Natascha Stroblová

Kurzův ústup

Jakou budoucnost věstí končícímu rakouskému spolkovému kancléři proměna konzervativců v destruktivní sílu – a jaká budoucnost čeká rakouskou demokracii?

Když se Sebastian Kurz stal v květnu 2017 předsedou Rakouské lidové strany (ÖVP) a v říjnu téhož roku nakonec i kancléřem, zdálo se, že logicky není jiné volby. Na základě průzkumů veřejného mínění se prezentoval tak, že k němu není alternativy. Přitom se ale všechno odehrávalo podle dobře naplánovaného scénáře. O tomto scénáři či „Projektu Ballhausplatz“ (na náměstí Ballhausplatz má adresu úřad rakouského kancléře – pozn. překl.) se veřejnost dozvěděla o několik měsíců později, když o něm během jedné talkshow promluvil tehdejší lídr kandidátky a předseda Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Heinz-Christian Strache.

Kurz si nechal předsednictvem své strany posvětit sedm podmínek, jež požadoval pro převzetí funkce šéfa ÖVP. Podmínky mu zaručily mocenskou pozici, jakou neměl nikdo z předchůdců. Po zásadní proměně strany se stal Kurz jejím středobodem. Vydobyl si právo rozhodovat o kandidátkách, získal volnou ruku v personálních otázkách (až po obsazování ministerských postů) a do podzimních voleb vedl subjekt nazvaný Liste Kurz – Die neue Volkspartei (Kurzova kandidátka – nová lidová strana). Dokonce černou stranickou barvu nahradila tyrkysová. S odstraněním vnitrostranické demokracie strana převzala témata krajně pravicové FPÖ: migraci, islám a „cizince“. ÖVP se stala Kurzem a Kurz se stal ÖVP.

Pro Kurzův politický styl je příznačná logika neustále probíhající volební kampaně. Smyslem je ovládnout zpravodajský cyklus v médiích: Dalších 24 hodin je vždy nejdůležitějších, zásadní je určovat novinové titulky pro nadcházející den. Kvůli tomu se neustále překračují meze, vyvolávají senzace a následuje jeden skandál za druhým. Tuto strategii má společnou s politiky typu Trump, kteří si ze senzací udělali hlavní politický nástroj. K tomu patří i speciální postoj k nezávislým médiím a kritikům, kteří jsou považováni za nepřátele, proti nimž je třeba bojovat.

Nedochází ale pouze k zinscenovaným a záměrně rozpoutaným skandálům, orgány činné v trestním řízení už zahájily konkrétní vyšetřování. Sebastian Kurz nemá konflikt se zákonem jen kvůli aktuálním událostem, samozřejmě s výhradou presumpce neviny. Před několika týdny byl vyslýchán ještě v další věci. Ve vyšetřovací komisi ke kauze Ibiza měl totiž podat křivou výpověď ohledně svého vztahu s Thomasem Schmidem a svého vlivu na tom, jak byl Schmid jmenován do jednočlenného představenstva společnosti Österreichische Beteiligungs AG (ÖBAG). Tentýž Thomas Schmid má v současném skandálu opět rozhodující roli, v tomto případě ještě ve funkci generálního tajemníka na ministerstvu financí. Schmid měl být součástí sítě, která z kapes daňových poplatníků zadala zfalšované průzkumy veřejného mínění a následně je předala jednomu velkému bulvárnímu deníku Österreich. Ten pak o průzkumech obšírně informoval a výměnou za to u něj byly objednány opět za peníze daňových poplatníků drahé inzeráty.

Jedná se tedy o podplacení, přijetí úplatku a o korupci. Skandálů je hodně, točí se ale stále okolo stejných lidí. Rakouskou politickou realitu lze popsat jako kombinaci kriminálního a béčkového mafiánského filmu. Tentokrát toho bylo trochu přespříliš a Sebastian Kurz musel odstoupit, resp. „ustoupit stranou“, jak sám říká. Jeho síť a jeho přisluhovači však ovládají mocenské páky i nadále.

Tuto proměnu konzervatismu v destruktivní sílu, která přestává být státnickou mocí, popisuji ve své nedávno vydané knize nazvané Radikalisierter Konservatismus – eine Analyse (Radikalizovaný konzervatismus – analýza). V době několikeré krize hledá jedna z konzervativních frakcí spásu v přebírání strategií a ideologických prvků krajní pravice, jejíž příslušníci usilují o destrukci. Faktická pravda se stává předmětem diskusí a spekulací. Vytváří se paralelní realita, která se čím dál více vzdaluje skutečnosti, jak ji vnímají všichni ostatní. To funguje, protože narativ a prezentace témat v podání ÖVP mají skutečně velmi silný účinek.

Destrukce společných zkušeností není nic jiného než demolice demokratické soudržnosti. Kurz tedy nepřijímá jakoukoli odpovědnost, natožpak aby se uvolil k nějaké omluvě. Naopak se prezentuje jako mučedník, kterého pronásledují neprávem. Kurz tak dále rozdmýchává atmosféru ve společnosti a ještě více ji polarizuje. Nikdy toho není moc, nic se nedá přehnat.

Jak tedy dál, Rakousko? Do budoucna existují tři možné scénáře.

Zaprvé bychom se mohli stát svědky postupného odchodu. Sebastian Kurz jako padlý hrdina, pro kterého není cesty zpět. Buď proto, že vyšetřování jeho osoby začne být natolik zdrcující, že Kurz opravdu nic nezmůže, nebo proto, že se proti němu vzbouří část jeho vlastní strany. Momentálně už probíhají první pokusy o jeho sesazení.

Zadruhé by se Kurz mohl ve své roli nekancléře zhlédnout a chopit se naplno funkcí předsedy strany a předsedy poslaneckého klubu. Z této pozice by mohl podle chuti a nálady torpédovat práci vlády, opozici i koaličního partnera. Nový kancléř Alexander Schallenberg působí v prvních rozhovorech jako Kurzův loajální místodržitel, který se funkci kancléře nechystá vykonávat samostatně nebo novým způsobem. Mohl by se stát Kurzovým servilním a nastrčeným „fackovacím kancléřem“.

Zatřetí by si Kurz mohl připravovat návrat do kancléřského křesla. Tento scénář by ale byl možný pouze tehdy, kdyby dokázal širokou veřejnost důvěryhodným způsobem přesvědčit, že vyšetřování je proti němu vedeno v rámci levicového honu na čarodějnice. Tím by probíhající vyšetřování nepopřel ani nesmetl ze stolu, ale zdiskreditoval by soudní moc jako takovou. Na konci tohoto scénáře by zůstal buď Sebastian Kurz jako kancléř, nebo neporušená a nezávislá justice. Pravděpodobnost, že by došlo na tento třetí scénář, není nutně nejnižší.

(Pozn. red.: S. Kurz oznámil 2. 12. odchod z politiky.)

Text původně vyšel v IPG Journal pod názvem Beiseitegetreten 14. října 2021, publikujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře

Friedrich-Ebert-Stiftung (www.fesprag.cz).

Z německého originálu přeložil Jakub Jurenka.

Natascha Stroblová je politoložka, publicistka a autorka knihy Radikalisierter Konservatismus – eine Analyse (Berlin 2021).

Obsah Listů 6/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Natascha Stroblová

Kurzův ústup

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu