Thomas Greven hovoří s ekonomkou Evelyn Astorovou

Nobelova cena: Minimální mzda neškodí zaměstnanosti

Původní výzkum minimální mzdy, za nějž byla Nobelova cena udělena, je třicet let starý. Proč je dnes tak významný?

Tento výzkum byl skutečně proveden před 30 lety, ale navzdory těmto velmi důležitým zjištěním – a dalším relevantním empirickým studiím, které přišly později a které rovněž ukázaly, že zvyšování mezd nevede ke ztrátě pracovních míst – v posledních desetiletích stále přežívá mylná teorie, že náklady práce přímo vedou k rušení pracovních míst. Tuto teorii nejvíc prosazovali klasičtí ekonomičtí teoretici, významné podnikatelské organizace jako Americká obchodní komora a některé mezinárodní organizace jako Mezinárodní měnový fond.

Tato cena je tudíž významná, protože zviditelňuje výsledky výzkumu Davida Carda a dalších. Představuje potvrzení těchto důkazů na nejvyšší mezinárodní úrovni a mezinárodní odmítnutí dnes již vyvráceného ekonomického narativu, že zvyšování mezd škodí zaměstnancům i ekonomice.

Cena rovněž přichází v klíčové době, kdy se vlády zaobírají plány na obnovu po pandemii. Odbory zdůrazňují, že celosvětové hospodářské oživení se musí týkat všech pracovníků. Víme, že ty nízkopříjmové zasáhla pandemie nejvíc – mají méně úspor a jejich pracovní místa patří k těm ohroženějším –, takže zviditelnění tohoto výzkumu vládám napoví, že je možné naplánovat hospodářské oživení, které hodně přispěje k tvorbě nových pracovních míst a zároveň podpoří důstojné mzdy a důstojnou práci.

Ekonomové i politici proti minimální mzdě a jejímu rozumnému zvyšování argumentují logikou nabídky a poptávky. Zaznamenala jste, že by tento odpor slábl v důsledku empirických výzkumů v mezinárodních organizacích, think-tancích a podobně?

Jak jsem se již zmínila, určitě existují některé zájmové skupiny, konzervativní ekonomové a mezinárodní organizace, které nadále prosazují dnes již zpochybněnou teorii, že zvyšováním mezd připravujete zaměstnance o pracovní místa. Diskurs se však vzhledem k přibývajícím důkazům o opaku pomalu proměňuje. Výzkum oceněný Nobelovou cenou se zaměřil na dopady zvyšování minimální mzdy v New Jersey; následně však byly provedeny další empirické studie o dopadech zavedení nebo zvýšení minimální mzdy v jiných státech USA, ale také v Indonésii, Brazílii, Jihoafrické republice, a dokonce i v Německu – které potvrzují, že minimální mzda neohrožuje pracovní místa.

Zaznamenali jsme tudíž posun v rámci některých mezinárodních organizací a v rámci multilaterálních procesů. Například v roce 2012 Světová banka podle všeho změnila svůj postoj k minimální mzdě, když zveřejnila zprávu „Balancing Regulation to Create Jobs“ – a ta vyzdvihla některé důkazy o tom, že zvýšení minimální mzdy může mít pozitivní ekonomické dopady.

Vlády zemí G20 se navíc stále více zabývají negativními sociálními a ekonomickými dopady stagnujících mezd a souvislostí s rostoucí nerovností. Tato zvýšená pozornost vlád zemí G20 věnovaná mzdám navazuje na silný a soustředěný tlak odborů v rámci skupiny L20, aby vlády zvážily důvody pro růst založený na mzdách. Zejména v roce 2018 uznali ministři práce a zaměstnanosti zemí G20 potřebu řešit klesající podíl pracovních příjmů.

K velmi významnému posunu došlo také v roce 2019, kdy Mezinárodní organizace práce v deklaraci o budoucnosti práce ke svému stému výroří prohlásila, že je třeba, aby všichni pracovníci dostávali odpovídající minimální mzdu. To znamená trojstrannou dohodu mezi vládami, zaměstnanci a zaměstnavateli o zásadním významu tohoto cíle – a my se nyní musíme snažit zajistit, aby tento závazek vlády i nadále dodržovaly.

Výzkum prokázal, že zvyšování minimální mzdy samo o sobě neškodí zaměstnanosti. Jak toho může odborové hnutí ještě politicky využít?

Odborové hnutí se při svých kampaních a vyjednávání již dlouho odvolává na důkazy Davida Carda a jeho kolegů, mimo jiné na empirické výzkumy o prospěšnosti zvyšování mezd. Potvrzení tohoto výzkumu prestižní Nobelovou cenou však nyní dodává váhu důkazům, které odbory používají. Navíc je štítem proti útokům zástupců zaměstnavatelů v rámci národních mzdových rad, že zvýšení minimální mzdy bude stát pracovní místa.

Jaký je jeho význam pro debatu o životním minimu?

Tento výzkum jistě posiluje volání celosvětového odborového hnutí po zajištění minimálních mezd na úrovni životního minima – a to jak prostřednictvím zákonných postupů, tak kolektivního vyjednávání. To je důležité především pro zajištění důstojného živobytí pracovníků a jejich rodin – ale mělo by to být vnímáno také jako větší přínos pro komunity pracovníků a celou ekonomiku – protože zvyšování mezd snižuje chudobu, stimuluje spotřebu a tím i agregátní poptávku, podporuje produktivitu a vyšší daňové příjmy a přispívá k celkovému hospodářskému růstu. Zjištění Davida Carda a dalších pomáhají ukázat, že není třeba vybírat si mezi blahobytem pracovníků a hospodářským rozvojem.

Jakými dalšími způsoby Mezinárodní odborová konfederace (ITUC) podporuje boj za minimální mzdy a mzdy pokrývající životní náklady? Je tato debata užitečná pro kolektivní vyjed-návání?

ITUC v posledních letech spolupracuje s regionálními odborovými organizacemi – včetně ITUC Asie-Pacifik, ITUC Afrika, Evropské odborové konfederace a Konfederace odborových svazů Severní a Jižní Ameriky – na celosvětové kampani za minimální mzdy pokrývající životní minimum. Záměrem této kampaně bylo poskytnout našim pobočkám zvýšenou podporu v jejich kampaních a jednáních o stanovení a zvyšování zákonem stanovených minimálních mezd a také o rozšíření působnosti kolektivního vyjednávání o mzdách.

Tato kampaň se snažila kombinovat výzkum, obhajobu a podporu odborů při budování kapacit. Naším cílem je podporovat výměnu a vzájemné vzdělávání mezi odbory ohledně jejich příslušných strategií vyjednávání o minimální mzdě a také poskytovat cílenou technickou pomoc některým odborovým svazům, abychom jim pomohli vytvořit důkazní základnu sloužící jako podklad pro jejich mzdové požadavky (například při vypracovávání a zveřejňování údajů o životních nákladech). Vydali jsme výzkumné zprávy a materiály pro kampaně na podporu práce odborů. A samozřejmě tato kampaň spočívala také v cíleném lobbování na národní, regionální a mezinárodní úrovni.

Mohly by „přirozené experimenty“, které Card a Krueger prováděli, být užitečné i v jiných oblastech?

Cardovy a Kruegerovy experimenty přispěly k vyvrácení klasické teorie, že zvyšování mezd stojí pracovní místa. Řada konzervativních ekonomů však nadále prosazuje jinou teorii, podle níž odvody zaměstnavatelů na sociální zabezpečení představují překážku pro přijímání pracovníků, protože zvyšují náklady práce.

Tato teorie v posledních letech kdovíproč získala na popularitě díky nedávné propagaci v publikaci Světové banky – a řada vlád začala v poslední době přenášet břemeno zaměstnavatelských odvodů na pracovníky, zatímco některé zaměstnavatelské svazy volají po úplném zrušení příspěvkového sociálního zabezpečení.

Trend snižování odvodů zaměstnavatelů na sociální zabezpečení vážně ohrožuje finanční základnu pro sociální ochranu a přiměřenost sociálního zabezpečení pracovníků – a přitom tato teorie nebyla prokázána žádným empirickým výzkumem. Vsadila bych na to, že výzkum zaměřený na praktické dopady zavedení odvodů zaměstnavatelů na sociální zabezpečení by mohl přinést zajímavé a podobné výsledky jako Card a Krueger – a velmi bych uvítala další práci v této oblasti.

Rozhovor původně vyšel 25. října 2021 na webu IPS Journal (www.ips-journal.eu) pod názvem Minimum wages do not hurt jobs. Vychází se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung.

Z anglického originálu přeložil Viktor Janiš.

Evelyn Astorová je poradkyně Mezinárodní odborové konfederace (ITUC) pro ekonomickou a sociální politiku.

Thomas Greven je politolog, působí mj. na Svobodné univerzitě v Berlíně a v Německém institutu mezinárodních vztahů.

Obsah Listů 6/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Thomas Greven hovoří s ekonomkou Evelyn Astorovou

Nobelova cena: Minimální mzda neškodí zaměstnanosti

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu