Theatrum mundi
Janáčkova opera v Brně uvedla ve čtyřech představeních operu Benjamina Brittena Peter Grimes. V reii a na scéně Davida Radoka vystoupil v titulní roli švédský tenorista Joachim Böckström.
K operní tvorbě se Britten dostal a poté, co u měl za sebou úspěchy jako skladatel komorní, symfonické, písňové a také filmové hudby, díky ní se dostal do kontaktu s dramatickými autory. Operu Peter Grimes začal psát, kdy se vracel v roce 1942 ze Spojených států. Byla to dobrodruná a nebezpečná cesta na švédské dopravní lodi, která byla stiena havárií v Atlantiku, ovládaném nacistickými ponorkami. Dlouhá plavba nakonec pro Brittena dopadla dobře, a tak mohl mít Peter Grimes premiéru v červnu 1945 s obrovským ohlasem. V poválečné Anglii ovšem nebylo uvádění nových oper vůbec snadné, turné končila ztrátou a byla rušena. Nakonec se Britten spolu se svým druhem tenoristou Peterem Pearsem rozhodli zaloit operní festival v přímořském městě Aldeburgh v Suffolku – a na tom u zůstalo, od roku 1948 se tam festival pravidelně koná. Budi připomenuto, e v Aldeburghu se Britten s Pearsem také usadili a tam také sir Benjamin 4. prosince 1976 zemřel.
Příběh libreta opery začíná článkem v americkém literárním magazínu Listener, který Brittenovi připomněl anglického básníka 18. století George Crabbea. V Brittenově době byl Crabbe, kdysi úspěšný a populární autor, původem ze Suffolku jako Britten, téměř zapomenut. Aldeburgh, své rodiště, Crabbe upřímně nenáviděl, přesto se tam po různých ivotních peripetiích pravidelně vracel. A město Aldeburgh ho také inspirovalo k napsání básní, v nich se mu podařilo zobrazit drsný a nemilosrdný ivot komunity obyvatel pobřeí. Stýkal se s největšími literáty své doby (Samuel Johnson, Alfred Tennyson, Jane Austen, W. Wordsworth i Walter Scott). Ve 20. století však jeho dílo upadlo v zapomnění, a kdyby nebylo Brittenovy opery, málokdo by ho znal.
Do podoby operního Źlibreta převedl několik dějových linií z dlouhé Crabbeovy básně Charles Montagu Slater. V jeho přepracování (mnohokrát konzultovaném se skladatelem i s jeho druhem, tenoristou Peterem Pearsem) se rybář Grimes změnil z krutého osamělce v postavu zápasící s chudobou i nepochopením tvrdou dřinou. Grimes věří, e dokáe-li vydělat dost peněz, získá respekt a jeho ivot s učitelkou Ellen Orfordovou můe být šťastný.
Brittenova opera je v kaŹdém ohledu moderní dramatické dílo, v něm hudba i libreto vznikaly souběně a jsou v nerozlučném propojení.
Prostřednictvím sboru a několika malých partů se představuje celé městečko drobnými detaily ivota svých obyvatel. Tak paní Sedleyová, drbna, která Grimese podezírá, se doaduje laudána u lékárníka, který naopak patří spíše mezi Grimesovy přátele (má-li při své povaze jaké). Kapitán obchodní lodě Balstrode je moudrým hlasem zkušenosti, hostinská zvaná Tetička se řídí pravidlem peklo je moná horoucí, ale hospoda nepálí, neteře flirtují, metodista Boles moralizuje, doktor chlastá, poslíček se hádá, kněz káe. Na scéně skutečně vře kadodenní ivot – a do toho se blíí bouře.
O co ale jde? Peteru Grimesovi se před časem za bouřky na moři utopil učedník. V prologu vypovídá, e mu vítr vychýlil loď z kursu a došla pitná voda. Je souzen, ale osvobozen s verdiktem, e šlo o nešťastnou náhodu. Veřejné mínění ale není v tomto hodnocení jednotné. Jediná osoba, která stojí jednoznačně na jeho straně, je učitelka Ellen Orfordová. Soudce Grimesovi doporučí, aby si dalšího učedníka nebral, ale rybář se bez něj neobejde. Vybere si chlapce z chudobince, Ellen je rozhodnutá pomoci se o něj starat a uplete mu svetr.
Grimes, samotou a tvrdou dřinou okoralý, však neumí být laskavý k dítěti. Nedovede to ani vůči Ellen, kterou miluje a plánuje s ní ít.
Během bouře, kdy Grimes není k nalezení, je celá komunita přesvědčená, e svého nového učedníka (opět?) zabil. Ten ho však jenom chtěl přinutit, aby s ním vyplul, protoe bouře přiene ke břehu hejna ryb. Spouští kluka na laně ze své chaty na útesu, lano mu vyklouzne – a chlapcovo tělo u nikdo nenajde.
V poslední scéně kapitán Balstrode Grimesovi radí, aby vyplul daleko na moře a tam loď potopil. A sebe s ní.
V Radokově inscenaci hra je dominantní roli projekce na zadní horizont, na ní se moře proměňuje a nabývá mnoha podob. Kromě osvětlené hladiny je všechno skoro bezbarvé – všední kostýmy obyvatel (různé baloňáky, obnošená saka a rybářské gumáky), dřevěné stavby na jevišti. Díváme se na pochmurné pobřeí britského ostrova, kde se moře vlivem obrovského odlivu ztrácí a s přílivem znovu přichází s obrovskou silou. Nesnadný ivot obyvatel je zpřítomněn s veškerou pochmurností.
Inscenace stojí a padá s titulním představitelem. Rybář je silný charakter, divný introvert, neschopný projevit cit, a přesto v nitru touící po lásce a spokojeném ivotě. Jeho vzájemný vztah s obcí je ostraitý. Grimesovo zacházení s dítětem ale budí odpor – a definitivně to (alespoň u mě) prohraje, kdy udeří jedinou dobrou duši, která mu opravdu pomáhá, učitelku Ellen, ve chvíli, kdy ho napomíná, aby se k chlapci choval mírněji. Jene Grimes jako by sám nikdy ani dítětem nebyl, nedovede si představit jiný ivot, ne jaký sám měl: tedy dřinu a rozkazy. A to je jeho tragédie a konec.
Švédský tenorista ŹJoachim BöckŹström je v roli naprosto přesvědčivý, hodí se na ni vzhledem i vzrůstem a kostým mu ještě pomůe. Zpívá, jako by mluvil. Jana Šrejma Kačírková v roli Ellen vyjadřuje laskavost, která se ale, znalá obecných poměrů, drí zpátky.
Reisér David Radok vede všechny pěvce ke střídmému herectví, pečlivě reíruje sbory a dokáe tak na jevišti zpřítomnit ivot obce v kadém okamiku. Návštěva inscenace je nezapomenutelný záitek, který posilují i prostorný interiér divadla a dobrá viditelnost z kadého místa. Opera Benjamina Brittena Peter Grimes byla v Brně uvedena poprvé u v roce 1947, tedy nedlouho po anglické premiéře, a lze jenom litovat, e po odehrání série čtyř představení u ji v Brně neuvidíme.
Opera Národního divadla Brno. Benjamin Britten: Peter Grimes. Reie a scéna David Radok, hudební nastudování Marko ŹIvanovič, kostýmy Zuzana Jeková. Sbormistři Pavel Koňárek a Klára Sloilová Roztočilová.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.