Alek Tarkowski, Paul Keller

Regulovat, ale i stavět

Za evropskou digitální sféru

Současná diskuse na téma jak provést digitální přerod tak, aby byl výhodný pro občany a společnost, je pro Evropu zásadním okamžikem. Regulační snahy se zaměřují na vládnoucí Big Tech firmy, snižování potenciálních škod a zvyšování tržní konkurence. Jedná se o nezbytné kroky. Pokud chce ale Evropa vyvinout svou vlastní suverénní vizi digitálního prostoru, musí udělat víc, než se jen snažit napravit komerční platformy. Musí svůj prostor aktivně budovat a založit jej na digitální infrastruktuře veřejného zájmu. To, co potřebujeme, je digitální veřejný prostor s demokraticky řízenými klíčovými službami, včetně sociálních sítí a platforem sdílené ekonomiky, jakož i veřejných vzdělávacích, kulturních a zdravotnických infrastruktur.

Podoba onoho digitálního prostoru bude do značné míry záviset na tom, jak přes něj budou proudit data a jak bude zajištěno spravedlivé využití a přístup k tomuto prostoru. Momentálně probíhá klíčová politická debata o správě údajů, neboť evropskou datovou strategii implementují dva právní předpisy: akt o správě dat a akt o datech. V závislosti na výsledku této debaty Evropa buď vyvine modely pro sdílení údajů jako veřejného statku, nebo posílí tržní přístup k datům, která jsou v soukromém vlastnictví a obchoduje se s nimi jako s komoditou.

Otevírání obezděných zahrad

Přijetím nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) Evropská unie (EU) v roce 2016 položila základy nového režimu ochrany osobních dat a soukromí postaveného na myšlence silných práv občanů.

Každý ví, jak v GDPR funguje systém souhlasu, méně lidí ale už zná pravidla pro přenositelnost údajů, která jsou součástí tohoto nařízení. Přenositelnost dat umožňuje uživatelům přemístit své osobní údaje během přepínání mezi službami (např. můžete přesunout všechny své fotografie a související data z Instagramu na alternativní sociální síť s fotografiemi). Jedná se o přehlížené opatření, které má zabránit blokování dat, a to nikoli skrze minimalizaci jejich využití, ale skrze poskytnutí kontroly uživatelům nad tím, jak jsou jejich údaje sdíleny.

Pro uživatele je bohužel ale stále obtížné opustit služby, které nesplňují jejich očekávání nebo které považují za škodlivé. To je částečně způsobeno nedostatečnou vymahatelností přenositelnosti údajů. Platformy mají silnou motivaci neposkytovat všechna data, která vlastní, a od základu komplikovat proces přenositelnosti dat. Facebook vám umožní stáhnout si vaše příspěvky a fotografie, nemůžete si už ale stáhnout váš seznam kontaktů či komentáře. Facebook také nebude sdílet data, která o vás časem nashromáždil. Kvůli tomu je obtížné používat exportované údaje, a ještě obtížnější přejít na jinou službu, aniž byste měli pocit, že jste tím o něco přišli.

Problémem je také nedostatečná možnost výběru. Jednoduše nám chybí dostupné alternativy k dominantním platformám, a málo je zejména služeb, které se zásadně liší v tom, jak zacházejí s uživatelskými údaji, moderují obsah nebo generují příjmy.

Výzvy datové ekonomiky nevyžadují jen individuální volbu: domáhají se kolektivní reakce. Prvním krokem by bylo posílení pravidel interoperability, což je v současnosti součástí všech hlavních legislativních návrhů EU. Interoperabilita je silnější verze přenositelnosti, vyžaduje zpřístupnění dat a umožnění dalším službám tato data využívat. Slovo samotné sice zní technicky, jedná se ale o jednoduchý princip, který může usnadnit vývoj alternativních služeb s využitím dat, jež nyní vlastní největší platformy. Interoperabilita by tak přispěla k více decentralizovanému ekosystému online služeb, které mohly být nejen užitečné, ale i spravedlivé vůči svým uživatelům.

K dosažení tohoto cíle však nestačí jen legislativa ke snížení škod způsobených monopolními platformami a snaha o zvýšení konkurence, například prostřednictvím interoperability. Spolu s takovou legislativou musí Evropa také vyvinout digitální prostředí, které je víc než jen jednoduchý trh a které slouží společnosti jako celku. Metaforicky řečeno, nestačí jen otevřít bránu do obezděných zahrad komerčních plošin – musíme si také promluvit o tom, jak vypadají pole kolem nich. A tento prostor bude, doufejme, spravován jako společný majetek: zdroj, který je vlastněn a spravován kolektivně, s ohledem na veřejný zájem.

Péče o nový ekosystém

Evropská unie v roce 2020 oznámila svou novou datovou strategii. Této příležitosti je třeba využít. Pokud se snažíme omezit sílu komerčních platforem, můžeme zužitkovat pravidla správy dat pro podporu nových služeb a formovat tak veřejný prostor. Prostřednictvím právních aktů, jako je akt o správě dat a akt o datech, můžeme zajistit, aby se s údaji nezacházelo jako se soukromým majetkem, ale jako se společným statkem.

Pokud jde o osobní údaje, je potřeba věnovat pozornost ochraně soukromí a dalším základním právům. GDPR ale ukazuje, že ochrana osobních údajů může jít ruku v ruce s opatřeními, která zvyšují využívání dat. Dále také existují obrovské zásoby neosobních průmyslových dat, jež lze využít ve prospěch naší společnosti.

Pokud toho ale chceme docílit, musíme být ochotní investovat do veřejné infrastruktury. Za prvé, musíme zvážit, kde je v naší „zadatované“ společnosti prostor, jenž ještě nekontrolují komerční platformy extrahující společenská data pro svůj komerční prospěch. Právě v tomto prostoru musí Evropa vybudovat nové datové režimy. Jedním z takových prostorů je vzdělávání, přičemž pandemie koronaviru způsobila jeho náhlou digitální transformaci. Dále je tu prostor zdravotnictví – i tady pandemie urychlila vývoj nových platforem pro správu zdravotních údajů a nyní zde můžeme sledovat jasnou vizi pro sdílení lékařských dat ve veřejném zájmu. Tyto infrastruktury by měly být decentralizované a závislé na sdílení dat mezi peer službami různých velikostí, které dohromady tvoří určitý „datový prostor“. A tento prostor by měl umožňovat mix veřejných, komerčních a občanských služeb.

Evropská datová strategie ale bohužel působí především jako strategie průmyslová. Na problémy se zahraničními platformami tak musíme odpovídat výchovou vlastních evropských komerčních šampionů, kteří se, doufejme, budou chovat jinak.

Evropská digitální politika se typicky soustředí především na tržní oblast. Debata o datech by se však neměla týkat pouze trhu, ale také naší společnosti. Musíme se vyvarovat toho nebezpečí, že všechna data budou vnímána jako komodita, čemuž přispívá vlastnické právo k údajům. Návrhy na takové právo byly učiněny již dříve a dnes se objevují znova. Místo toho bychom se měli k používání dat stavět z hlediska zajištění práv a zaměřit se na dostupnost údajů – včetně těch komerčních – pro účely veřejného zájmu. Pandemie odkryla hodnotu zdravotního výzkumu založeného na datech a ukázala náklady spojené s nedostatečným přístupem k nim.

Společensky orientovaná správa dat

Řádná správa dat nám jakožto společnosti poskytne prostředky k utváření veřejně prospěšné digitální sféry. Rovněž určí, zda nová pravidla pro komerční platformy povedou k digitálnímu prostředí, které bude rozmanitější, konkurenceschopnější a spravedlivější.

Aby tomu tak bylo, musí se evropská datová strategie soustředit na principy, které se netýkají růstu trhu, ale souvisejí s udržitelnou a zdravou společností: podpora běžného lidu, posílení veřejných institucí, zajištění suverenity jednotlivců a komunit a ovládnutí technologického růstu a moci skrze decentralizaci. Tyto čtyři principy jsme navrhli v naší Vizi pro sdílenou digitální Evropu (A Vision for a Shared Digital Europe, shared-digital.eu, 2019), kterou vytvořili evropští experti a aktivisté vedení společnostmi Open Future a Commons Network.

Pokud budeme na tyto principy dbát, datové toky mohou přispět k infrastruktuře vytvářející hodnoty nejen na trhu, ale i v digitální veřejné sféře. Doufejme, že úspěšná regulace platforem také zasáhne Big Tech společnosti a zajistí, aby přispívaly ke sdílenému datovému prostoru. Abychom toho mohli dosáhnout, musíme se soustředit na celkovou vizi digitálního veřejného prostoru poháněného datovými toky spíše než na konkrétní zákony o správě údajů. Naším cílem je v konečném důsledku dosáhnout internetu, který je řízený jako společný majetek a veřejnému zájmu nabízí větší množství služeb. Různé proudy politických reforem by se měly spojit skrze snahu o vytvoření sdíleného ekosystému, jenž by nebyl založen na soukromé kontrole, ale na silné veřejné infrastruktuře. Ta na oplátku umožní výměnu dat a služeb mezi veřejnými institucemi, společnými projekty, jednotlivými uživateli a stávajícími (komerčními) platformami na vzájemném a neextrahovatelném základě. Takový systém by se pak stal motorem evropských digitálních inovací, umožnil by vznik dalších generací služeb a platforem a přispěl by ke skutečně evropské technologické kapacitě.

Z anglického originálu přeložila Klára Nekvasilová.

Vybrané texty vyšly původně jako Progressives and a new social contract – arduous pathways from the semi-periphery (29. října 2021), Making the international corporate tax system work for all (3. listopadu 2021), Aligning the challenges of our time (6. listopadu 2021) a Regulate, but build too: for a European digital sphere (15. listopadu 2021) na webu progressivepost.eu.

Alek Tarkowski je Strategy Director ve společnosti Open Future (openfuture.eu).

Paul Keller je Policy Director ve společnosti Open Future.

Obsah Listů 6/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Alek Tarkowski, Paul Keller

Regulovat, ale i stavět

Za evropskou digitální sféru

Otevírání obezděných zahrad

Péče o nový ekosystém

Společensky orientovaná správa dat

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu