Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 1 > Knihy 1/2022

Knihy

Gott – československý příběh

– Knížka Pavla Klusáka o Karlu Gottovi není obyčejnou biografií. Vlastně by jí pro poctivého hudebního kritika být nemohla. Pop music hrála v socialistickém Československu nejen „pro zábavu a potěšení“, měla také roli, zástupně i přímo, společenskopolitickou. Vzpomeňme na Modlitbu pro Martu, anebo naopak sokolovský festival politických písní. Gott plnil zejména onu úlohu zástupnou, byť neváhal režim na požádání přímo podpořit. V letech po srpnové invazi ale byla jeho písňová produkce pro „neznormalizovaného“ občana především ztělesněním anestetika: hurá optimismus, který v 50. letech vlévaly do národa z rozhlasu po drátě budovatelské častušky, nahradil v 70. letech rajský plyn unylých a plytkých kolotočových songů a „živých“ koncertů z playbacku. Náš Zlatý slavík byl přitom pro německé publikum reprezentantem běžného a masově oblíbeného žánru, pro nějž Klusák užívá nepočeštý termín schlager. Gottova popularita na západ od československých hranic neměla s politikou nic společného krom toho, že státu přinášela valuty. Linie knihy, týkající se obecněji problémů působení domácích hudebníků v zahraničí a naopak a související především s agenturou Pragokoncert, je cenná a objevná. Důležité a zajímavé jsou také kapitoly o „cvičné“ emigraci Gotta a bratří Štaidlů i ty běžně životopisné o hudební kariéře a osobním životě. Nejpřínosnější je však poctivé autorovo úsilí odhalit, nejen kým vlastně Karel Gott byl a proč jeho mýtus, spontánní i pečlivě budovaný a udržovaný, v jeho rodné zemi tak působí. Vždyť pokušení zaskvět se v Gottově lesku neodolal občas ani Václav Havel. Důvody je třeba zkoumat, mohou být jedním z klíčů k poznání, kým vlastně byla a je celá společnost.

Průměrný, ač čímsi charismatický kantilénový pěvec kýčovitých šlágrů, anebo Národní Umělec, Mistr, Zlatý Hlas z Prahy? Kdo je přesvědčen o druhém, tomu doporučme raději výpravný svazek Má cesta za štěstím, dle anotace „autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce... strhující obraz osudového vzepětí výjimečné osobnosti, která díky vrozenému talentu, jedinečnému hlasu, nezměrné píli, pracovitosti, poctivosti, slušnosti a osobnímu nasazení rozdávala publiku krásu, radost i sama sebe...“

Pavel Klusák: Gott – československý příběh, Host, Brno 2021, 432 s.

-tt-

Lehkost bytí aneb Bytí jako světlo

– Nedávno jsme se s úžasem a nadšením dívali – věřím, že nemluvím jen za sebe – na ohnivý vzlet Webbova dalekohledu. Mysleli jsme na objevy, které nám přinese, a na to, že snad pootevřou cestu k velkému cíli, spojení stěžejních poznatků o vesmíru a mikrosvětě v jediné teorii. Jak jsme na této cestě daleko? Existuje kniha, která by nám to aspoň naznačila? Myslím, že jsem takovou knihu objevil a že jí ani jistý časový odstup (v angličtině vyšla 2008) neubírá na ceně. Frank Wilczek ji napsal čtyři roky poté, co obdržel Nobelovu cenu za svůj podíl na třicet let staré práci o základech standardního modelu elementárních částic (což je podle autora „až groteskně skromný název pro jeden z největších úspěchů lidstva“). Kniha možná neosloví čtenáře při prvním čtení. Může se mu dokonce zdát, že postrádá pevnou strukturu a jasné vymezení pojmů. To si však autor ani nekladl za cíl. Šlo mu o to rozestřít před čtenářem panorama myšlenek, na nichž je standardní model založen. Ústředními výrazy jsou pro něho „tkanina“, prvotní látka, která podkládá námi pozorovaný svět od částic po vesmír, a „symetrie“, která umožňuje v tkanině se orientovat. Autor využívá své znalosti historie fyziky, diskusí, které vedl se svými velkými učiteli, jako byli Feynman a Gell-Mann, i mimořádného citu pro umění. Název knihy je aluzí na Kunderův román – „lightness“ je možno přeložit také jako „světelnost“ a ústřední místo ve Wilczekovu obrazu světa mají částice světla – fotony. Zákony tkaniny vnímá autor jako něco podobného Mozartově hudbě a připomíná výrok z Formanova filmu: „Přesuňte jedinou notu a skladba utrpí.“

V krátké informaci můžeme tlumočit pouze silný „umělecký dojem“ z Wilczekova textu. Autor však nezanedbal ani „pozitivní“ poučení – doprovodil knihu 25stránkovým Slovníčkem, který je kompaktním průvodcem historií tématu a termíny, jež standardní model zavádí a využívá. Vysoké ocenění si zaslouží brilantní překlad Jana Fischera a jeho doslov, který umocňuje filozofickou hloubku díla. Nemohu odolat, abych na závěr neupozornil i na zapomínanou, ale stále živou knihu překladatele Průhledy do mikrosvěta, kterou vydala Mladá Fronta roku 1986. Ze srovnání obou knih čtenář uvidí, že nejde jen o experimentální výsledky, ale také o hlubší pochopení problémů, s nimiž současná fyzika zápasí. Jak říká Wilczek: „Před námi se tyčí další hory, jejichž vrcholky nejsme ani s to rozeznat.“

Frank Wilczek: Lehkost bytí aneb Bytí jako světlo. O hmotnosti, éteru a sjednocování sil, z angličtiny přeložil Jan Fischer, Paseka, Argo, Dokořán 2011, 298 s.

-jn-

Revolúcia pracovného času

– Odborář a ekonom Ján Košč připravil bedekr na téma pracovní doby. Popisuje aktuální slovenskou realitu i její československé kořeny, formuluje, proč a jak je možné a potřebné pracovní dobu zkracovat, dodává příklady ze zahraničí. Knížka je proložena tabulkami i citacemi. Věděli jste třeba, že zkrácení pracovní doby podporoval Henry Ford, protože se mu zaměstnanci vraceli do práce odpočatí? A že po zrušení pracovních sobot musela dubčekovská KSČ bránit zneužívání nového volného času na schůze? Košč vidí, že zkracování pracovní doby brání nedostatek investic do výroby. Bez modernizace výroby nelze zvyšovat produktivitu. Příčinu odporu kapitánů průmyslu vidí v neochotě představovat si fungování v nových pravidlech. Je mu jasné, že bez široké podpory zaměstnanců ke změně nedojde. Text je jednoduchý, řada příkladů využitelná i v české debatě.

Ján Košč, Revolúcia pracovného času alebo Mýty a fakty o jeho skracovaní, Equlibria, Košice 2021, 170 s.

-pe-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 1/2022
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.