Jazyk
Navštívil jsem v říjnu ve Vratislavi panslavistickou konferenci. Všeslovanství spočívalo především v babylonském pojetí toho setkání – kadý hovořil svým slovanským jazykem či angličtinou, všichni se usmívali, Makedonci předstírali, e rozumějí naší češtině, já jsem předstíral, e se chytám u příspěvků v chorvatštině. Fakt, e byla konference ještě k tomu takzvaně hybridní, této obskurní situaci moc nepřispěl. Na druhou stranu sice vůbec nebylo jasné, zda nás slavisté ze všech koutů světa slyší, vidí, či dokonce obojí, bylo to ovšem pravděpodobně zcela jedno. Díky mé chabé úrovni ruštiny, ukrajinštiny, makedonštiny a dalších exotických slovanských jazyků jsem však rozuměl víc polsky ne dříve, a tak jsem si mohl vychutnat mj. příspěvek s názvem Polská a bulharská frazeologická spojení s komponentem oko/oči. Byl to ale ji 17. příspěvek ten den, bylo po šesté hodině, přednášející měla poněkud jednotvárný tón hlasu, a přestoe mluvila o oku a očích v jazyce, její oči (ani oko) jsme za celou dobu neviděli, neboť jimi fixovala papír s poznámkami, příp. špičky svých bot.
Nic to ale nemění na tom, e mě zaujalo její téma, tak jsem se u v průběhu příspěvku, klouzaje nepřítomnýma očima po barokním sále, v něm se konference konala, přemýšlel, kde všude v češtině pouíváme oko, oči či oka.
Ve frazeologických slovnících najdeme stovky takových spojení. Jen pár z nich obsahuje oko ve významu jiném ne lidský orgán, např. šlápli mu na kuří oko nebo pustit oko (při pletení). Mezi mnoha ostatními známými obraty – sejde z očí, sejde z mysli, od oka, vidím mu to na očích atd. – se vyskytuje i řada mně neznámých, které jsem si hned poznačil: padni oko nebo zub, pro rýmu nevidím na oči. Najdeme zde i biblický citát v oku svém břevna nevidíš/necítíš.
Často existují paralely očí a uší. Viděl jsem to na vlastní oči. Slyšel jsem to na vlastní uši. U mírně dysfunkčně zní titulek Novinek.cz z 8. března 2013: Maroko: Závan orientu, který musíte ucítit na vlastní nos. Podobně jsem ji od několika lidí nezávisle na sobě zaznamenal slovo ušislyšně jakoto analogii k příslovci očividně. Dva důkazy: Výrobce hovoří o stereoreproduktorech, ale není jasné, kam je umístil: na zádi je jediná mříka a očividně, pardon, ušislyšně zvuk zní jen z ní. (časopis Stereo&Video, č. 10/2013) Setkali jste se u někdy s člověkem, který přehnané sebevědomí a dává najevo pocit vlastní důleitosti? S člověkem, který zároveň očividně (či ušislyšně) opakovaně le, přičem je jasné, e nemá svědomí a netrpí pocity viny? (Děčínský deník, 1. března 2012) Nosočišně, pusochutně, rukohmatně u nenajdeme. Podobně slouí zatím pouze jako vtip slovo naucho jako paralela k naoko: nebýt zpěvačky, naucho drsně křičící z autorádia, e svět je fucking, fucking place, moná bych zaslechl i slabounkou ozvěnu hlasu mé maminky. (Magazín Lidových novin, č. 51/2002)
Většinou fungují oči jako zástupce celého člověka (synekdocha): nechoď mi na oči, roste to před očima, stoupl v jeho očích atd. Zajímavá jsou ale také spojení, která metaforicky připodobňují zrak k jídlu: polykat očima, hltat očima, oči by jedly či hit z filmu Hříšný tanec Hungry Eyes (hladové oči). Ani toto u uší nenajdeme, kromě literárních aktualizací jako u V. Sainera (Cinkvoko a jiné texty o školení za školou): přitáhla mne k sobě, k svému rozpálenému tělu, co však nemusela, i tak mi bylo dost horko a já kadé její slovo polykal ušima i poslouchal pootevřenou pusou.
Nejlepším zdrojem imaginace jsou děti. Ve facebookové skupině Učitelské perličky se objevují geniální výplody dětské fantazie a jedním z nich je i zveřejněná anonymizovaná písemka se zadáním: Chybějící slova nahraď slovy, která označují části těla. Začíná to slibně: Řekneme si to mezi čtyřma OČIMA. Padla mu do OKA. Pak ale přicházejí perly: Jedním OKEM tam a druhým ven, stříhat NECHTY, NOHOU zeď neprorazíš, mám toho a po HLAVU, koupil to za pět UŠÍ.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.