Hynek Skořepa

Václav Klaus a jeho nepoctivá kritika ideových protivníků

V Právu z 27. ledna 2022 jsem narazil na reakci Václava Klause na článek politoložky Kateřiny Smejkalové Méně šoku, více terapie. Smejkalová se v něm pokusila přiblížit čtenářům názory antropoložky Kristen Ghodseeové a politologa Mitchella A. Orensteina, prezentované v knize Taking Stock of Shock. Social Consequences of the 1989 Revolutions (recenze viz Listy č. 5/2021).

Václav Klaus na článku K. Smejkalové nenechává nit suchou. Nakonec jej označuje za nepoučený (zdá se, že nepoučitelný) pokus o levičácký útok na transformaci bývalého východního bloku . Kniha, o kterou se vede spor, vyšla v podle Klause kdysi prestižním Oxford University Press. Bývalého českého prezidenta velmi irituje, že autoři jsou antropoložka a politolog, žádný není ekonom, sociolog, historik. Knihu označuje za klasický produkt amerického (a západního) nepochoŹpení komunismu a jeho následné transformace ve svobodnou společnost a tržní ekonomiku. Podle něj autorka, narozená r. 1986, která vystudovala v německé Bochumi, prý neprezentuje pocit obyvatel bývalého východního bloku, ale pocit levicových autorů v Americe (a Kateřiny Smejkalové). Autorům knihy a autorce textu chybí jakýkoli prožitek a sebemenší pochopení komunismu. Zapomíná, že prožitek nemusí být vždy jen výhodou, nezaujatý pohled na věc zpovzdálí může také přinést cenné závěry. Pro zkoumání reálného socialismu a následné transformace je třeba uplatňovat oba pohledy, zevnitř i zvenčí.

V. Klaus se při kritice textu K. Smejkalové sám buď dopouští hrubých chyb, nebo (tím hůř) se snaží záměrně podsouvat čtenářům nepravdy, protože se mu to hodí. Tvrzení, že komunismus (lépe reálný socialismus) nebyl modernitou, ale spíš návratem do předkapitalistické (a předdemokratické) éry, snad nemůže myslet vážně. Pokud ano, měl by vrátit diplom z ekonomie. O ohýbání historických faktů ani nemluvím. Významný americký historik Eric Hobsbawm v knize Věk extrémů. Krátké 20. století 1914–1991 (česky 1998) např. píše: V období mezi válkami, zvláště ve 30. letech, předstihla míra růstu sovětského hospodářství všechny země kromě Japonska a v prvních patnácti letech rostly ekonomiky socialistického tábora mnohem rychleji než ty západní...

Toto Hobsbawmovo tvrzení je samozřejmě poněkud zjednodušené, socialistické (stejně jako kapitalistické) ekonomiky prodělávaly výkyvy. Pracující v socialistických zemích byli vykořisťováni v některých ohledech možná víc než v těch vyspělých kapitalistických a z komunistických papalášů vznikala nová třída (viz nedávno znovu česky vydaná kniha jugoslávského komunisty a později disidenta Milovana Djilase). To ale nic nemění na tom, že v těžkých letech poválečné obnovy byly centrálně řízené ekonomiky přes všechny výstřelky a lidské tragédie zjevně efektivnější než ty tržní. V pozdější době relativního blahobytu se ovšem skóre obrátilo a kapitalismus volného trhu východní blok prostě převálcoval. Sám tím získal odklad pro řešení svých kritických problémů (a rozsáhlý trh východoevropských zemí), kterého ovšem nedokázal využít. Po dvou až třech desetiletích kapitalismu a expanze liberální demokracie konce dějin je zjevné, že nekonečný ekonomický růst, se kterým kapitalistická ekonomika stojí a padá, je neudržitelný, planeta Země jej prostě neunese. A přivodit zkázu válkou, po které by se začalo budovat znovu, nejspíš už dnes také nejde, rozsáhlejší konflikt by pravděpodobně znamenal ještě rychlejší kolaps globálního ekosystému.

Staré přísloví říká, že potrefená husa nejvíce kejhá. Klausovi se strašně zajídá kritika způsobu transformace centrálně plánovaného státního hospodářství na tržní ekonomiku a označení této transformace za šokovou terapii. Václavu Klausovi nelze upřít, že to byl právě on, kdo ekonomicky spoluutvářel a politicky zaštítil postsametovou transformaci. Cíle bylo skutečně dosaženo, tržní prostředí vytvořeno. Za jakou cenu, to ponechme stranou. Jiné transformační cesty nebyly připuštěny, tudíž nebylo ani možné prověřit jejich úspěšnost či neúspěšnost.

Vraťme se ovšem ke Klausovým kritickým slovům. Popírá tvrzení amerických autorů výše uvedené knihy (potažmo K. Smejkalové), že šlo o historicky nejhorší recesi v období míru, že se téměř polovina obyvatel někdejšího východního bloku propadla do chudoby, na Ukrajině si každá druhá domácnost nemohla v zimě zatopit a nové oblečení bylo luxusem v podstatě všude. Václav Klaus to označuje za evidentní lži.

Bohužel se jedná o právě u něj častou směs arogance a neznalosti. Sám jsem reálný socialismus zažil, byť jen jako dítě a v jeho pozdní přestavbové fázi, přinášející jisté uvolnění. Co jsem ale zažil už v čase extrémně vnímavého mládí, byla Klausova (Ježkova atd.) transformace. Vyrůstal jsem s mladším bratrem v úplné rodině střední třídy, oba rodiče byli učitelé. Přesto jsme skutečně neměli na nové oblečení, jako mnoho dalších jsme se oblékali v sekáčích, což také (spolu s levnou asijskou konkurencí) vedlo k téměř úplnému kolapsu domácího textilního a oděvního průmyslu. A dokonce ani dnes, stejně jako řada jiných pracujících lidí, nemám možnost nakupovat nové oblečení příliš často. Jelikož v second handech už moc velký výběr není, zachraňují nás německé řetězce Kaufland a Lidl. To byste se divil, pane někdejší prezidente, kolik občanů se v nich vybavuje nejen oblečením!

Václav Klaus se také naváží do hodnocení současné situace v Rusku a dalších východoevropských zemích a tvrdí, že chudoba ve většině postsovětských státech není realitou. Je vidět, že pan Klaus ve východní Evropě navštívil jen velká města v jádrových regionech, nejspíš se nikdy neocitl na periferii. To, co jsem viděl na Ukrajině (v zapadlé bývalé Podkarpatské Rusi), na Sibiři či v Zakavkazsku, bylo otřesným obrazem bídy velké části obyvatel, z nichž mnozí se podle mého názoru mají hůř než za socialismu. Komunistická modernita (byť problematická) se zhroutila, továrny zanikly a lidé se vrátili k samozásobitelskému zemědělství, které v mnoha oblastech východní Evropy převládalo až do druhé světové války. Ti, co mají štěstí, že mohou odjet pracovat do střední, případně západní Evropy, živí své rodiny odtud. Jsem zvyklý na ledacos a v chudých zemích Balkánu či východu Evropy se pohybuji raději než v uhlazeném Německu či Rakousku. To, co jsem však viděl před čtyřmi lety (nedlouho před pandemií) v postsovětské Gruzii, která se ráda hlásí k Evropě, mne zcela šokovalo. Lidé bydlící spolu s králíky a slepicemi v polozřícených domech jen pár kroků od prezidentského paláce v Tbilisi. Opuštěný gruzínský venkov, kde zůstává pár starých lidí, ostatní odešli. Jen rozpadlé, kdysi výstavné budovy základních škol ze sovětské éry svědčí o tom, kolik se zde rodilo dětí. Kolem nich pouze krávy a bezedné bláto. Žádná občanská vybavenost. Obchod, hospoda, lékař? Co vás napadá!

A nemusíme ani tak daleko. Odlehlý venkov v Bulharsku, členské zemi Evropské unie, kterou (jak správně uvádí Smejkalová) během transformačního období opustilo až 20 % obyvatel, nevypadá o moc lépe. Mnoho tamějších domů se změnilo v neobyvatelné ruiny. Konec konců i u nás jsou dosud v pohraničí místa, kde nefrčí turismus, lyžování a penziony, zůstává tam jen bída a vzdor. Lyžařské resorty nakonec místním často mnoho nepřinášejí, slouží lufťákům z měst a patří firmám se vzdálenými sídly.

Článek Kateřiny Smejkalové považuji za naprosto seriózní text, prezentující určitý názor. Neříkám, že se vším souhlasím. Např. bych netvrdil, že čínská cesta byla a je vůči obyvatelstvu citlivější. Naopak, tam kde vládne strana zvaná formálně komunistická, panuje velmi tvrdý a bezohledný kapitalismus. V čem má Smejkalová bezpochyby pravdu, že frustrace v postkomunistických zemích povzbuzuje nacionalismus, poněkud eufemisticky píše o patriotismu ze zoufalství. Václav Klaus opět zuří: Patriotismus a obhajoba národního státu jsou zoufalstvím? , diví se. My se nedivme, když Československo dělil s lehkým srdcem a Slovensko bral pouze jako balvan brzdící jeho skvělou transformaci.

Hynek Skořepa

Obsah Listů 1/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Václav Klaus a jeho nepoctivá kritika ideových protivníků

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu