Ivan Pros

Co nového na vsi?

Ten večer se debata u nás v kulturáku vlekla nějak líně a málokdo měl co o čem vyprávět. Až Standa povídá, v sobotu lovím Kravčák, tak kdo chcete, přijďte pro rybu. To už byla přece jen trocha živé vody do diskuse a řeč se za chvíli vedla o rybách a rybnících, jak kde jaká ves má sloveno a kdo byl na výlovu v Horní Konečné a tak. Ve vsi a okolí počítají pamětníci rybníky a tůně víc než na prstech obou rukou, ale i dnes tady nějaké ještě jsou. Je tu rybníkářská tradice.

Bylo to v týdnu kolem sedmnáctého listopadu, a tak mně nějak s tím vypouštěním rybníků vytanulo: Tak to budeš muset v pátek večer pustit vodu, sami si kapři pod sebou rybník nevypustí, povídám si spíš jenom tak pro sebe. A už jsem to schytal: Ty seš dočista pitomej, jak by si mohli kapři pod sebou vypustit rybník!

A tak já na to, když se do mě tak pustil: Zas tak pitomý to bejt nemůže, když se to vyprávělo v Listopadu na Václaváku z balkónu. Je to totiž mistrovskej citát, hádej, kdo to řekl: Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Jiřina Bohdalová? B je správně, je to bonmot!

V týdnu po sedmnáctém listopadu se stal balkón na Václaváku tribunou nové politické debaty a centrem nového společenského pohybu. Kde se vzal, tu se vzal, prodral se všemi lidmi na balkóně dopředu a několikrát k lidu dole na plném náměstí krátce a hned razantně a vtipně promluvil. Položil základy českého politického bonmotu a lid se radoval: „… kapři si pod sebou sami rybník nevypustí,“ probouzelo se zárodečné ego bonmotáře, budoucího státníka. Jak hluboké.

Kamarád Standa je ten řezník, kterého znáte z loňského vyprávění o jitrnicích, v celém širém kraji daleko nejlepší. Krom toho je taky akvarista a rybář. Když se vypouští rybník, většinou je jako rybář, podnikatel, porybný a baštýř v jedné osobě u rybníka do rána. Jednak dohlíží na vodu, ráno musí zbýt na lovišti vody akorát, a potom hlídá, aby si někdo nepřišel pro snadný nákup. Tak to jdeme pustit, povídá v pátek večer rybář, zítra lovíme. To budeš zase hlídat do rána? Půjdu na chvíli s tebou.

Povídám: I my jsme, Stando, začátkem října lovili. 8. a 9. byl výlov. Lovila se Velká Čekaná, ale moc jsme toho neulovili. Máme tady v našem malým českým rybníku samý velký ryby, a když to vytáhneš na břeh, je to samá mřenka a plevelná ryba. V malém českém rybníku bylo pošetilé čekat velké ryby, a ono to tak i dopadlo. Když tobě půl rybníka odloví vydry a pytláci, tady u nás šlo spíš o mizerný chov, samá bělice a škeble. Podle toho to taky vypadá, ta země kolem rybníka.

Je v jihočeské rybníkářské tradici, že je výlov rybníka spojený se srocením lidu na hrázi, odkud se posvátný obřad pozoruje. Většinou se popíjí lahvové (někde mají sud) a rum a kibicuje se, komentuje se výkon rybářů v lovišti a nakonec se ryby prodávají, darují, dělají na rožni. I tady u nás byla velká zábava až do večera.

V neděli po výlovu už byl v hospodě každej ředitel, jak se mělo co udělat, jak to mělo bejt jinak a líp, ustavičná hádka, kdo je chytrej a kdo ne. Když kvete blbost, je vždycky rychlá sklizeň: myslel jsem si, že by se mohla nějak připomenout, vzdát jí nějakou třeba poctu. Navrhuji teda vytvořit ve vsi velkou slávu, jezdeckou sochu blbce na koni, co nikdo nemá. Kam bych ji postavil? Cestovala by. Prostě putovní vůl na koni v nadživotní velikosti, aby mohli do úředních spisů za oknem Národního výboru nahlížet oba, trošku toho starostu pohlídat. To už se jim začínalo líbit, kibicům. Převýšení by ale nesmělo být moc velké, aby souprava projela i Matyášovou bránou, krotil jsem velké lidové nadšení. Na Hradě budou mít určitě spoustu práce.

Martin Hilský v Shakespearově Anglii hezky připomíná divadelní hru Nikolase Duvalla, kde Republiku svádějí Lichocení, Lakota a Drzost. Jak přesně se trefuje do doby o pět set let později ve středu Evropy. Jen si nedovedl dovodit už to klasicky české finále: satira se změní v komedii. Jednání o vládě se vede vleže, a když trvá moc dlouho, sestra jim sebere bažanta a jde se domů. Exkurze do Kuksu by neškodila. Pravá strana, prosím. Tohle jsou ty výlovy.

Přitom nad rybami samými není nutné lámat hůl. Ryby jsou citlivé a vnímavé bytosti, které na Vánoce rády pomáhají ostatním, ve společnosti se raději drží způsobně v pozadí. Vlastní názor jim nechybí, ale nechávají si ho pro sebe. Nade vše si cení harmonii, mají mimořádně vyvinutou intuici (říkají horoskopy). Situace je děsivá, když se mezi nimi v rybníce objeví vorvaň. Víte, jaký je rozdíl mezi vorvaněm a rybou? To vysvětlila jednou pro vždy už Annie le Brun: Myslím, že rozdíl mezi nimi je ten, že je mezi nimi rozdíl. Tak ať se pořád nelže.

Ivan Pros

Obsah Listů 6/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Ivan Pros

Co nového na vsi?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu