Starostové významných praských městských částí, konkrétně Prahy 1, 2 a 5, chtějí obnovit zákonnou monost obcí vykázat osoby opakovaně páchající přestupky ze svého území. Odůvodňují to tím, e chtějí účinněji bojovat především s narkomany a osobami bez domova, kteří se v prestiních městských obvodech dopouštějí závadného přestupkového jednání. S obdobnými poadavky přišli dříve i další regionální politici.
Ji od poloviny roku 2017 je v účinnosti nový přestupkový zákon. Jedna z věcí, která se přepracovala, je, e města a obce ji nemohou darebákům páchajícím přestupky ukládat zákaz pobytu. To se dlouhodobě nelíbí některým politikům, avšak pozor, rozhodně nejde jen o nějaké extremisty z okraje politického spektra, viz zmíněné praské konšely. Na první dobrou vypadá úsilí o návrat tohoto institutu relativně racionálně. Nicméně musím poukázat na několik velkých nedostatků, které v sobě v principu populistické řešení ukrývá. Je dobré si uvědomit, e není moné zakázat pobyt v obci osobě, která v ní má trvalý pobyt. To ostatně nešlo ani před červencem 2017. Kadý musí přece někde fyzicky pobývat. Zákaz by se tak mohl logicky týkat pouze přespolních přestupců. Většinu přestupků ovšem, dle statistik, páchají našinci. Dojídějících opakovaných přestupců nebylo a není zase tolik. Přirozeně teď neřešíme, e je někdo ve vězení (tedy mimo území svého města), to je následek trestněprávní sankce, nikoliv přestupkové.
Další políček oslabující ideu je, e navrhovaný zákaz by se rovně v souladu s doktrínou a judikaturou vyšších soudů nemohl týkat mladistvých pachatelů. Koneckonců patnácti a osmnáctileté výtečníky a výtečnice nebylo mono z obce vykázat ani do roku 2017.
Proč byl v roce 2017 tento institut vlastně zrušen? Problém byla protiústavní povaha této sankce. A jak vědí i snaivější studenti a studentky prvních ročníků právnických fakult, jak je něco v rozporu s ústavou, je to opravdu velký průšvih. Správní úřady nemohou omezovat ústavní právo na svobodu pohybu. To můe pouze nezávislý soud, nikoliv přestupková komise, nebo dokonce stráník na ulici.
Po několikáté oprašovaný návrh sice vypadá pěkně, nicméně nic moc neřeší. Nádavkem je protiústavní. Zákaz pobytu měl být ponechán výlučně v odvětví práva trestního. Není tedy dobrý nápad vracet ho do práva přestupkového. Koneckonců, ani v letech 2013 a 2017, kdy byl prvkem správního práva trestního, se v praxi málo pouíval.
I zde platí okřídlené, e je nutno řešit správně-trestní příčiny, nikoliv a důsledky. Proč mám neodbytný pocit, e s blíícími se komunálními volbami – za necelý rok – bude po tomto protiústavnímu nástroji volat stále více komunálních politiků? A rozhodně nepůjde jen o radní (či kandidáty na radnice) za SPD, Volný blok, Národní demokracii nebo Trikolóru.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.