Blanka Kalinová

Bohatí a chudí

Zpráva o světových nerovnostech uveřejněná v prosinci 2021 ukazuje na základě úctyhodného množství čísel a grafů nové aspekty starých rozdílů mezi bohatými a chudými v různých částech světa. Dokumentuje také stále ještě nevyrovnané finanční ohodnocení žen ve srovnání s muži a objevně srovnává průměr uhlíkových emisí nejen celkově mezi zeměmi, ale i uvnitř každé z nich.

Ekonomové, politici i široká veřejnost se často odvolávají na studie porovnávající životní úroveň v jednotlivých zemích. Většina těchto analýz je založena na statistikách národního důchodu nebo na pravidelných anketách, které se snaží detailně zachytit vývoj příjmů, spotřeby a životních nákladů různých sociálních skupin. Nejznámější jsou databáze pravidelně aktualizované Světovou bankou. Ambicí Databáze světové nerovnosti (World Inequality Database, wid.world), na které od roku 2011 pracuje stovka vědců z mnoha zemí, je shromáždit existující informace, rozšířit je o nová fakta s cílem lépe pochopit stav a vývoj sociálních nerovností ve světě.

Postupně vyvinutá metodologie a nová statistická data, jimž se dostalo širokého ohlasu díky objevným pracím Thomase Pikettyho (viz Listy č. 1/2020), jsou nyní východiskem nové zprávy o nerovnostech ve světě. Zpracované údaje zachycují vývoj od poloviny 19. století až do dneška. Opírají se o národní hospodářské statistiky a dostupné průzkumy domácností a inovativně využívají další prameny publikované státní administrativou, jako např. zprávy o vybraných daních a jiné veřejně přístupné zdroje jako příjmy a majetek bohatých jedinců. Pro názorné zachycení sociálních nerovností studie používá, stejně jako Piketty, metodologii statistického rozdělení na nejbohatší část populace (10 procent), nejchudší část (50 procent) a zbývajících 40 procent, která představují jakousi střední třídu z hlediska příjmů a majetku.

Příjmové a majetkové nerovnosti

Ze současného celkového počtu obyvatel ve světě (7,8 miliard včetně dětí) se nová zpráva zaměřuje na pět miliard dospělých, z nichž 40 procent střední třídy vydělává víc než 50 procent nejchudších (2,5 milionů lidí) a méně než 10 procent nejbohatších (517 milionů jedinců). Statisticky chápáno by ideální rovnost znamenala, že každý člověk by v roce 2021 dosáhl stejného průměrného výdělku. Naopak, ve světě absolutní nerovnosti by nejchudší polovina lidstva neměla nic a nejbohatší menšina by se zmocnila všech příjmů a majetku. Tato hraniční situace naštěstí nikdy v dějinách nenastala a, doufejme, nikdy v budoucnosti se ani neobjeví. Svět však zůstává vzdálen ideální rovnosti: zatímco v roce 2021 nejchudší polovina lidstva ročně vydělala v přepočtu 2800 eur, příjem nejbohatší desetiprocentní menšiny byl přes 87 tisíc eur. Rozdíly v majetku, do kterého se započítává vlastnictví půdy, bydlení a finančních produktů, např. akcie, jsou ještě propastnější: nejchudší část světové dospělé populace vlastní pouze dvě procenta světového bohatství oproti 76 procentům patřícím desetině nejbohatších.

Tento světový průměr samozřejmě skrývá velké rozdíly mezi zeměmi a oblastmi. Zpráva potvrzuje, že především díky rychlému hospodářskému růstu v některých rozvíjejících se ekonomikách, např. Číně, se příjmové i majetkové rozdíly mezi zeměmi v poslední době o něco zmenšily. Pandemie však zasáhla nejchudší část obyvatelstva v těch zemích, kde státní aparát neměl prostředky na hromadnou podporu, jak to bylo možné především v Evropě. Důležitý přínos studie je sledování příjmových a majetkových rozdílů uvnitř jednotlivých zemí, které mají dlouhodobější tendenci se zvyšovat. I tady se pandemie podepsala, a sice dalším zbohatnutím nejzámožnější vrstvy s majetkem soustředěným ve finančních produktech, jejichž cena podstatně stoupla v nedávném boomu na světových finančních trzích. S trochou nadsázky je možné poznamenat, že je dnes podstatnější, než ve které zemi člověk žije, ale do které příjmové a majetkové vrstvy v dané zemi patří.

Bohaté země, chudé vlády

Pod tímto titulkem je shrnuta další zajímavá skutečnost, která může mít v budoucnosti dalekosáhlé následky. Vychází z všeobecně přijaté definice bohatství každé země, jež se rovná součtu čistého soukromého a veřejného majetku, v obou případech tedy bez eventuálních dluhů. Veřejný majetek spočívá v nemocnicích, školách, infrastrukturách a podnicích ve státním vlastnictví. V 80. letech představoval státní majetek ve vyspělých zemích 15 až 30 procent jejich celkového bohatství. Dnes podíl čistého veřejného majetku v celkovém bohatství klesl téměř na nulu ve většině bohatých zemí, a v některých (Spojené státy nebo Velká Británie) je dokonce negativní vzhledem k vysokému státnímu dluhu. Tento vývoj se ještě urychlil v době pandemie, kdy mnoho zemí financuje podpůrné programy jen přes další zadlužení. Situace se dále komplikuje, pokud se vezme v úvahu, že jak veřejný, tak soukromý majetek může být buď v rukou domácích, nebo cizinců. I v této oblasti došlo v nedávné minulosti k velkým zvratům. Dnes například cizinci vlastní ve Spojených státech víc než američtí občané a stát v jiných zemích. Konkrétně to může znamenat, že pro splacení svých dluhů by státy musely prodat svůj majetek a občané by platili soukromým, popř. cizím podnikům za užívání dříve veřejných infrastruktur.

Nové nerovnosti: ženy a uhlíkové emise

V ideálním rovnostářském světě by se podíl žen v celku pracovních příjmů měl rovnat 50 procentům. Ve skutečnosti se jejich účast zvýšila celkem nepatrně od roku 1990 z 30 procent na dnešních 34 procent s podstatnými rozdíly mezi zeměmi (15 procent v oblasti Středního východu a Severní Afriky oproti 41 procentům v bývalých komunistických zemích). Příčiny jsou známé: ženy převládají v neplacených anebo špatně finančně oceňovaných zaměstnáních a jejich přítomnost v nejlépe placených pozicích zůstává stále skromná.

Ekologická nerovnost je široký pojem, který se mimo jiné může vztahovat k rozdílnému vystavení znečistěnému ovzduší, klimatickým katastrofám či nerovnému přispění k degradaci životního prostředí. Emise kysličníku uhličitého na osobu vyjádřené v tunách jsou jedním z možných vyčíslitelných ukazatelů. V roce 2021 tyto emise dosáhly celkově ekvivalent 50 miliard tun, z nichž přibližně tři čtvrtiny jsou výsledkem spalování fosilních paliv a zbytek pochází především ze zemědělství a v menší míře z průmyslu. Přepočteno na obyvatele je tedy každý z nás ročně odpovědný za 6 a půl tuny emisí kysličníku uhličitého. Podobně jako u příjmů a majetku však tento celkový průměr zamlžuje podstatné rozdíly mezi zeměmi navzájem a uvnitř každé z nich. Soustředíme-li se pouze na teritoriální uhlíkové emise, pak se podíl ekonomicky vyspělých zemí ve srovnání s počátky průmyslové revoluce a díky hospodářskému rozvoji nových zemí v celkovém objemu emisí snížil. Tento závěr však neobstojí, pokud se zaměříme na celkovou uhlíkovou stopu, která bere v úvahu uhlíkové emise, jež jsou součástí dovezených či exportovaných produktů a služeb. Například v Evropě je uhlíková stopa o 25 procent vyšší než její teritorální uhlíkové emise.

Historicky vzato jsou od roku 1850 ekonomicky vyspělé země bez překvapení odpovědné za nejpodstatnější část uhlíkových emisí: Severní Amerika s 27 procenty a Evropa s 22 procenty v kontrastu s Latinskou Amerikou (6 procent) nebo subsaharskou Afrikou (4 procenta). Uvnitř jednotlivých zemí jsou nejvyšší uhlíkové emise záležitostí nejzámožnější části populace (celosvětově jediné procento nejbohatších vydá v průměru 110 tun ročně), zatímco emise nejchudší poloviny obyvatelstva v Evropě, a dokonce i v USA už dnes odpovídají teoretickým závazkům pro rok 2030 na udržení klimatické rovnováhy. V tomto světle je třeba soudit odpor mnoha rozvojových zemí přijmout stejné závazky na snížení emisí jako ekonomicky vyspělé státy. Podobně je tomu v případě chudších sociálních vrstev ve vyspělých zemích, které po vzoru hnutí žlutých vest ve Francii odmítají nést tíhu pro-ekologických opatření. Vesmírná turistika pak dostane jinou politickou dimenzi, uvážíme-li, že nejbohatší setina světové populace vydá ročně na osobu 2530 tun uhlíkových emisí. Tato různá srovnání jen potvrzují, že v oblasti ekologie je třeba politické kroky diferencovat jak na celosvětové úrovni, tak uvnitř zemí podle možných dopadů na různé sociální vrstvy.

Jak dál?

Autoři studie se v závěru zamýšlejí, jak uvedené nerovnosti ve světě ne-li odstranit, tak aspoň zmírnit. Hlavní nástroj vidí v zavedení progresivní daně z bohatství pro soukromé osoby a zvýšení podnikových daní, včetně nadnárodních firem. Progresivní daň z bohatství není historicky nová a dodnes existuje v různých formách v některých zemích (Holandsko, Norsko nebo Španělsko). Její (znovu)zavedení je odůvodněno dlouhodobým růstem majetku nejbohatší vrstvy teměř ve všech zemích a nyní i v období pandemie. Hlavní argument pro zvýšení podnikových daní je jejich postupné snižování od počátku 80. let ve světovém průměru o polovinu ze 49 na současných 24 procent. Nedávná dohoda více než 130 zemí o jednotné 15procentní dani pro nadnárodní firmy sleduje podobný cíl. Hlavní snahou ve všech těchto případech je samozřejmě náprava sociálních nerovností. Navrhovaná daňová řešení mohou také přispět k částečnému obnovení rovnováhy mezi narůstajícím bohatstvím soukromé sféry a upadajícími finančními prostředky států, na jejichž zásahy a investice ať už ve školství, zdravotnictví či pro ochranu životního prostředí jsou kladeny zvýšené nároky.

Kromě obsahové stránky je zde komentovaná práce stovky ekonomů zajímavá i z hlediska současného vývoje ekonomie jako vědy. Průlomové práce v tomto oboru jsou dnes zřídka dílem jedné osobnosti, častěji výsledkem kolektivního úsilí. Příliv nových dat a snazší přístup k nim umožňuje badatelům reagovat s minimálním odstupem na společenský a hospodářský vývoj a -analyzovat bezprostředněji nové fenomény. Dřívější propast mezi dlohodobou perspektivou, v níž uvažuje ekonomická věda, a nevyhnutelně krátkodobým horizontem postoje politiků se do jisté míry stírá. Některé pozorovatele z akademického prostředí to pak vede ke kritice a někdy svádí k zapojení do politického rozhodování.

Blanka Kalinová (1947) je ekonomka, pracovala v sekretariátu OECD v Paříži, kde žije.

Obsah Listů 1/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Blanka Kalinová

Bohatí a chudí

Příjmové a majetkové nerovnosti

Bohaté země, chudé vlády

Nové nerovnosti: ženy a uhlíkové emise

Jak dál?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu