Progressive Post

Francesca Bria

Orwellovský stát a technologičtí giganti versus demokratický stát

Tématy čtveřice textů přebraných z časopisu Progressive Post do těchto Listů je formulace demokratického přístupu k suverenitě v digitálním světě a otázka nerovností v práci z pohledu ekonomiky, nízko placené práce migrantů a mezinárodní regulace z pohledu ředitele Mezinárodní organizace práce. Ke všem tématům by měla mít svou pozici i česká debata nejen proto, že ve druhé polovině tohoto roku bude ČR předsedat Radě EU. Časopis můžete sledovat na webu progressivepost.eu. Ke všem tématům samozřejmě přivítáme i vaše diskusní příspěvky.

-red-

Jestliže dnes mluvíme o digitální suverenitě, máme na mysli také politickou a ekonomickou suverenitu a hrozby, které přináší přetechnizované 21. století. Evropa nemůže být jen regulatorní velmocí. Aby EU zůstala relevantní globální ekonomickou silou, musí přijít s vlastními technologickými inovacemi. Soutěž v oblasti inovací znamená také prosazování našich silných stránek, zásad a hodnot, čímž zajistíme, že digitalizace bude skutečně udržitelnou a demokratickou.

Musíme mít na zřeteli, že digitální transformace s sebou přináší také politické a sociální výzvy: od monopolizace moci po potřebu zdanění digitálních platforem, obchodních regulací, rostoucí nezaměstnanosti a prekarizaci práce v důsledku automatizace, k čemuž se přidávají otázky týkající se občanských svobod a demokracie.

Otázky související s právy občanů a pracujících, soukromím na internetu a správou dat se musí dostat do centra naší pozornosti. Měli bychom prolomit binární logiku, která nám předkládá pouze dva scénáře digitální budoucnosti. Buď velký stát, čínský a orwellovský model, nebo velké technologie, kapitalismus pod dohledem ze Silicon Valley. Velký stát omezuje individuální svobody lidí, velké technologie vytvářejí datové monopoly, které nakonec budou provozovat kritickou infrastrukturu, jako je zdravotnictví nebo školství. Ani jedno není řešení pro demokratický svět.

Evropa by měla překonat americký model velkých technologií a čínský model velkého státu a razit cestu velké demokracii – novému druhu digitálního humanismu, který kombinuje inovace a dynamiku s nekompromisní obranou autonomie, demokracie a udržitelnosti. K dosažení tohoto cíle potřebujeme ambiciózní předpisy, digitální průmyslovou strategii a pragmatický politický program, jak nasměrovat digitální revoluci k dosažení sociální a environmentální udržitelnosti.

Evropská regulace technologií se ubírá správným směrem. Vzniká mezinárodní konsenzus o nutnosti regulovat velké technologické společnosti. Před několika týdny jsme mohli pozorovat dvě události: svědectví whistleblowera ze společnosti Facebook Francise Haugena před zákonodárci EU, USA a Spojeného království a antimonopolní zásah EU, která udělila Googlu pokutu ve výši 2,42 miliardy eur, čímž se znovu potvrdilo, že společnost zneužila svého dominantního postavení tím, že zvýhodňovala vlastní služby. Společně to vyvolává celosvětový tlak na regulaci digitálních platforem. Je zřejmé, že velké technologické společnosti se samy nedokážou vypořádat s veškerou mocí, kterou nashromáždily.

Unijní akt o digitálních trzích (DMA) a akt o správě dat (DGA), které posilují hospodářskou soutěž a antimonopolní regulace, jsou dobrým krokem vpřed k omezení dominance velkých technologických společností na trhu. Dominance na trhu dnes představuje skutečný problém. Pro technologické giganty byla pandemie šokem, ale na rozdíl od nás všech to pro ně byl šok pozitivní. Hlavní američtí digitální hráči (Google, Amazon, Facebook, Apple a Microsoft) a jejich čínské protějšky (Baidu, Alibaba a Tencent) v souhrnu na akciových trzích dosáhly hodnot 9–10 bilionů dolarů. Americké technologické akcie mají větší hodnotu než celý evropský akciový trh. To vše vedlo k hospodářské koncentraci, jakou jsme v nedávné historii nezažili. Pokud digitální ekonomiku vlastní pět společností, může skutečně fungovat pro nás všechny?

Musíme zajistit, aby rozvoj digitálního kapitalismu nevedl k nevratným formám hospodářské koncentrace. Abychom tomu předešli, musíme jednat rychleji a ambiciózněji. Po dvaceti letech dominance technologických gigantů nastává čas nouze. Konkurence byla odstraněna, obří digitální platformy se pohybují velice rychle a způsobují nemalé problémy pro ekonomiku, životní prostředí a celou společnost, které jen těžko umíme řešit.

Současná podoba aktu o digitálních trzích je příliš úzce zaměřená, protože vychází z minulých antimonopolních případů, aniž by brala v úvahu budoucí dění na vznikajících trzích, jakými jsou digitální zdraví, pojištění a platby. Kromě toho by měla úprava zahrnovat kontrolu fúzí, čímž by se vypořádal s likvidačními akvizicemi, které firmám umožňují stát se dominantními hráči na trhu. Skupina zmíněných pěti amerických technologických firem v uplynulých dvaceti letech skoupila přibližně tisíc společností, přičemž ani jednu z těchto fúzí nezablokoval žádný antimonopolní úřad na světě.

