Rakousko na konci roku
Umění včas odejít rozhodně nepatří mezi silné stránky dvaapadesátiletého Heinze-Christiana Stracheho. Po zveřejnění ilegálně natočeného kompromitujícího videa ze španělského ostrova Ibiza byl donucen 18. května 2019 oznámit svůj odchod z funkce vicekancléře a šéfa strany Svobodných. Posléze byli on i jeho manelka Pia Philippa ze strany vyloučeni. Důvodem odebrání stranické kníky paní Stracheové byl fakt, e se odmítla vzdát poslaneckého mandátu v rakouském parlamentu. Nyní, jakoto bezpartajní, sedí v poslední řadě; aktivní politickou činnost v podstatě nevyvíjí. Do manelem nedávno zaloené ministrany, která ve vídeňských komunálních volbách zcela propadla, takté nevstoupila. Proti jejímu mui je vedeno několik soudních stíhání. V jednom procesu, který proběhl u vídeňského zemského soudu a ve kterém byl obviněný z úplatnosti, byl odsouzen k patnáctiměsíčnímu podmíněnému trestu. Rozsudek dosud nenabyl právní moci. V jednom z dalších procesů – jednalo se o údajný ilegální v hotovosti předaný penění dar – byl pro nedostatek důkazů osvobozen. Na fotografiích pořízených bývalým osobním strácem, které se objevily i ve sdělovacích prostředcích, mají být sportovní tašky plné bankovek v kufru Stracheho auta. Údajný dar pro stranu Svobodných od ukrajinského podnikatele prý skončil v rukou obviněného. Nyní ádá na sociálních sítích své příznivce o finanční podporu. Tvrdí, e soudní poplatky ho přivedly na pokraj bankrotu. Jeho kritici upozorňují na skutečnost, e jeho manelka pobírá parlamentní plat, který činí 8930,90 eur hrubého, a to čtrnáctkrát do roka. Na předvánočním trhu by se měla objevit přiblině stodvacetistránková kniha s názvem Atentát na Ibize – Co se skutečně stalo a proč za vás i nadále bojuji. Autor HC Strache – takto rakouská média jeho jméno běně zkracují – chce během křtu publikace vydrait své tričko, ve kterém je viděn na neblaze proslulém videu. Výtěek má v úmyslu věnovat na sociální účely.
*
Odejít z politické scény nemínil ani bývalý spolkový kancléř Sebastian Kurz. Zůstával předsedou Lidové strany a jejího parlamentního klubu. Jeho politickou kariéru značně pošramotilo parlamentní vyšetřování skandálu z Ibizy. Na veřejnost se dostaly záznamy jeho komunikace s politickými spojenci a přáteli. Sebastian Kurz čelí mnohým obviněním, která právně trestná jsou. Více jeho příznivce dle mého mínění pobouřily poznámky, které v Źneveřejné komunikaci trousil o svých starších, navíc i spolustranických kolezích. Odhalení jeho intrikářských politických praktik mu na popularitě takté nepřidalo. Ještě ve funkci ministra zahraničních věcí v tehdejší vládě Lidovců a Socialistů s pomocí svého agenta na ministerstvu financí negativně ovlivnil vládní rozhodnutí o takzvané celodenní škole, neboli o zajištění odpoledního zaopatření dětí ve školách. Na rozdíl od korupce, kterou mnozí voliči lakonicky komentují slovy to dělají všichni, se něco takového zapomíná přece jenom hůře. Sebastian Kurz přišel o svoji parlamentní imunitu. Dluno podotknout, e se tomuto rozhodnutí nesnail zabránit. Tvrdí, e se ve svém ivotě nedopustil ničeho trestného. Za nevhodný tón a vulgární formulace ve svých, ne veřejnosti určených rozhovorech s přáteli, se omluvil. Kurzův nástupce ve funkci kancléře Alexander Schallenberg zvolil poněkud odlišnou rétoriku. Jeho veřejné projevy působí spontánněji; směrem k odpůrcům očkování pouívá mnohem ostřejší slovník ne jeho předchůdce. Nový kancléř pochází z bývalé šlechtické rodiny. Jeho otec působil v Indii, Španělsku a ve Francii jako diplomat. Alexander Schallenberg vystudoval ve Vídni a v Paříi právní vědy.
Ve čtvrtek 2. prosince dopoledne svolal Sebastian Kurz tiskovou konferenci, na které oznámil svůj odchod z politiky. V sedmnáctiminutovém monologu zhodnotil svou politickou činnost. Na dotazy novinářů neodpovídal. Lidová strana se v mnohém vrací ke starým pořádkům. Například k monosti spolkových organizací ovlivňovat sloení vlády. Okamitě došlo ke značným posunům na politické scéně. Dle výzkumů veřejného mínění jsou nyní Socialisté nejsilnější stranou. V případných volbách by získali 26 % voličských hlasů; Lidovci 23%, Svobodní 21%, Zelení a NEOS 12%. (O tématu v tomto čísle té na str. 57.)
*
Pandemická situace v Rakousku se od té české včetně výkyvů a případných chyb příliš neliší. Jeden podstatný rozdíl však nyní nastal. e od února tu bude očkování povinné, mnohé překvapilo. Tak rozhodný, mnozí by řekli radikální, postoj rakouské vlády se zcela liší od Źpůvodních proklamací o zachování dobrovolnosti. Na kovid pozitivně testovaný a v karanténě se nacházející šéf Svobodných Herbert Kickl prohlásil, e rakouský stát u není demokratický, nýbr e jde o diktaturu.
*
Pod výrazným a nepřehlédnutelným titulkem K sadistické radikalizaci Polska vyšel v deníku Der Standard článek rakouského spisovatele a polonisty Martina Pollacka. Článek vypovídá o tom, s jakou pozorností a znepokojením autor politický vývoj v Polsku sleduje. Redakční podtitulek zní: Náš kontinent se stává stále více pevností. Obzvlášť radikální výhonky přináší evropský, k cizincům nepřátelský postoj v současnosti v Polsku. Expert na východní Evropu o cynické a sadistické radikalizaci polské politiky. Martin Pollack, znalec východoevropské historie a příznivec Polska, psal tento příspěvek nepochybně s těkým srdcem. Připomíná dobu v roce 1938, kdy téměř nikdo nebyl schopen či ochoten pomoci vyháněným či pronásledovaným idům v Německu a v anektovaném Rakousku. Nikdo nechtěl ohroené přijmout, hranice se neprodyšně uzavřely. 26. října 1938 nařídil Reinhard Heydrich okamité vyhnání všech v Německu ijících polských idů. Tisíce lidí byly brutálně vytlačeny do Polska. Avšak ani zde nebyli vítaní. Mnozí zůstali v nelidských podmínkách v zemi nikoho. Podobné scény se odehrávaly na burgenlandské hranici do Čes-koslovenska, Maďarska a Jugoslávie. Dělo se tak před zraky celého světa. Martin Pollack v ádném případě nechce zjednodušeně přirovnávat tehdejší situaci k tomu, k čemu nyní dochází na polsko-běloruské hranici. Nicméně to, co se zde děje s lidmi, ji sem byli vlákáni a nyní jsou oběma státy strkáni tam a zpět, srovnatelné je. Bezbranní lidé, kteří z donucení či v naději na lepší ivot opustili svou vlast, se stali oběťmi sporu mezi Evropskou unií a běloruským diktátorem. Vyhlášením výjimečného stavu v této pohraniční oblasti polská vláda zamezila vstupu nechtěným svědkům, novinářům, neziskovým a humanitárním organizacím. Pollack nepochybuje o tom, e zde kadodenně dochází k porušování enevských dohod o utečencích a k pošlapávání lidských práv. Prohlašuje, e o očerňování Polska mu nejde, a dodává, e na mnohých místech Evropy včetně jeho vlasti je moné pozorovat podobné tendence. Konstatuje, e v Polsku existuje silná občanská opozice, která nesouhlasí s oficiálním politickým směřováním. Cituje varování protireimní kritičky, světoznámé reisérky Agnieszky Hollandové. S povděkem vítá nedávnou iniciativu čtyř nositelek Nobelovy ceny Elfriedy Jelinekové, Herty Müllerové, Světlany Alexijevičové a Olgy Tokarczukové. Ty v otevřeném dopise upozorňují vrcholné orgány Evropské unie na humanitární katastrofu, která se děje na její východní hranici. Od demokraticky zvolených reprezentantů Evropy poadují, aby neodvraceli od této tragédie oči.
Martin Burian(1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. ije v Dolním Rakousku.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.