Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 1 > Milena Büchsová: Možnosti sociálně-ekologické politiky: zelené služby zdarma
Naléhavě potřebujeme nové možnosti, jak skloubit ekologické cíle s cíli sociální politiky. V boji proti klimatickým změnám nám dochází čas, a proto musíme rychle přijmout radikální opatření. To bude ale možné, pouze pokud budou taková opatření sociálně spravedlivá, umožní uspokojit potřeby všech jednotlivců a budou se těšit podpoře veřejnosti.
Ceny energií v Evropě prudce stoupají a s tím přichází riziko výrazného nárůstu energetické chudoby. Kdyby bylo všem poskytováno základní množství zelených služeb zdarma, mohlo by to pomoci skloubit ekologické a sociální cíle: mohlo by dojít k výraznému snížení emisí skleníkových plynů, vyššímu uspokojení potřeb jednotlivců, omezení energetické chudoby i k posílení sociální spravedlnosti.
Univerzální bezplatné zelené služby by mohly zahrnovat základní objem elektřiny z obnovitelných zdrojů (posílané do sítě) nebo služeb veřejné dopravy na osobu. Vše by bylo financováno z uhlíkových nebo energetických daní. To by v závislosti na příjmu domácnosti zvrátilo regresivní distribuční dopady daní z energie spotřebované v domácnosti nebo z motorových paliv, které mnohem více zatěžují chudé rodiny než ty bohaté.
Mnoho balíčků klimatických politik navrhuje nárůst uhlíkových nebo energetických daní. Zelená dohoda pro Evropu není výjimkou. Ale regresivní distribuční dopady daní ze Źzákladních nezbytností, jako je energie spotřebovaná v domácnosti, představují problém z pohledu sociální spravedlnosti, neboť chudí lidé mají většinou nižší emise než bohatí, navzdory menším možnostem investovat do energeticky účinného bydlení, spotřebičů nebo vozidel.
Výsledky Evropského sociálního výzkumu z roku 2016 (Political trust and the relationship between climate change... , Global Environmental Change, 59, 2019) také ukazují, že daně z paliv čelí ve většině evropských zemí velkému odporu, zejména v nízkopříjmových domácnostech. Pokud budou takové daně zavedeny nebo zvýšeny, musí být přijata opatření, která zabrání jejich nespravedlivému dopadu na společnost.
Bezplatné zelené služby jsou jenom jedním ze způsobů boje proti sociálně nespravedlivým distribučním dopadům uhlíkových daní. Dalším by mohla být rovná, per-capita redistribuce příjmu z této daně. Tomu, která z těchto možností by z pohledu distribuce, snížení emisí a uspokojení potřeb byla lepší, jsme se věnovali v nedávné studii 27 evropských států založené na datech ze statistiky rodinných účtů (Fairness, effectiveness, and needs satisfaction... , Environmental Research Letters, 16, 12/2021).
V rámci této studie byly obě možnosti (výplata příjmů z daně nebo zelené služby) považovány za finančně rovnocenné – každý jednotlivec by dostal stejnou částku, ať už v hotovosti nebo v podobě věcného plnění. Zjistili jsme, že rovná redistribuce mezi jednotlivci má v obou schématech silně progresivní distribuční dopady: chudší domácnosti získají relativně více než bohatší domácnosti.
Finanční rovnocennost schémat nám umožnila soustředit se na porovnání jejich dopadů na emise a energetickou chudobu. Bezplatné poskytnutí zelených služeb všem jednotlivcům přineslo výraznější snížení emisí, spotřeby paliv i dopravní chudoby než vyplácení příjmů z daní v hotovosti.
Kdyby měl každý jednotlivec zaručený bezplatný přístup k základnímu objemu elektřiny z obnovitelných zdrojů a/nebo k veřejné dopravě, vznikla by na základě vyšší poptávky potřeba rychle rozšířit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů i infrastrukturu veřejné dopravy. V praxi by jednotlivci nadále spotřebovávali elektřinu ze sítě v podobě energetického mixu z různých zdrojů, ve kterém by ale musel vzrůst podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů, aby byl splněn požadovaný základní objem elektřiny z obnovitelných zdrojů na osobu.
