že hodný omikron se přežene nad našimi hlavami a nastane šťastný konec. Anebo tak vychází vstříc lidem, jako je rektor Metropolitní univerzity Michal Klíma? Ten tvrdí, že boj proti pandemii u nás ovládá medicínská lůza a agenti farmaceutických firem. Z toho, že jej odmítli obsloužit neočkovaného v jedné cukrárně, vyvozuje profesor politologie, že u nás jsou miliony lidí odsouzeny do role lidí druhé kategorie – nesmějí do knihoven ani restaurací. To je největší útok na demokracii od rozpadu Sovětského svazu a pádu železné opony. Škoda, napadlo mě, že v rozhovoru, v němž ten názor vyslovil, nezazněla doplňující otázka: Je tudíž povinné očkování v Rakousku srovnatelné s návratem nacismu?

Groteskní momenty přináší i mezinárodní napětí okolo Ukrajiny, například ve slovenském parlamentu. Častěji však překračuje hranici černého humoru. A tak, abych udržel žánr – čtenáři snad odpustí –, připomenu oblíbený motiv z antických dějin.

Pokud chtěli staří Římané na nějakou zemi zaútočit, potřebovali, aby šlo o válku spravedlivou a bohumilou. To vyžadovalo spravedlivý a poctivý důvod, například urážku římského národa. Jestliže senát rozhodl, že k takové urážce došlo, byl vyslán do příslušné země sbor takzvaných fetiálů, a ti požádali prvního člověka, kterého potkali, byť to byl pasáček koz, o zadostiučinění – pak totéž přednesli pro jistotu ještě vládci země. Pokud se nedočkali omluvy, dali té zemi 33 dní na rozmyšlenou a pak misi zopakovali. Teprve když neuspěli ani podruhé, bylo svoláno lidové shromáždění a to hlasovalo o vypovězení války. Fetiálové se pak vypravili k hranici teď už nepřítele a vrhli přes ni opálený oštěp s krvavým hrotem.

Protože se ale římská říše rozrůstala a fetiálové, kteří chodili pěšky, to měli k hranicím příliš daleko, ulehčovali si práci. Během konfliktu s Pyrrhem přinutili jednoho ze zajatých nepřátel koupit si kousek půdy přímo v Římě, zde postavili hraniční sloup a celou proceduru vyřídili promptně a bez námahy. Ještě grotesknější je epizoda z války proti Samnitům. Když skoro celé římské vojsko padlo u Neapole do zajetí a zachránilo si život slibem míru, dostavili se fetiálové k vůdci Samnitů a oznámili mu, že slib míru je v rozporu s právem – za spravedlivý a bohumilý uznával totiž Řím pouze mír vítězný. Dodali, že zajatí Římané Řím zradili a tím pádem už Římany nejsou. V témže okamžiku zajatý římský konzul Spurius Postumius Albinus, nyní už ovšem samnitský poddaný, přistoupil k fetiálovi a kopl ho vší silou do holeně. Tím logicky došlo k závažné urážce římského národa a cesta k další spravedlivé válka byla otevřena. (Podrobněji o tom například v Zamarovského Dějinách psaných Římem.)

O několik milénií později se válčení zcela oprostilo od formalismu. Aby se lidé mohli začít hromadně zabíjet, je nicméně stále zapotřebí zajistit, že tak budou činit spravedlivě. Ani Římané nepochybovali, že nejspravedlivější je válka obranná, a tak byla vyvinuta řada metod, jak být napaden. Buď jednoduše útok zinscenovat, anebo, sofistikovaněji, například pomoci menšině v druhé zemi povstat, pak ji označit za oběť útoku a přijít jí s armádou na pomoc.

Co se možné války Ruska s Ukrajinou týče, důvěra v její spravedlnost je už zjevně dostatečně zajištěna na obou stranách a to činí situaci nebezpečnou. Zvyšování počtu vojsk na hranicích se tím spíš nezdá být nejlepší cestou k tomu, aby se válce zabránilo.

Nebyly nakonec bezpečnější časy opálených oštěpů a kopání do vlastních holení?

Tomáš Tichák (1957) je publicista, šéfredaktor Listů.

Obsah Listů 1/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Lůza a konec formalismu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu