Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
– Hlavní barvou baskické krajiny byla ještě nedávno šedivá – „doslova i metaforicky s ohledem na všudypřítomné násilí –, během kterého byly na denním pořádku atentáty a demonstrace, a kdy děti soutěžily, které sebere více gumových projektilů používaných policisty na rozhánění demonstrantů,“ cituje jednoho z místních v úvodu své reportážní knihy o regionu na severu Španělsku (a jihu Francie) Katarzyna Mirgosová. Zelené Baskicko, dovídá se, je „relativně nový obraz.“
Kniha Gure, Náš domov provází čtenáře po baskických dějinách, traumatech i každodenním životě. Coby čtenáři se seznámíme s Juanem Sebastiánem Elcanem, mořeplavcem, který dovedl do konce Magallanesovu výpravu kolem světa a dnes má sochu v městečku Getaria. Navštívíme Guernicu, po níž jsou pojmenována i místa v Latinské Americe a která je symbolem nejen občanské války, ale i osudu třiceti tisíc dětí evakuovaných z regionu za této války do Belgie, Velké Británie, Mexika anebo Ruska. Přečteme si o síti obchodu s čerstvě narozenými dětmi a matkách, které jim chtějí alespoň říct, že ony je neodložily. Sledujeme baskicko-katalánskou solidaritu po katalánském referendu o nezávislosti na Španělsku. Navštívíme ale i několik trhů a také nejdelší pláž v Baskicku, „místo, které přitahuje surfaře z celého světa“. Stránkami se prolétají příhody s baskičtinou, kterou se autorka učí a kterou používá, a tak ji třeba číšník v restauraci nosí pozornosti na účet podniku, protože je rád, že jeho jazykem někdo mluví. Anebo zaznamená příhodu kněze z frankistické diktatury, na nějž jeden z úředníků na shromáždění zavolal, ať „mluví křesťansky“, tedy kastilskou španělštinou, a ne baskicky: „Umíš si to představit, říct něco takového knězi!“
Řadu kapitol autorka věnuje organizaci ETA i jejím protivníkům z organizace GAL vraždících s podporou státu. Mirgosová si všímá, že oběti a viníci nepřicházejí jen z jedné strany, vidí, že chybí systematický proces usmíření, ví, že živou bolestí zůstává situace vězňů z řad ETA vězněných v co nejvzdálenějších místech a fenomén „ženských autobusů“ anebo „dětí s batohy“, které za nimi přes Španělsko musejí jezdit, pokud se chtějí setkat. Reflektuje situaci rodin obětí ETA, které se se svými příbuznými už ani tak setkat nemohou.
Vyprávění Mirgosové je mnohovrstevné a znalé, což dokládá i rozsáhlá literatura a odkazy na zdroje na konci knihy.
Katarzyna Mirgos, Gure. Historie z Kraju Basków, Czarne, Wołowiec 2020, 328 s.
– O kritickém myšlení se dnes hodně mluví, ale málokdo dovede říci, co to vlastně je a jak si je můžeme osvojit. Už proto lze uvítat publikaci autorů z ČVUT a Filozofické fakulty UK vypracovanou v rámci projektu „Informace pro rozvoj demokratické společnosti“. Text má tři kapitoly. V první si můžeme porovnat kritické myšlení, jak se projevuje v sokratovském dialogu a v Kantově úvaze, s ukázkou dobře připravené diskuse studentů o tom, co je věda. Druhá kapitola charakterizuje kritické myšlení podrobněji, rozlišuje rychlé a pomalé myšlení a posléze uvádí a rozebírá 16 kognitivních zkreslení, které ohrožují naše rozhodování. Vychází přitom z moderních poznatků psychologů ilustrovaných působivými příklady. Například v experimentu „Neviditelná gorila“ si účastníci pověření počítáním počtu přihrávek v zápase nevšimli, že hřištěm prošla a zapózovala na něm osoba maskovaná za gorilu – obecně tak zaujetí jednou stránkou problému může zcela odvést naši pozornost od jeho podstatných aspektů. Třetí kapitola je převzatý soubor 12 argumentačních faulů od Karla Čapka. Dílko je založeno na konkrétním a pestrém materiálu, který osloví čtenáře víc, než by mohly učinit obecné úvahy. Lze je doporučit zejména žákům a učitelům středních škol.
Jan Gazda, Václav Liška, Bořivoj Marek: Kritické myšlení. Dovednost (nejen) pro 21. století, P3K, Praha 2019, 88 s.
-jn-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
