Progressive Post

Garry Mitchellová, Liran Morav

Zneužívaní a přehlížení

Pandemie připomněla veřejnosti, že je Evropská unie v provádění tzv. nízkokvalifikovaných, avšak nezbytných prací a služeb v oblasti zdravotnictví, potravinářské výroby, péče o děti a seniory a kritické infrastruktury odkázaná na migranty. Migranti tvoří v průměru 13 procent klíčových pracovníků EU. Tento podíl je téměř nulový v Rumunsku, Bulharsku a Polsku, ale dosahuje přes 20 procent v Německu a 26 procent v Irsku.

To vedlo v březnu 2020 k tomu, že v době uzavírání hranic ve snaze zpomalit šíření koronaviru vyzvala Evropská komise členské státy, aby zajistily migrantům v nezbytných povoláních možnost mezi zeměmi nadále cestovat, a udržely tak fungování základních služeb.

Tato nezbytná zaměstnání jsou fyzicky náročná, namáhavá a špatně placená. To do značné míry vysvětluje, proč je v neúměrné míře vykonávají státní příslušníci třetích zemí. Ti převyšují podíl migrantů z EU v podílu 2 ku 1 a tvoří tak 8 procent všech klíčových pracovníků v celé oblasti. V roce 2020 bylo více než čtyřikrát pravděpodobnější, že budou práce v zemědělství a rybolovu vykonávat občané zemí mimo EU než ti z některého z členských států. U uklízečů tvořila tato pravděpodobnost 3,5 procenta a v případě pracovníků v oblasti osobní péče byla šance dvojnásobná. A to jsou tyto hodnoty ještě zcela jistě podceněné kvůli převažující práci načerno.

Migrace se stala jedním z nejvíce rozdělujících politických problémů v Evropě. Podle nejnovějšího průzkumu Eurobarometr (2017) považuje 30 procent obyvatel EU vliv imigrace na svou zemi za negativní, 40 procent z nich pak nevěří, že by měli přistěhovalci pozitivní vliv na ekonomiku. Ekonomická úsporná politika zavedená v reakci na světovou finanční krizi z roku 2008 spolu s následným příchodem rekordního počtu žadatelů o azyl ze severní Afriky a Blízkého východu přispěla k vyburcování všeobecně silného odporu vůči migraci na celém kontinentu. Na pozadí rostoucích sporů a znovuožívajícího pravicového populismu souzní xenofobní vykreslení migrace jako hospodářské a kulturní hrozby s širšími ekonomickými a sociálními obavami milionů občanů.

Rozhořčení a strach z migrantů jsou často způsobeny mediálním vykonstruováním migračních problémů spíše než přímým kontaktem s nimi. I přes desetiletí trvající emigraci do Evropy tvrdí přes 37 procent obyvatel EU, že s migranty ze zemí mimo EU nepřicházejí do styku ani jednou týdně. Tento kontakt je obzvlášť vzácný v místech, kde je přínos migrantů v dané společnosti nejzřetelnější – například na pracovištích a v oblasti veřejných služeb.

V Evropě jsou mezi migranty, kteří se setkávají s místním obyvatelstvem nejméně, často ti, kteří mají nízké pracovní postavení a nízkou úroveň dosaženého vzdělání. Patří mezi ně i mnoho migrantů, kteří v EU provádějí klíčové práce, včetně většiny migrujících pracovníků ze zemí mimo EU. Paradoxně jsme tedy nejvíce odkázaní na ty migranty, se kterými přicházíme do styku nejméně.

Zkušenost je pro soudržnost zásadní

Sociální soudržnost zachycuje míru, do jaké společnost a její instituce prosazují společné hodnoty jako důvěru, spravedlnost, inkluzi a příslib obecného blaha. Společnosti s vyšší mírou sociální soudržnosti jsou tolerantnější a méně náchylné k polarizaci a společenským konfliktům. Sociálně soudržný přístup v politice integrace migrantů povzbuzuje kladný vztah mezi migranty a místními a zároveň zajišťuje, že migranti mohou užívat stejného přístupu ke společenským právům a ekonomickým příležitostem.

Nově zveřejněná studie čtyř zemí provedená Nadací pro evropská progresivní studia (FEPS) a Think tankem pro činnost v oblasti sociálních změn (TASC) dokládá, jak segregované životní a pracovní podmínky migrujících pracovníků po celé Evropě oslabují sociální soudržnost a brání jim v zapojení do místní komunity. Studie se zaměřuje zejména na klíčové migrující pracovníky, kteří jsou zaměstnaní v oblasti zemědělství nebo pečovatelství, a to v mnoha případech neoficiálně. Tato odvětví často fungují v šedé zóně, co se týče vymáhání a regulace práce, a je u nich proto málo zajištěna ochrana základních sociálních a pracovních práv. Migranti často pracují a žijí odloučeně, například v odlehlém venkovském prostředí, jako jsou farmy či závody na zpracování potravin, popřípadě v soukromých odloučených domácnostech. I přes zásadní význam zemědělství a pečovatelství vlády obecně opomíjejí široce rozšířené porušování pracovních norem v těchto sektorech. Odepření práv a zákonů na ochranu lidských práv a svobod migranty odsouvá na okraj zájmu a vystavuje je možnému zneužívání.

Například ve Španělsku žijí tisíce migrantů pracujících v zemědělství v neregistrovaných osadách, jejichž podmínky popsal zvláštní zpravodaj OSN pro extrémní chudobu a člověka jako horší než v uprchlickém táboře, bez tekoucí vody, elektřiny a sanitace, kde migranti žijí roky bez jakéhokoliv zlepšení situace. Podobně v Irsku čelí migranti pracující v pečovatelství jedněm z nejtvrdších pracovních podmínek v odvětví, ve kterém nízká výplata, chybějící příspěvky v mateřství i úspory k úhradě neočekávaných výdajů a neschopnost dovolit si slušnou úroveň bydlení vedly k situaci, kdy dnes přes polovinu pracovníků hledá jinou práci a většina z nich si nemyslí, že by v daném odvětví vydržela dalších pět let.

Migrující pracovníci, jako jsou ti popsaní výše, nemají přístup ke zdrojům podpory ani k informacím o pracovních standardech či sociálních právech. Veřejní inspektoři práce, odbory a nevládní organizace se k nim dostávají jen těžko, čehož jejich zaměstnavatelé využívají k různým zneužívacím praktikám: mezi zcela běžné patří mzdy pod hranicí chudoby, krádeže mezd, neproplacené přesčasy a neuhrazené sociální zabezpečení. Přestože plní klíčové funkce, patří migranti pracující v zemědělství a pečovatelském sektoru mezi ty nejvíce sociálně vyloučené a ekonomicky zneužívané. Vzhledem k těmto podmínkám není překvapivé, že mají problém s vytvořením -podpůrných sociálních vazeb a účastí v místním občanském životě. Nedodržování jejich práv a svobod a vykořisťující zacházení ze strany zaměstnavatelů jsou překážkou v sociální soudržnosti evropských přijímajících zemí.

Demografické odhady naznačují, že v následujících desetiletích bude evropská populace stárnout a bude stále vzdělanější. Závislost evropských zemí na migrantech, kteří vykonávají nízko postavené a zároveň nezbytné práce, se proto bude nadále zvětšovat. Političtí činitelé budou muset vytvořit účinná opatření, aby podpořili sociální soudržnost ve stále různorodějších společnostech, kde nabývá role migrantů na důležitosti. Pravidelná spolupráce s migranty na dobrovolnických činnostech, v občansko-společenských organizacích a volnočasových skupinách vede ke zmenšení předsudků a podporuje tolerantnější i kladnější postoj k migraci. Usnadnění pravidelné a pozitivní spolupráce mezi migrujícími pracovníky a místním obyvatelstvem musí tvořit ústřední bod integrační politiky.

Migranti, kteří se aktivně angažují v občansko-společenských organizacích, jako jsou nevládní organizace a odbory, mají lepší schopnost mobilizovat místní podpůrné a solidární sítě. Ty jim umožňují získat lepší pracovní a životní podmínky a lépe využívat výhod integrace. Zpráva TASC/FEPS upozorňuje na vícero příkladů takovéto spolupráce z poslední doby. V dubnu 2021 například německá Unie svobodných pracovníků (FAU) blízce spolupracovala se dvěma sty rumunskými pracovníky v zemědělství nedaleko Bonnu. Přiměla místní farmáře, aby migrujícím pracovníkům vynahradili měsíce neproplacených mezd a benefitů. V Irsku sehrál pomocnou roli Průmyslový odborný a technický svaz (SIPTU), když zprostředkoval zlepšení pracovních práv migrantů jak v pečovatelském odvětví, tak v zemědělství. Jeho zapojení (spolu s několika dalšími velkými odbory) do parlamentních debat po vypuknutí koronaviru v irských balírnách masa podpořilo politické zájmy v oblasti migrujících pracovníků. Kladné vztahy s místními povzbuzují migranty k tomu, aby si časem vytvořili silnější kulturní vazbu na svou přijímající společnost a dokázali se s ní lépe identifikovat. Podporují také lepší výsledky v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání a větší míru politické účasti. Zásadním strategickým zjištěním výzkumu FEPS/TASC je to, že účast migrantů v nevládních organizacích a odborech musí být hlavním cílem při tvorbě integrační politiky. Tyto organizace totiž migrantům nabízejí účinnou platformu pro kontakt s místními pracovníky, zlepšují jejich pracovní podmínky a zapojují je do širší komunity. Jinými slovy, nevládní organizace a odbory jsou klíčovými partnery při snaze o podporu sociálně soudržného přístupu k integraci migrantů.

Studii Migrant Key Workers and Social Cohesion in Europe si můžete stáhnout na webech feps-europe.cu a tasc.ie.

Z anglického originálu přeložila Eva Ticháková.

Gerry Mitchellová je výzkumnice v sociální politice se zaměřením na nerovnost.

Liran Morav je doktorand na Katedře sociologie na Univerzitě v Cambridgi.

Obsah Listů 1/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Garry Mitchellová, Liran Morav

Zneužívaní a přehlížení

Zkušenost je pro soudržnost zásadní

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu