Hynek Skořepa

Skotské zklamání

Konference OSN o změně klimatu, která proběhla na přelomu října a listopadu pod předsednictvím Velké Británie spolu s Itálií ve skotském Glasgow, byla již 26. konferencí OSN na toto téma v pořadí. Poprvé od klimatické konference v Paříži (2015) se očekávalo, že se smluvní strany zaváží k významnějším cílům. V Paříži totiž slíbily posilovat své klimatické závazky každých 5 let. Konference se účastnili delegáti z 200 zemí, včetně mnoha hlav států. Chyběli na ní však čínský vůdce Si Ťin-Pching či ruský prezident Putin.

Hodnocení přijatého Glasgowského paktu o klimatu přenechám povolanějším, takže jen náznakem. Generální tajemník OSN António Guterres k němu napsal: Jde o důležitý krok, ale nestačí to. Je třeba přejít do nouzového režimu. Mnohé ekologické organizace konferenci označují přímo za promarněnou šanci. Závazky do r. 2030 zvrátit drastické odlesňování napříč planetou či omezit produkci metanu jako jednoho ze skleníkových plynů o 30 % jsou sice hezké, reálně je ale nemá kdo vymáhat. Navíc se k nim přihlásily pouze některé země. Přitom jedna molekula metanu zesiluje skleníkový efekt víc než jedna molekula CO2. Nepodařilo se vytvořit tzv. fond ztrát a škod, který by poskytl peníze klimatickou krizí nejvíce zasaženým chudým zemím a malým ostrovním státům. Cíl udržet hranici oteplení na 1,5 oC proti předprůmyslové éře, poprvé vytyčený v Paříži, zůstal sice zachován, reálná opatření k jeho dosažení jsou však zcela nedostatečná. Průměrná roční globální teplota Země se přitom dodnes zvýšila již o 1,2 oC.

Indie překvapivě předložila cíl dosažení uhlíkové neutrality (byť až r. 2070) a závazek získávat v r. 2030 polovinu energie z obnovitelných zdrojů. Torpédovala však postupné ukončení spalování uhlí, když požádala o nahrazení slov „postupné ukončení“ v textu „postupným snížením“. Indičtí zástupci argumentovali tím, že jejich země již teď musí snášet důsledky klimatické krize v podobě abnormálního sucha či naopak povodní, a tu způsobily především emise skleníkových plynů z bohatých států. Mnoha zemím a politikům nelze upřít snahu, ať už upřímnou či nikoliv. Ale výsledek je zřejmý. Naděje na zastavení oteplování pod kritickou hranici je po dnešku minimální, stále ale existuje, komentoval situaci Jan Freidinger z Greenpeace ČR.

Za přímo ostudné považuji, že do Glasgow během summitu přiletěly desítky soukromých tryskových letadel, přivážejících účastníky konference včetně významných státníků. Jak potom chtějí přesvědčovat ty, kterým vládnou, že je třeba změnit životní styl? Totéž platí i pro státy jako takové. Väčšina krajín nemá záujem presadiť dostatočne radikálne riešenia klimatických problémov, keďže stav svetovej klímy závisí hlavne od správania ostatných (A. Spišák, dennikn.sk, 8. 11. 2021). Spišák výstižně dodává, že příhoda s letadly je sama o sobě nepodstatná, morální kontinuitě světových lídrů však příliš nesvědčí. Upozorňuje také, že výsledek podobných konferencí je závislý na několika klíčových hráčích. Patří mezi ně USA (stále ještě největší kumulativní producent CO2 na planetě) spolu s Čínou a Indií (země s největším nárůstem produkce CO2 v přepočtu na obyvatele během posledních 30 let). Smysluplná řešení na globální úrovni jsou bez zapojení těchto tří států iluzorní.

Anton Spišák přesto zůstává opatrným optimistou. Jednak se většina významných ekonomik zavázala dosáhnout nulového výsledku v uhlíkové bilanci do r. 2050 (významný signál pro finanční trhy, kam investovat, i když závazky pravděpodobně nebudou splněny), jednak cena solárních panelů a lithiových baterií v posledních letech klesala řádově v desítkách procent.

Z cesty k udržateľnejšej svetovej ekonomike se nedá vrátiť. Dnes náš úspech v boji s klimatickou zmenou nezávisí od stanovísk vlád na klimatických samitoch, ale predovšetkým od správania firiem, finančných trhov a investorov. Tí sú našťastie o dva kroky vpred než väčšina zástupcov vlád, ktorí tento rok prišli do Glasgowa (A. Spišák).

Naděje tedy zůstává, a i drobná snaha nás, „obyčejných“ lidí má smysl. Hlavní je změnit přístup. Jak krásně napsal Peter Sutoris v textu Nežná revolúcia proti environmentálnej kríze (dennikn.sk, 16. 11. 2021), střední Evropa je sice vzhledem k velikosti našich zemí na okraji diskuse o globálních problémech a mořská záplava nám také hned tak nehrozí. Díky své historické zkušenosti s totalitou však můžeme světu ukázat potřebu politické a kulturní, nejen technické transformace. Českoslovenští disidenti dokázali po desetiletí udržovat vizi alternativní, demokratičtější společnosti, přestože byli za své postoje všemožně postihováni, dokonce mnozí skončili ve vězení. Když měnící se geopolitická situace připravila podmínky pro změnu, byli schopni vstoupit do mocenského vakua a pretvoriť svoju víziu na realitu. Bez nich by Československo pokračovalo pod vládou technokratů moci, komunistických kádrů převléknutých do demokratického kabátu. Disidenti pochopili, že deštruktívna kultúra a politika se nedá „opraviť“ pomocou vedy a techniky, ale pomocou predstavivosti, odvahy a radikálnej oddanosti pravde. Nutně tedy potřebujeme obojí – technické inovace i duchovní hodnoty. Zůstává otázkou, zda se s ideály ztotožní aspoň určitá část většinové populace a bude ochotna jim přiblížit svůj životní styl. Zvlášť pokud mnozí z těch, co jsou při penězích a zanechávají významnější uhlíkovou stopu, se ostatním leckdy jen smějí do očí.

Hynek Skořepa (1975) je geograf.

Obsah Listů 6/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Skotské zklamání

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu