Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 1 > Olga Hostovská: Kam se poděl poštovský panáček?

Olga Hostovská

Kam se poděl poštovský panáček?

Kde jsou ty časy, kdy poštovský vůz s koňským spřežením doručoval balíky adresátům až do domu! A to tenkrát pošta obstarávala kromě zásilek také telegraf a telefon. Dokonce i za socialismu, pokud nebyl adresát zrovna pod dohledem StB, dopis z USA k nám doletěl za čtyři dny. Teď je to jinak. Loni 14. října mi můj nevlastní bratr Paul Hostovsky poslal z USA svou novou knížku takzvané poezie pt. Mostly (2021). Stála jsem o ni mj. i proto, že obálku knihy vyzdobil grafikou kamaráda mého muže, českého výtvarníka Stanislava Veselého (1921–1989), po jehož dědicích jsme kvůli tomu s Dilií marně pátrali. Když zásilka do poloviny listopadu nedorazila, začala jsem podezřívat Paula, že mi patrně ze šetrnosti nic neposlal. Křivdila jsem mu.

Konečně v pátek 3. 12. jsem dostala obsílku, ale místo knížky jsem si na místní poště vyzvedla doporučené psaní, z něhož jsem se dozvěděla, že zásilka dorazila na pražskou celnici 30. 11. Abych ji obdržela, musela jsem vyplnit příslušný dotazník, kterým mj. pověřuji Českou poštu, že mě může zastupovat. V dopise byl dokonce snímek zásilky a bylo mi doporučeno, že rychlejší je jednání vyřídit e--mailem. To jsem ovšem při omezených schopnostech i možnostech ve svých 85 letech nezvládla, takže jsem v pondělí 6. 12. odeslala vyplněné dokumenty doporučeně na adresu celnice a za urychlené vyřízení zaplatila 59 Kč porto. A čekala jsem. Přestože jsem z rádia opakovaně slyšela že „Česká pošta před Vánoci doručí 3x větší množství balíků“, v sobotu 11. prosince jsem si v Lidových novinách naopak přečetla článek Na poštách se už hromadí neproclené zásilky. Z článku jsem se dozvěděla, že „od října i drobné zásilky ze zemí mimo EU podléhají dani z přidané hodnoty a proclení“. 15. prosince (2 měsíce po odeslání knížky) jsem dostala e-mailovou „informaci o uskladnění zásilky“, k níž se vztahuje celní dluh 200 Kč. Zpráva obsahovala informace k výpočtu celního dluhu i o tom, co všechno se započítává do hodnoty dováženého zboží a do základu pro výpočet DPH, takže se mi podařilo přehlédnout zprávičku, že dne 15. 12. 2021 byla Vaše zásilka (...) vypravena z pošty Praha 120 a předána k přepravě na Vaši dodací adresu. Asi po dvou dnech jsem si vytiskla poplatkový lístek týkající se cla a vypravila jsem se na hlavní poštu pro další informace. Ochotná úřednice mi zjistila, že zásilka skutečně na poštu dorazila, a zároveň mě poučila, že si ji budu moci vyzvednout na místní poště. Jenže mi nevysvětlila, zda k tomu budu vyzvána. (V dotazníku jsem kromě e-mailové adresy musela uvést i telefonní číslo.) Vzhledem k tomu, že poštu u nás roznášejí 2x–3x týdně, moc času do Vánoc nezbývalo. Z rádia jsem se ale dozvěděla, že i zásilky ohlášené ve čtvrtek 23.12. si budou moci adresáti vyzvednout na Štědrý den dopoledne. Jenomže ani ve čtvrtek se nikdo neozval a ve schránce nic nebylo. Tak jsem sebrala papíry týkající se zásilky a vypravila se na místní poštu. Když jsem se po půlhodinovém čekání dostala k okénku, po předložení čísla zásilky a občanského průkazu mi úřednice poměrně rychle příslušný balíček našla, já zaplatila 200 Kč, dostala potvrzení a vypadla.

Není mi ale zcela jasné, proč knížka vážící i s obálkou 20 dkg putovala z USA do Evropy půldruhého měsíce, a už vůbec se mi nezdá v pořádku, že na cestu z celnice k adresátovi potřebovala další tři neděle. To snad i v dobách dostavníků doručování zásilek bylo rychlejší. A to nemluvím o administrativě kolem jediné tlustší obálky, za kterou odesilatel zaplatil porto 14,50 dolarů. Kolik si to asi vyžádalo úředníků? Snad by pro nás mohlo být útěchou, že bychom tady mohli vidět jako viníka EU.

A jak to vypadá s doručováním zásilek na našem území? Od té doby, co se ztratilo jedno číslo předplacených Listů zaslaných na mou adresu, jsem o odeslání časopisu pravidelně informována přes internet. Poslední loňské číslo jsem přes agenturu SEND dostala 22. prosince. Ohlášeno bylo o 2 dny dříve. Mnohdy ale není snadné zjistit, kdy byla zásilka odeslána. Úřední dopisy jsou posílány bez známky, tudíž na obálce chybí razítko s datem. V každém případě dopis České správy sociálního zabezpečení, datovaný 10. 12., dorazil 28. 12. I když odečteme sváteční dny, tak mu to trvalo přes dva týdny. Když jsem byla 13. 12. informována o vydání posledního čísla časopisu Slovo a smysl, v němž mám článek, netušila jsem, že nejdřív vyjde v elektronické podobě a distribuován bude někdy až na přelomu roku. (Ve skutečnosti byl odeslán 11. 1., dorazil za dva dny, ale vyzvedla jsem si ho na poště až 14. 1. – tedy měsíc po ohlášení –, protože se obálka nevešla do schránky.)

S elektronickým světem mám jisté potíže. Patřím totiž ke generaci, která pamatuje doby, kdy ještě nebyla úplnou samozřejmostí ani dodávka elektrického proudu. U nás v rodině se tradovala historka z Moravských Budějovic, kde se spustilo veřejné osvětlení v roce 1921, a sousedka mé prababičky paní Mešková se dotazovala: „A kade to tam lejó?“ Ještě za mého mládí, tj. ve 40. letech, ve většině domácností sloužila elektřina jen ke svícení, a i rádio představovalo jistý luxus. Leckde na venkově svítili ještě petrolejkami nebo (v lepším případě) elektřinu pro ně vyrábělo dynamo poháněné vodou z blízkého potoka. A šetřilo se. Ještě na začátku 50. let, kdy jsem chodila do tanečních, elektřinu občas vypínali.

Teď mě to plýtvání skoro děsí. Většina spotřebičů svítí, i když jsou vypnuté. Když v noci vyhlédnu ven nezatemněným oknem, překvapí mě ozářená ulice, a dost dobře nechápu, proč tolik domů s kancelářemi zůstává přes noc rozsvícených. Lidé se teď na dálku snadno domluví bez telegrafu i bez pevného telefonu, ale poslat obyčejný balíček je čím dál větší problém. Připadá mi, že brzy budeme všichni fungovat jen virtuálně.

Olga Hostovská, Praha

Olga Hostovská

Obsah Listů 1/2022
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.