Tohoto by se nejefektivněji a nejrychleji dalo dosáhnout tak, že by vlády investovaly přímo do rozšíření výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a do veřejné dopravy. Vyšší snížení emisí ve scénáři opírajícím se o zelené služby je výsledkem toho, že standardní energetický mix v síti je zde nahrazen obnovitelnými zdroji a motorová paliva veřejnou dopravou, a to v objemu odpovídajícím příslušnému přídělu na hlavu. Scénář počítající s výplatou příjmů z daní by byl teoreticky také proveditelný, a to v situaci, kdy by došlo k rychlému rozšíření elektřiny z obnovitelných zdrojů i systémů veřejné dopravy, které by nahradily své špinavější varianty, ale za současného tempa dekarbonizace a bez dalšího zásahu vlád je to nepravděpodobné.
Bezplatné poskytnutí základního objemu elektřiny z obnovitelných zdrojů a/nebo přístupu k veřejné dopravě může také zásadně přispět k uspokojení potřeb lidí. Studie pracuje s definicí energetické chudoby vycházející z konceptu nízkých příjmů a vysokých nákladů (Getting the measure of fuel poverty , LSE, 2012). Do té nespadají domácnosti, které spotřebovávají nedostatečný objem energie, protože si ji nemohou dovolit. Ale je to způsob vyčíslení chudoby používaný v různých studiích i v oficiálních statistikách.
Studie ukazuje, že uhlíkové daně způsobují nárůst palivové a dopravní chudoby, protože zvyšují výdaje domácností na tyto základní potřeby. Vyplácení příjmů z daní takovéto vyšší výdaje neřeší, a tím pádem minimálně snižuje zmíněnou zvýšenou palivovou a dopravní chudobu způsobenou uhlíkovými daněmi.
Palivovou a dopravní chudobu snižuje pouze druhá možnost, kdy je všem zdarma poskytnut základní objem energie z obnovitelných zdrojů a veřejná doprava, neboť tato možnost snižuje výdaje domácností na tyto nezbytné potřeby. Možnost poskytnutí Źzákladního objemu energie z obnovitelných zdrojů a přístup k veřejné dopravě pro všechny by také řešila energetickou chudobu v podobě nedostatečné spotřeby způsobené tím, že si domácnost nemůže energii dovolit.
Využívání bezplatných zelených služeb by mohlo být podpořeno několika způsoby – dodavatelé elektřiny by například mohli mít povinnost neúčtovat určitý základní objem kilowatt hodin (kWh) na osobu, aby spotřebitelé nemuseli o svůj příděl aktivně žádat. Aby bylo celé schéma srozumitelnější, mohl by být objem poskytované elektřiny vyjádřen ve voucherech, jejichž počet by se rovnal danému množství kWh, i když žádné skutečné předávání voucherů by neprobíhalo.
Maximalizace využívání veřejné dopravy je složitější a náročnější úkol, zejména v oblastech, které zatím nejsou dobře propojeny. Pro posílení využívání veřejné dopravy je zásadní rozšíření její dostupnosti právě v těchto Źodlehlých oblastech a zároveň by zde musela být rozšířena i občanská vybavenost, aby nebylo nutné cestovat daleko do centra města. Každý jedinec by mohl dostat online účet na veřejnou dopravu s již nahranou částkou, ze které by čerpal při cestě autobusem nebo vlakem. S těmito částkami by bylo možné obchodovat (a/nebo je využívat v systémech sdílení aut a podobných programech), aby nebyli znevýhodněni ti, kdo bydlí v odlehlých oblastech.
Ve studii nebyl prostor pro to věnovat se vlastnictví a správě energetické a dopravní infrastruktury. Ale dle předchozího výzkumu (Sustainable welfare... , Ecological Economics, 189/2021) věnovaného univerzálním základním službám a základní ekonomice (foundationaleconomy.com) jsou toto důležité otázky, na které je třeba se zaměřit.
Vybudování sociálních politik vhodných pro řešení klimatické krize bude jedním z nejdůležitějších úkolů následujících let a desetiletí. Klíčovou složkou přechodu k uhlíkové neutralitě musí být změna přístupu k poskytování základních služeb, jako jsou energie a doprava, s cílem pokrýt potřeby všech jednotlivců a zároveň snižovat emise sociálně spravedlivým způsobem. Základní množství zelených služeb zdarma pro všechny by mohlo být slibnou cestou, jak přispět k naplnění těchto cílů.
Text původně vyšel ve webovém časopisu Social Europe (socialeurope.eu) pod názvem
Social-ecological policy options: free green services 17. ledna 2022, publikujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung. Odkazy na on-line zdroje jsou k disposici v původním anglickém vydání.
Z anglického originálu přeložila Anna Žilková.
Milena Büchsová je docentkou udržitelnosti, ekonomiky a nízkouhlíkového přechodu na University of Leeds. Ve svém výzkumu se specializuje na udržitelné sociální zabezpečení a spravedlivé přechody.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.