Blanka Kalinová

Literární vinobraní ve Francii

Končí podzim a blíží se Vánoce. Knihkupecké pulty se zaplnily knihami s červenými páskami pyšně ohlašujícími vítěze ceny Goncourt, Renaudot, Femina... Napjaté čekání autorů, vydavatelů a knihkupců je u konce, je čas na komentáře, kritiky, a hlavně na verdikt čtenářů samotných. Letošní francouzské literární ceny si zaslouží několik poznámek.

Francouzský knižní trh se nemůže srovnávat s anglosaským, zůstává však úctyhodný: v roce 2020 počet vydaných titulů sice následkem pandemie o něco poklesl, přesto vyšlo v loňském roce ve Francii přes 37 tisíc titulů a 422 milionů prodaných exemplářů představuje roční obrat téměř 3 miliardy eur. Zdaleka největší část, téměř čtvrtina, připadá na beletrii a většina románových novinek vychází během léta s cílem zaujmout členy literárních porot. Především díky jednotné ceně knih zavedené ve Francii počátkem 80. let se nezanedbatelná část knižní produkce prodává v nezávislých menších knihkupectví, která zatím odolávají konkurenci specializovaných velkoprodejen i prodeji přes internet. Dnes až přílíš časté zmíněné červené či jinak zbarvené pásky na obálkách knih, a dokonce ani rukou psaná doporučení některých knihkupců neulehčují orientaci a výběr v záplavě nových titulů a mnoha každoročně oceněných děl. Letošní finanční dopad rozdaných literárních ocenění by navíc mohl zcela prozaicky ovlivnit nedostatek papíru, jeden z následků pandemie, která narušila výrobu a dopravu i této komodity. Dodat na trh až sto tisíc výtisků v několika málo dnech po vyhlášení laureáta Goncourtovy ceny není letos samozřejmostí.

Poslední žeň hlavních francouzských literárních cen je možno označit ne-li jako politicky korektní počin, tedy aspoň jako vstřícné gesto k dříve často opomíjeným kategoriím autorů. Letošní laureát Goncourtovy ceny Mohamed Mbougar Sarr, 31letý autor původem ze Senegalu, patří k viditelné přistěhovalecké menšině ve Francii a je představitelem životaschopné frankofonní literatury mimo Francii. Dvě další nejznámější ceny byly uděleny autorkám, které se už před časem prosadily u literární kritiky, a dokonce u širokého publika: cenu Médicis získala Christine Angotová (Cesta na Východ) a cenu Renaudot Amélie Nothombeová (První krev), která vlastně pro svůj belgický původ může být také považována za frankofonní autorku. Některá z děl obou autorek už byla přeložena do češtiny, především v případě nanejvýš plodné Nothombeové.

I když si Cena Goncourt stále zachovává prestiž, není dnes nutně příslibem úspěchu u čtenářů, a tedy zárukou příjmů pro autora a nakladatele. Loňský laureát Hervé Le Tellier a jeho román Anomálie, jehož se prodalo na milion výtisků, se prosadil na trhu a u čtenářů mimo jiné proto, že jeho kniha mistrně spojuje zamyšlení nad politickou a technologickou manipulací s napínavou zápletkou. Zůstává otázkou, zda čtenářsky náročnější kniha letošního laureáta (Nejtajemnější paměť lidstva) dosáhne srovnatelného ohlasu. Je na místě připomenout, že přímé finanční ocenění autora – jedno euro – je opravdu symbolické. Nelze je tedy srovnávat nejenom s Nobelovou cenou za literaturu, ale ani s obdobnými národními cenami, jako jsou Booker Price v Anglii (50 tisíc liber) nebo španělská cena Planeta (milion eur) udělovaná za ještě nepublikované dílo.

Akademie Goncourt, jak se oficiálně nazývá desetičlenná porota, vyhlašuje každoročně od roku 1903 laureáta u oběda (jak se ve Francii sluší), médii patřičně komentovaného, ve vyhlášené restauraci Drouant v centru Paříže. Po častých kritikách byly složení poroty a způsob výběru vítěze v průběhu let několikrát reformovány s cílem předejít vlivu velkých nakladatelství a nemístnému protežování autorů některými členy poroty. To ostatně právě letos znovu pošramotilo pověst Akademie. Jedna její členka totiž prosadila do užšího výběru dílo svého partnera. Navíc napsala zdrcujícící kritiku na knihu jeho potenciální konkurentky do sledované literární rubriky deníku Le Monde.

Na rozdíl od anglické Booker Price, kde se porota každý rok obměňuje, kooptovaní členové Goncourtovy Akademie si zachovávají své křeslo; ovšem už ne na doživotí jako členové francouzské Akademie, nýbrž do věku 80 let. Obdobně jako jiná literární ocenění uveřejňuje jestě před konečným vyhlášením seznam užšího výběru kandidátů, jejichž knihy mají šanci chlubit se onou kýženou barevnou páskou na obale. O přízeň čtenářů tak bojuje větší počet knih a díky různým cenám i jiné žánry jako eseje (Cena Médicis pro esej) a dokonce zahraniční autoři (znovu Cena Médicis). Připomeňme, že doposud dostali francouzské literární ceny dva čeští autoři, v obou případech také Cenu Médicis: Milan Kundera v roce 1973 za Život je jinde (jako ještě zahraniční autor) a v roce 1989 stálý přispěvatel Listů Václav Jamek za Traktát o chatrných divech (v kategorii pro esej).

Hlavní francouzské literární ceny byly rozděleny, zbývá si počkat, zda čtenáři schválí verdikty porot.

Blanka Kalinová (1947) je ekonomka, pracovala v sekretariátu OECD v Paříži, kde žije.

Obsah Listů 6/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Blanka Kalinová

Literární vinobraní ve Francii

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu