Prioritami nové vlády má být pandemie, klimatické změny a státní rozpočet spolu s inflací, digitalizací, školstvím, energetickou a evropskou politikou.
Fialova koalice se proto rozhodla rozšířit počet místopředsedů vlád a zřídit tři další ministerstva zodpovědná za evropskou politiku, legislativu a vědu, výzkum a inovace. A to poté, kdy jako opozice kritizovala zvyšování počtu státního aparátu, i kdy většinou šlo o hasiče, vojáky, policisty a učitele.
Vypadá to tak, jak si myslí někteří lidé na sociálních sítích, e v pěti koaličních stranách bylo víc politiků, které bylo třeba uspokojit, ne poskytovala dosavadní vládní struktura. A to hlavně k odškodnění Pirátů za nepříliš přátelské volební chování starostů. Tato ministerstva však naštěstí nemají mít rozsáhlejší aparát. Má i být dodrena zásada, e zvýší-li se někde počet pracovních míst, musejí být minimálně ve stejném počtu ušetřeny jinde. Není těké kritizovat z pozice opozice přebujelý a nákladný státní aparát, horší je skutečně šetřit, třeba slibovaných šest procent na provozu, a začít propouštět, kdy vdy jde o konkrétní lidi. Jak se s tím noví ministři vypořádají?
Ne snad e by nebylo kde šetřit. Stačí se zamyslet nad mnohostupňovou lineární-štábní strukturou. Máme neuvěřitelný počet náměstků ministrů, jich určitě zase bude přes stovku. Zatímco třeba v jednom resortu mají vedoucí oddělení čtrnáct podřízených, v jiném v průměru jen tři a půl. Mnozí ministři si nechali zpracovat zajímavé racionalizační studie, realizovali je však jen nemnozí a většinou částečně. Nelze se proto divit, e zatímco se ve vlivu na politickou scénu prosadila ekonomie, politologie, sociologie i psychologie, tak teorie a organizace řízení zůstala popelkou. To je jen jedna z klíčových oblastí. Je tu závanější strategický problém. Projdeme-li se základními dokumenty nové vládní koalice, nemůeme přehlédnout, zda přijaté nákladné cíle a projekty bude moné při současné daňové politice rozpočtově pokrýt. Přitom to bude jako vdy základním kritériem úspěšnosti vlády. Nezbývá ne věřit, společnost to potřebuje.
Antonín Rašek (1935) je sociolog, publicista a spisovatel. V letech 1990–1992 byl náměstkem ministra Źobrany pro sociální a humanitární věci.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.