Regulační orgány mají pravomoc jednat, ale často jednají patrně příliš pomalu, jelikož se nechají zastrašit lobbistickou silou digitálních gigantů, kteří nad nimi mají náskok a ročně utratí za lobbování v EU přibližně 97 milionů eur. Měli bychom si všímat, jak se snaží ovlivňovat regulační orgány, a zajistit, aby byly zohledněny nezávislé názory.

Abychom dosáhli skutečné změny, nesmíme se nechat rozptylovat jinými zprávami, jako je velkoplošné moderování obsahu, které řeší pouze symptomy a odvádí pozornost od hlavních příčin dominance velkých technologických firem. Ty je třeba řešit nápravou protisoutěžního obchodního modelu, který poškozuje digitální práva uživatelů a občanů. Prosazování zákona o hospodářské soutěži je důležité, ale musíme pokročit s vhodnou strategií v digitálním odvětví a rozsáhlými investicemi (veřejnými i soukromými), aby Evropa znovu nabyla technologickou suverenitu.

Evropa potřebuje vlastní digitální tahouny, kteří jsou schopni konkurovat v oblasti digitalizace platforem, ovládají vlastní technologický stack a do budoucna se budou podílet na vývoji klíčových služeb a aplikací v energetice, mobilitě, hlubokých technologiích a změně klimatu. Evropa potřebuje vybudovat alternativy k čínským výrobním a americkým digitálním, platebním a patentovým monopolům. Je nutné zvýšit počet start-upů v oblasti hlubokých technologií a zajistit efektivní přenos technologií mezi start-upy, výzkumnými centry, univerzitami a korporacemi.

Stále chybějí přístup ke kapitálu a větší trhy s rizikovým kapitálem v celé EU. Chybějí také plně fungující jednotný trh a celoevropské regulační režimy pro zvýšení poptávky po původních technologických produktech navržených tak, aby mohly být včleněny do místních daňových, pracovních a licenčních pravidel. To by mohlo zahrnovat také vývoj modelů demokratické správy dat, jako jsou datové fondy, kde mohou být data po jejich anonymizování sdílena ve veřejném zájmu a využívána městy při řešení problémů, jakými jsou změna klimatu, znečištění a udržitelná mobilita. Dnešní obvyklé řešení, kdy se taková data vkládají do obchodních modelů technologických platforem porušujících soukromí, již není udržitelné.

Buď si v Evropě potřebné klíčové technologie sami vyvineme, nebo musíme být dlouhodobě schopni zajistit více zdrojů, z kterých k nim budeme mít přístup. Evropská unie rovněž předložila ambiciózní plán ve výši 2 bilionů eur na zotavení z ekonomického poklesu způsobeného covidem-19, a k tomu chce vynaložit nejméně pětinu z 672,5 miliardy eur z plánu obnovy a odolnosti na klíčové technologie a infrastrukturu, jako jsou širokopásmové sítě, 5G, cloud computing, umělá inteligence, mikroprocesory a kybernetická bezpečnost.

Evropským aktem o cloudu chce EU stanovit cíl vyrábět v Evropě do roku 2030 alespoň 20 procent světových polovodičů. To posílí evropskou suverenitu ve výrobě, přičemž se uvolní více státních prostředků na podporu nových výrobců čipů a zelených projektů.

Na tomto vývoji spolu s přechodem na obnovitelné zdroje energie závisí také budoucnost zelené energie v Evropě. Pro Evropu je to otázka suverenity. Má-li se stát Evropa digitální silou, musí posílit svou strategickou autonomii jako blok, od obranných, technologických a vědeckých schopností až po roli eura v novém digitálním prostředí.

Evropa a podobně smýšlející demokratičtí partneři mají šanci vytyčit progresivní globální cestu pro digitální společnost a konat na mezinárodní úrovni, včetně závazných mezinárodních předpisů v oblasti antimonopolního práva, daní, digitálního soukromí, demokratické správy dat a umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti a udržitelnosti.

Musíme zajistit, abychom strategicky směrovali masivní investice z programu NextGenerationEU na budování vlastních technologických, vědeckých a podnikatelských schopností spolu se specifickým evropským inovačním modelem, který bude utvářet naši digitální budoucnost. Evropský digitální model by se měl zaměřit na ochranu občanů, pracujících a životního prostředí. Měl by být založen na open-source technologiích, přenositelnosti a sdílení dat, standardech a protokolech zachovávajících soukromí, sladění antimonopolních pravidel a ochrany soukromí, transparentnosti algoritmů a odpovědnosti.

Tento boj o Evropu by měl spočívat v demokratické autonomii, zajištění skutečně udržitelné a inkluzivní digitalizace, obraně inovací ve veřejném zájmu, suverenitě dat občanů, jejich autonomii a ústavně zaručených právech.

Z anglického originálu přeložil Martin Babička.

Francesca Bria je prezidentka Italského národního inovačního fondu.

Obsah Listů 1/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Francesca Bria

Orwellovský stát a technologičtí giganti versus demokratický stát

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu