Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Vládní prohlášení z hlediska ochrany životního prostředí
Po téměř dvoudenních obstrukcích části opozice získala 13. ledna vláda Petra Fialy důvěru Poslanecké sněmovny. Hodí se zamyslet nad tím, co je napsáno ve vládním prohlášení. Zaměřím se v něm na pasáže dotýkající se nějakým způsobem životního prostředí, ochrany přírody a krajiny. Na úvod si vypomohu citátem z textu Filipa Outraty Nad programovým prohlášením vlády (Deník referendum, 14. 1. 2022)
Ve vládním programu se nachází řada sympatických věcí... Samozřejmě, každé vládní prohlášení je především nakupením hezky a úderně znějících cílů, představ a vizí. Nedá se počítat s tím, že se podaří během vládnutí všechny naplnit, a nepočítají s tím téměř jistě ani autoři takových prohlášení – byť by to otevřeně zřejmě nikdo z nich nepřiznal.
Vezměme to po pořádku. V preambuli vládního prohlášení se uvádí, že bude nutné se rychle vyrovnat s celou řadou negativních jevů, jež přicházejí zvenčí, ale z významné části jsou také neblahým důsledkem řady rozhodnutí vlády minulé... Ať již se jedná o rostoucí inflaci, epidemii covidu či energetickou krizi. Nová vláda hodlá pracovat na celé řadě dlouhodobých témat, aby ČR dokázala obstát v konkurenci dalších vyspělých zemí a aby mohla svým občanům dlouhodobě zajistit bezpečnou existenci a stále rostoucí životní úroveň.
Už tady vidím první zásadní klam. Jsem přesvědčen o tom, že stále rostoucí životní úroveň je nemožná. Významný růst životní úrovně může fungovat jen krátkodobě, a navíc hrozí vést k zhroucení světového systému (od 20. stol. existujícího ekonomického propojení všech světadílů). Následkem by byl kolaps lidské civilizace v dnešní podobě. Ne snad zánik lidstva, ale jeho dezintegrace na více či méně rozsáhlé lokální komunity a úpadek civilizačních výdobytků. Politici si to částečně uvědomují. V preambuli vládního prohlášení se také píše: Chceme, aby naše zemědělství bylo šetrné ke krajině a aby naše lesy, půda i vodstvo zvládly co nejlépe změny klimatu. Malé a střední podniky mají být páteří ekonomiky a nová vláda chce být vládou hájící zájmy všech občanů ČR.
Je jistě správné, že vláda hodlá prosazovat zemědělství šetrné ke krajině a podporovat malé a střední podniky. Není však vůbec zřejmé, jak chce vyrvat podniky či zemědělskou půdu z rukou velkokapitálu, ať již domácího či zahraničního. Než začneme nad prohlášením lámat hůl, podívejme se na jednotlivá témata podrobněji.
Začněme klimatickou změnou. Je dobře, že se vláda hlásí k proměně klimatu, významně podpořené lidskými aktivitami, jako k nezpochybnitelnému faktu. Chce hledat realistická řešení, která opravdu pomohou ochránit životní prostředí, vodu, půdu, lesy. A to s vědomím odpovědnosti za prosperitu země. Důležitým ekologizujícím příspěvkem má být vybudování fotovoltaických zařízení na minimálně sto tisících střechách do r. 2025. Přesto se v dohledné době neobejdeme bez jaderných elektráren, má-li skončit energetické využívání uhlí. Tuto pasáž programového prohlášení kritizují některé nevládní ekologické organizace (např. Hnutí Duha).
Lidské zdraví ve velké míře souvisí s životním stylem (v neposlední řadě s výživou) a také se stavem životního prostředí. Vláda hodlá podporovat zavedení dietního stravování ve školách a školkách. Dále chce podpořit produkci lokálních potravin s důrazem na jejich kvalitu, což má vést k prevenci civilizačních chorob. Zároveň má jít o podporu venkova, je lepší prodávat produkty s vyšší přidanou hodnotou než zemědělské výpěstky v surovém stavu. Legislativní podmínky pro tuto změnu mají být připraveny již do konce letošního roku. Jde o záměr jistě chvályhodný a doufejme, že se jej aspoň zčásti podaří realizovat.
Vláda tvrdí, že bude předcházet dalšímu rozevírání nůžek mezi regiony a řešit problémy, které vedou k vylidňování venkova a pohraničí. Držme jí palce, protože jde o jeden z nejzásadnějších problémů současného světa. Kumulace obyvatel ve velkoměstech stále více zatěžuje planetu Zemi. Dopravou, odpady, hlukem, světelným znečištěním. Podporujme snahu vlády, pakliže se neomezí jen na nové dálnice, kterými se hodlala se zaostáváním venkova vypořádat vláda Babišova. I současná vláda však považuje za nejdůležitější zásadní zrychlení stavebního řízení ve spolupráci se samosprávami a při zachování ochrany ostatních zájmů. Úprava stavebního zákona má být předložena již v první polovině letošního roku a zjevně půjde o prubířský kámen, testující schopnosti a soudržnost široké vládní koalice. Kéž by se podařilo dosáhnout alespoň nějakého smysluplného kompromisu.
Vláda si představuje český a moravský venkov moderní, konkurenceschopný, který překonal období intenzivního zemědělství a rozvíjejí se v něm místní služby a řemesla. Vypadá to skoro na kapitalismus s lidskou tváří a bude velmi problematické se tomuto ideálu byť jen přiblížit. Zatím drobná řemesla (počínaje ševci a konče třeba pekaři) spíš mizí, vše válcuje velkovýroba. Netuším, jak toho chtějí dosáhnout, ale přírodě i fungování společnosti a kvalitě života by to moc pomohlo.
V souvislosti s tím vláda tvrdí, že stavební řízení bude předvídatelné, přizpůsobené různým typům staveb a vyvažující veřejné a soukromé zájmy. Kéž by! Má být zaveden institut Jednotného environmentálního povolení, k hodnocení tohoto nápadu však chybějí jakékoliv podrobnější informace. Jen pochválit lze zásadu, že územní plánování bude dbát na občanskou vybavenost, tak aby vznikala funkční a přátelská města, ne mrtvé rezidenční zóny a tepelné ostrovy. Je skoro pět minut po dvanácté, krajinu, to nejcennější, co máme, hyzdí již mnoho šrámů.
Zvyšování kapacity železniční infrastruktury má umožnit postupný přesun části nákladní dopravy z přetížených silnic na železnici. Jistě sympatické, je však třeba myslet na to, aby se zkapacitněné tratě nestaly nepropustnými migračními překážkami, stejně jako nové dálnice Rozšíření dálniční sítě se nevyhneme, musí se ovšem postupovat velmi obezřetně. Střední Evropa, ležící na křižovatce cest nejen lidských, ale i zvířecích, unese pouze přiměřenou hustotu dálnic, navíc se zajištěním průchodnosti migračních koridorů.
Velmi sympaticky zní závazek vlády, že nevyužívané nádražní budovy projdou renovací a budou sloužit pro potřeby úřadů, případně mají být nabídnuty k využití obcím. Stejně tak zastavení prací na megalomanském projektu kanálu Dunaj – Odra – Labe lze kvitovat s povděkem. Ušetří nás to aspoň jedné z hrozících ekologických katastrof.
Vláda chce také systematicky zvyšovat počet cestujících ve veřejné dopravě. Jde jistě o dobrý záměr, ale postrádám ve vládním prohlášení byť jen náznak řešení. Lidé zpohodlněli, aut je mnoho a veřejné dopravě (zejména autobusové) chybí meziregionální návaznost. Že by významně zlevnilo jízdné ve veřejné dopravě, tak aby přinejmenším chudší vrstvy obyvatel byly finančně motivovány k odstavení aut, zřejmě nehrozí. Administrativní omezování soukromé automobilové dopravy je v našich podmínkách nejspíš nereálné.
Rozhodně pochválit je třeba záměr ve spolupráci s kraji prověřit rozšíření mýtného na další úseky silnic, aby se tranzitní nákladní dopravě nevyplácelo objíždět zpoplatněné úseky. Chaotické zavedení mýtného předchozí vládou doslova vyhnalo kamiony (včetně např. polských) na okresní silnice, což neprospívá místním obyvatelům, přírodě ani silnicím samotným. Velmi pozitivní je snaha při zadávání a zpracování dopravních staveb nehledět pouze na hledisko nejnižších nákladů. Lepší kvalita, architektonická a urbanistická hodnota staveb by byla výhrou.
Zde je opravdu třeba zásadních změn. Ochrana půdy před degradací a záborem má čím dál větší význam. Nejen z hlediska produkce, ale především kvůli nutné podpoře biodiverzity a zadržování vody v krajině. Precizní zemědělství, snížení užívání umělých hnojiv a pesticidů či naopak zvýšení využívání organických hnojiv jsou tou správnou cestou. Velkopodnikatelé v průmyslovém zemědělství a dřevařství však udělají všechno pro to, aby se v tomto ohledu podařilo co nejméně. Přijdou totiž o snadné zisky.
Do roku 2030 se má čtvrtina zemědělské půdy přesunout do kategorie ekologické zemědělství (s důrazem na ornou půdu, v jejímž případě je zatížení krajiny největší). Minimálně desetina zemědělské půdy má do stejného data aktivně chránit opylovače a celkovou biodiverzitu. Budou se objevovat meze, nárazníkové pásy, větrolamy a úhory. Zrovna v případě úhorů se obávám, že mohou být problematické kvůli šíření invazních druhů. Ale nemám dostatečné praktické zkušenosti, nechám se tedy překvapit. Skvělou je snaha ukončit podporu biopaliv druhé generace a bioplynových stanic, které zpracovávají technické plodiny.
Ocenit je třeba také myšlenku změn zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, tak aby zodpovědnost za stav krajiny měli ti, kdo v ní hospodaří. Jde o běh na dlouhou trať, ale nejspíš jedinou možnost, jak zabránit akutně hrozícímu kolapsu zemědělské krajiny. Nad záměrem podpory vlastníků, myslivců, včelařů a dalších spolků při vysazování dřevin zdvíhám prst. Říká se, že cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly. Dá se to velmi snadno zneužít a navíc mohou být třeba jen z neznalosti zničeny poslední cenné lokality s vyšší druhovou rozmanitostí. Biodiverzita je totiž v našich podmínkách vázána na nelesní stanoviště, souvislé lesy jsou druhově chudé. Revize meliorací a jejich zrušení tam, kde zbytečně odvádějí vodu z krajiny je chvályhodnou myšlenkou. Od stolů z kanceláří to však nepůjde, k podobným záměrům by se měli vyjadřovat místní znalci, kteří daný kousek krajiny sledují po více let. Budou jim však inženýři naslouchat?
Prodej ze dvora, farmářské trhy, lokální produkce potravin – vše vítejme. Většina obyvatel republiky však žije ve městech, kam je nutné potraviny dovézt. A jsou zvyklí nakupovat zboží se zvýšenou trvanlivostí v supermarketech. Zpracovatelům navíc dělají těžkou hlavu stále přísnější hygienické předpisy.
Velmi si cením toho, že se vláda zavazuje souhlasit s výstavbou nových přehrad jen výjimečně a pro účely zásobování obyvatel pitnou vodou. Doufám, že to dodrží a definitivně tak zmizí v propadlišti dějin oprášené návrhy někdejších socialistických plánovačů. Třeba taková přehrada Skalička na Bečvě by měla pro říční ekosystém fatální následky, navíc by těžce poškodila krajinu.
Že jsou lesy naším národním bohatstvím, a ne jen továrnou na dřevo, snad chápe každý soudný člověk, pokud nemá vazby na dřevozpracující průmysl. Motivace vlastníků k nepasečnému hospodaření je rozhodně dobrá, ale uvidíme, jak bude vypadat realita. Třicet let od Listopadu se mluví o citlivějším lesním hospodaření. Něco se i udělalo, ale je toho málo. Kůrovcová kalamita nás navíc vrátila o dost zpět. Na druhou stranu dává šanci budoucím smíšeným lesům. Dokážeme ji využít?
Jelikož ochranu vody a vodních zdrojů vláda správně považuje za národní zájem, chce ještě do konce roku 2022 předložit návrh ústavní ochrany vody. Uvidíme, zda to něčemu reálně pomůže. Hodlá také podpořit tisíce projektů obnovy mokřadů, tůní či malých vodních nádrží. V tomto případě platí totéž co u výsadeb stromů, záměr dobrý, ale konkrétní případy bývají často velmi problematické. Mnohdy se budují nádrže z kamení a betonu, které mají s přírodou pramálo společného. Čím víc se prolije betonu, tím víc proteče peněz, mnohdy dokonce špinavých. Budování nových zdrojů pitné vody a vodovodů či propojování vodovodních soustav zní skvěle. Jenže není tak snadné nové zdroje najít. Kvalitním podzemním zdrojům hrozí zničení kvůli nadměrnému odběru a nové přehrady přece spíš nechceme. Podpora systémů vsakování a využití dešťových vod či budování čistíren rozhodně není na škodu. Ocenit lze také snahu revidovat předpisy v oblasti ekologických havárií a zpřísnění pokut za poškozování životního prostředí.
Navrhované rozšíření plochy velkoplošných chráněných území je problematické, rozumnější by bylo podle mého názoru zajistit citlivější zacházení s územími již vyhlášenými. Vyhlášení národních parků Křivoklátsko a Soutok snad je oprávněné, realizace těchto plánů však nebude v žádném případě snadná. Proti ochraně biotopů obecně jistě nelze nic namítat, opět však chybí byť jen náznak řešení.
Programové prohlášení vlády si klade za cíl učinit z České republiky jednu z nejúspěšnějších zemí na světě. Vláda hodlá tohoto cíle dosáhnout především splněním řady cílů administrativní a ekonomické povahy... To ovšem leckdy nejde dohromady s nutností citlivějšího využívání přírodních zdrojů. Hlubší debata o tom, proč je zelený úděl nezbytný, na co reaguje, jak a proč chce změnit Evropu, zatím u nás vůbec neproběhla. Přitom se jí nová vláda nebude moci vyhnout... (Jiří Pehe: Návrat k odkazu Václava Havla? Na novou vládu tu čeká minové pole. Deník Referendum, 14. 1. 2022)
Ono v prohlášení zmíněné vyvažování veřejných a soukromých zájmů nebude v turbulentním současném světě vůbec snadné. Hledání kontinuity s ideály sametové revoluce se dotýká nejen lidských práv či nedemokratických tendencí v Polsku a Maďarsku, ale také právě problematiky životního prostředí a ochrany přírody. Václav Havel byl jejich, byť někdy příliš idealistickým, rozhodným zastáncem.
Na úplný konec nechme opět promluvit F. Outratu, k jehož slovům není třeba nic dodávat: Nové vládě přejme úspěch a držme jí palce, aby se jí dařilo co nejlépe zvládat všechny náročné zkoušky, které ji čekají. Opozice, včetně té mimosněmovní, by měla přispívat tvrdou, ale věcnou kritikou programu, ale především reálného počínání vlády...
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
