Jiří Silný

Ekonomika jsou lidé

Volba mezi ochranou lidí a ochranou ekonomiky se stala neodbytným tématem politických debat v době, kdy se svět potýká s pandemií koronaviru, napsala Kate Donaldová z Centra pro ekonomická a sociální práva (CESR) ve svém příspěvku v loňské mezinárodní zprávě Social Watch. Tuto diskusi známe i od nás a česká zpráva Social Watch uvádí, že snaha zamezit ekonomickým ztrátám byla jednou z příčin dosavadního počtu obětí pandemie V České republice v poměru k počtu obyvatel jednoho z nejvyšších na světě.

Asi v nejzřetelnější podobě je tento spor veden ve věci patentů na vakcíny vlastněných farmaceutickými firmami. Firmy se v zájmu svých zisků brání i jen dočasnému moratoriu na uplatňování patentových práv, přestože by nepochybně zachránilo desítky tisíc životů. Přitom výzkum nových léčiv byl z velké části financován z veřejných peněz. Rozpor mezi právem na život a zdraví a soukromými vlastnickými právy je tu zřejmý. Garantem práv a svobod je stát a státy také mohou omezit platnost patentů nebo využít jiné možnost jak omezit vlastnická práva ve veřejném zájmu, jakým je právě ochrana životů. Některé země, jako Indie, Jižní Afrika nebo Brazílie se o to pokoušejí, ale vzhledem k moci koncernů to není snadné, jak už ukázaly stejné snahy v případě léků proti AIDS.

Státy jsou vázány mezinárodním právem, jehož součástí jsou u naprosté většiny z nich i příslušné pakty o právech. V dobách studené války docházelo ke konfliktu důrazů: Západ se pyšnil vysokými standardy práv politických a občanských, zatímco socialistické státy kladly důraz na práva ekonomická a sociální. Určitý zlom představovalo přijetí Helsinské úmluvy, která obsahovala společný závazek k plnění všech. Československo pak v roce 1966 přijalo jak Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, tak i Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Tím se oba pakty staly nejen součástí právního řádu, ale jako mezinárodní úmluvy jsou nadřazeny právu národnímu (to samozřejmě platí i pro nástupnickou Českou republiku). V reakci na to vznikla občanská iniciativa Charta 77, která požadovala reálné naplňování občanských a politických práv.

V oblasti lidských práv je redukcionismus zhoubný. Lidská práva jsou z logiky věci nedělitelná a potlačování jedněch práv na úkor druhých znamená celkové selhání. Koncept lidských práv je také z podstaty egalitární, stejně jako demokracie. Jen pokud mají všichni stejná práva a stejný přístup k rozhodování o společných věcech, jsou zaručena práva všech. Přetrvávající a rostoucí ekonomické a sociální nerovnosti ukazují na nedostatky demokracie i nedostatky v naplňování lidských práv.

Jedním z důvodů rozpadu socialistického systému u nás i v dalších zemích bylo právě to, že svým občanům upíral plná občanská práva. Společenské převraty devadesátých let tento nedostatek napravily, ale vedly k tomu, že dodnes přetrvává západní důraz na občanská a politická práva, jako sféru svobody, zatímco hospodářství se řídí tržní soutěží a sociální a kulturní práva jsou postupně také podřizována logice trhu, který ovšem stále více ovládají velké korporace. V ideologizované podobě slouží občanská a politická práva v mezinárodní politice. Ve jménu jejich prosazování i mimo vlastní území nebo kulturní okruh jsou západní státy ochotné i k použití nátlaku a ozbrojené síly. Zabití ovšem už nemají žádná práva. Takže se při bližším zkoumání zpravidla ukazuje, že vítězem jsou ekonomické zájmy a vlastnická práva velkých vlastníků.

Donaldová ukazuje na fundamentální myšlenkovou chybu v obvyklém chápání toho, co je ekonomika. Píše: ekonomika jsou lidé. Zní to překvapivě v době, kdy se hlavním smyslem ekonomické činnosti stalo hromadění zisku a moci a kdy politici (Donaldová uvádí kolumbijského viceprezidenta) jsou přesvědčeni, že žádný stát si nemůže dovolit zabezpečit základní potřeby lidí. Jako bychom zapomněli, že lidé pracují a směňují plody své práce,kvůli tomu, aby mohli žít, aby uspokojovali své potřeby. Jako bychom nebyli schopni vidět, že rostoucí obscénní koncentrace bohatství je možná jen v systému vykořisťování práce a přírodních zdrojů za hranici, která není ani ospravedlnitelná ani udržitelná. Ekonomika, která se řídí imperativem stálého růstu a maximalizace zisků pro stále menší procento nejbohatších vede k rostoucí nerovnosti a k devastaci životního prostředí. Je to ekonomika, jejíž důsledky přinášejí smrt a ničení. Protože roste počet lidí včetně odborníků a politiků, kteří vnímají Źpotřebu změny, vzniká i celá řada ekonomických i politických návrhů, jak situaci změnit.

Koncept ekonomiky založené na Źlidských právech (RBE) je v publikaci CESR a Christian Aid Ekonomika založená na právech: Lidé a planeta na prvním místě (A Rights-Based Economy: Putting People and Planet First, cesr.org, 2020) definován jako ekonomika, která by garantovala materiální, sociální a environmentální podmínky nezbytné pro to, aby všichni lidé žili důstojně na vzkvétající planetě.

Koncept vychází z přesvědčení o nedělitelnosti lidských práv tvořících široce sdílený rámec etických hodnot, které jsou vodítkem jak pro politickou, tak pro ekonomickou praxi. Jsou to hodnoty jako důstojnost, solidarita a rovnost. Přitom ekonomika a trh nejsou kdesi mimo společnost a její normy a hodnoty, ale tvoří její součást. Proti soukromým partikulárním zájmům je třeba prosazovat zájmy společné.

Zmíněná publikace vyjmenovává celou řadu progresivních politik vedoucích k tomu, aby ekonomika fungovala skutečně v souladu s lidskými právy. V oblasti sociální ochrany navrhuje nepodmíněný základní příjem, v oblasti práce a mezd zavedení minimálního důstojného příjmu (living wage). Pro veřejné služby RBE znamená plný návrat veřejné kontroly a jejich další rozvinutí. V daňové Źpolitice navrhuje progresivní zdanění majetku a u korporací podporuje zavedení povinnosti dodržování lidskoprávních a environmentálních standardů v celém dodavatelském řetězci. Na mezinárodním poli vyžaduje RBE oddlužení chudých zemí a nastavení nových finančních pravidel.

Z toho východiska a se zapojením příslušných politických konceptů usiluje RBE o dalekosáhlé systémové změny, které považuje za nezbytné: na místo vykořisťování přírodních zdrojů respektovat planetární meze, od zaměření na ekonomický růst k humánnějšímu a ekologičtějšímu měření úspěchu, k pochopení ústřední role péče, od nadvlády soukromého sektoru k veřejnému zájmu, od moci korporátních monopolů k ekonomické demokracii.

Vesměs jsou to politiky, koncepty a vize, které prosazuje řada nevládních organizací a hnutí a o kterých se jednotlivě diskutuje mezi akademiky i na vládní a mezinárodní úrovni. Přínosem konceptu RBE je to, že ukazuje provázanost takových politik a jejich společnou hodnotovou základnu, která je skutečně univerzální. Cesta k ekonomice založené na lidských právech podle studie míří přes změnu myšlení a představ, k vyvíjení tlaku na politiku s pomocí věcných argumentů a za využití právní síly lidských práv.

Mezinárodní systém lidskoprávních dokumentů představuje legální závazky, které na sebe vzaly vlády a další aktéři. Naplňování těchto závazků je v rámci systému OSN také periodicky monitorováno a stálo by za to, aby veřejnost a političtí aktéři tomuto procesu věnovali větší pozornost, protože nabízí příležitost k vytváření tlaku na vlády, aby závazky naplňovaly. V některých případech se tak už děje i cestou národního práva, pokud jde o závazky vyplývající z Pařížské dohody o klimatu. Takové soudní procesy proběhly např. ve Francii a v Německu, i u nás připravuje spolek Klimatická žaloba příslušné podání, protože je přesvědčen, že stát nekoná dost pro ochranu obyvatele před dopady klimatické změny. Podobný postup by mohl být volen častěji i v dalších oblastech lidských práv. I tyto spory budou součástí naší sociálně-ekologické transformace a soubojů o její podobu a podobu nového světa.

Mezinárodní zpráva Social Watch za rok 2021 je k disposici na socialwatch.org, česká na socialwatch.cz.

Jiří Silný (1951) je teolog.

Obsah Listů 1/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Silný

Ekonomika jsou lidé

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu