Matjaz Nahtigal

Náročná cesta ze semiperiferie

Progresivisté a nová společenská smlouva

Silné instituce jsou podmínkou posunu z periferie do centra, problémem středo- a východoevropských zemí je často právě slabost jejich institucí. V textech z časopisu Progressive Post si o institucích můžete číst coby podmínce společenské představivosti nezbytné pro utlumení populismu, nástroji zvládnutí digitálních technologií, ustavení spravedlivého daňového systému a ekologické transformace.

-red-

Mnoho nadějí, tužeb a očekávání lidí žijících ve střední, východní a jižní Evropě zůstává více než 30 let po pádu Berlínské zdi navzdory plnoprávnému členství daných zemí v Evropské unii nenaplněno. K dosažení pokročilé úrovně znalostní ekonomiky a plnohodnotné ústavní demokracie bude nezbytná nová generace vůdců, vzešlá ze širokých inkluzivních a progresivních aliancí.

Pro první a druhou generaci reformátorů ve střední a východní Evropě byly významnými rádci při procesu vstupu do EU mezinárodní instituce, nejprve Mezinárodní měnový fond a Světová banka a poté Evropská banka pro obnovu a rozvoj a Evropská unie. Žádná z těchto mezinárodních institucí však nevyvinula ucelený model rozsáhlé institucionální transformace od centrálního plánování k sociálně-tržnímu hospodářství.

Transformace, kterou prosazovaly mezinárodní instituce a kterou nekriticky přijímaly první dvě generace reformátorů ve střední a východní Evropě, stála na domněnce, že dané země vyvinuly sociální stát „předčasně“. Jediným způsobem, jak se stát mezinárodně konkurenceschopnými, pak byla demontáž nebo privatizace některých klíčových pilířů sociálního zabezpečení, jako jsou veřejné důchodové systémy a do značné míry také systémy veřejného zdravotnictví. Nebyl brán zřetel na to, že v procesu evropeizace a globalizace nelze dělat kompromisy mezi sociálním blahobytem a celkovou konkurenceschopností. Jedny z nejkonkurenceschopnějších a nejinovativnějších zemí na světě jsou totiž díky vyspělým systémům sociálního zabezpečení také nejvíce sociálně soudržné. Pilíře sociální péče a mezinárodní konkurenceschopnost se vzájemně podporují a posilují. Pouze země s vysoce kvalitními systémy sociálního zabezpečení, včetně vysoce kvalitního vzdělávání, výzkumu a vědy nebo odborné přípravy a rekvalifikace zaměstnanců, mohou dosáhnout vysoké úrovně soudržné, inovativní a konkurenceschopné znalostní ekonomiky.

Takový proces vyžaduje vysokou míru zapojení všech zainteresovaných stran, vysokou míru společenské důvěry a transparentní a inkluzivní instituce ústavní demokracie. Institucionalizovaný sociální dialog se všemi hlavními zainteresovanými stranami – vládou, odbory a zaměstnavateli – může vytvořit ucelenější přístup k rozvoji moderní a inkluzivní znalostní ekonomiky a společnosti. Vyžaduje to moderní, sofistikovanou verzi průmyslových a rozvojových politik, které první období transformace a vstupu do EU prakticky nedovolovalo.

Právě tyto restrukturalizační a rozvojové politiky nyní hrají klíčovou roli při obnově po pandemii a zelené transformaci v EU, USA i v dalších zemích. Kvalitní průmyslové politiky ale vyžadují kvalitní a transparentní veřejnou správu, iniciativu, koordinaci a spolupráci všech zainteresovaných stran – vlastnosti, v kterých země střední a východní Evropy v prvních fázích transformace a procesu vstupu do EU zaostávaly a které dále nerozvíjely. Dominovala tehdy mantra, že se o všechno postará volný trh. Čím méně toho stát dělal, tím lépe.

Myšlenku o „předčasných sociálních státech“ ve střední a východní Evropě doprovázela představa nadřazenosti mezinárodních trhů, reziduální sociální politiky a závislosti na mezinárodních finančních tocích. Strukturální fondy a fondy soudržnosti pomohly zlepšit podmínky v řadě klíčových oblastí hospodářského, zemědělského a společenského života mnoha zemí střední a východní Evropy. Tyto prostředky však nevedly k inovativnějšímu, inkluzivnějšímu a udržitelnějšímu rozvoji.

Evropské regionální ročenky a evropské zprávy o inovacích dokládají přetrvávající propast mezi nejrozvinutějšími regiony, soustředěnými v několika evropských zemích, a zbytkem EU. Bývalý polský ministr financí a místopředseda vlády Grzegorz Kołodko, který byl před deseti lety rovněž odborníkem na transformaci, popsal Polsko jako „úspěch ze dvou třetin“, čímž poukázal na množství promarněných příležitostí a špatné řízení transformace a procesu vstupu do EU.

Thomas Piketty v knize Kapitál a ideologie poukázal na fakt, že odliv peněz ze střední a východní Evropy ve formě zisků a jiných příjmů z vlastnictví výrazně převýšil jejich přísun do tohoto regionu.

Nespokojenost obyvatelstva má svůj původ ve výše zmíněné deziluzi z transformačního a post-transformačního období a vstupu do EU. Země střední, východní a jižní Evropy přitom inovační, výrobní, sociální a demokratický potenciál skutečně mají.

Ústup k autoritářskému populismu, který nabízí jen o špetku lepší sociální politiku, však není ani nutný ani dostačující ke skutečné sociální a ekonomické transformaci regionu směrem ke znalostní ekonomice a inkluzivní, pluralitní společnosti.

Maďarská biochemička Katalin Karikó, pracující v USA, pomohla ochránit svět před koronavirem. Tradice vědy, výzkumu a vzdělávání je silná v celém středovýchodoevropském regionu. K dosažení strukturálních zlepšení místních společností a ekonomik potřebuje příští generace reformátorů vytvořit širokou progresivní alianci v rámci regionu a v celé EU.

Úspěch evropského oživení závisí na úspěšné transformaci ekonomik ve Španělsku, Itálii, Portugalsku a Řecku, ale i na úspěšné transformaci směrem k inkluzivním, udržitelným ekonomikám ve střední, východní a jižní Evropě.

Ochota dělat věci jinak vyžaduje institucionální představivost. Strukturální transformace vyžaduje transparentnost, vizi, široké aliance a zapojení všech zainteresovaných stran. Aby se evropská sociální demokracie posunula do 21. století, měli by sociální demokraté přejít od tradiční daňové a transferové politiky směrem k přetvoření a demokratizaci samotné tržní ekonomiky. Rozšířením přístupu k výrobě, novým technologiím, dlouhodobému financování, dovednostem a všem ostatním potřebným zdrojům mohou sociální demokraté rozšířit i svou tradiční společenskou základnu.

Institucionální inovace, jako jsou decentralizované veřejné rizikové fondy, rozptýlená vlastnická práva nebo fondy regionálního rozvoje, mohou přilákat nové sociální skupiny, které jsou doposud vyloučeny z výhod a příležitostí globalizace a evropeizace. Podpora celoživotního vzdělávání a financování by se mohly stát jednou z ústředních sociálních politik pro moderní znalostní ekonomiku. Široké aliance přesahující pokusy o třetí cestu v posledních dvou desetiletích by mohly přinést alternativní budoucnost, která by byla inkluzivnější a udržitelnější. Iniciativy zdola na místní a regionální úrovni v návaznosti na národní a nadnárodní politiky by mohly přivést do rovnováhy procesy globalizace a evropeizace a překonat současnou hierarchickou segmentaci a koncentraci ekonomických a finančních sil v rukou několika privilegovaných korporací a regionů.

Z anglického originálu přeložil Martin Babička.

Matjaz Nahtigal je docent mezinárodního a evropského práva, působí na Fakultě sociálních věd Univerzity v Lublani.

Obsah Listů 6/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Matjaz Nahtigal

Náročná cesta ze semiperiferie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu