Snaha některých senátorů odstavit prezidenta Zemana od výkonu pravomocí u nepřekvapuje. Kdy se teď objevil reálný problém, pokud jde o prezidentův zdravotní stav, senát spustil pokřik o nutnosti aktivace čl. 66 ústavy, který hovoří o delegaci prezidentových pravomocí na jiné ústavní instituce, pokud hlava státu nemůe ze závaných důvodů vykonávat svůj úřad. Pak se situace poněkud vyjasnila, senátní komise pro ústavu ustoupila a usnesla se, e pokud bude prezident Zeman schopen vykonávat alespoň nejvýznamnější oprávnění, především jmenovací pravomoci, nebude se zvláštní schůze kvůli čl. 66 svolávat. Pokud by však nová zpráva lékařského konzilia byla taková, e prezident nemůe vykonávat svůj úřad, vyádá si senátní komise oficiální posudek od Ústřední vojenské nemocnice, co je nepřekročitelnou podmínkou, a podle něho bude postupovat.
Ústava skutečně připouští, e pokud nemůe prezident svůj úřad ze závaných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom sněmovna a senát, delegují se jeho pravomoci na dobu existence této překáky na další ústavní činitele – předsedu vlády, předsedu poslanecké sněmovny a předsedu senátu, přičem prezidentem zvolený prezident i nadále zůstává. Je jenom dobře, e od počátečního aktivistického přístupu dostal a dostává čím dál větší prostor velmi opatrný postoj.
Především výkon prezidentského úřadu není (bez uráky) práce od 6 ráno do 14 hodin odpoledne někde v kanceláři nebo v továrně. Je to činnost především intelektuální. Take při posuzování, zda je prezident schopen vykonávat svůj úřad, by se měly posuzovat především aktuální intelektuální schopnosti, schopnost projevit svoji vůli směrem navenek. Pro běného člověka je do jisté míry obdobná situace (paklie by to byl dlouhodobý stav) řešitelná návrhem na omezení svéprávnosti – a o jeho případném rozsahu musí rozhodnout soud. U prezidenta se má vyjít z lékařské zprávy konzilia a ÚVN. O tomto postupu mám pochybnosti, a není to vůbec nic proti této nemocnici. Jsem však přesvědčen, e zdravotní stav prezidenta by měl být autoritativně posouzen soudním znalcem, tj. osobou úředně kvalifikovanou k podávání takovýchto posudků, které potom soud bere jako důkaz. Mnohokrát se ji stalo, e názor ošetřujícího lékaře a příslušné nemocnice byl v soudním řízení popřen právě vyádaným soudně-znaleckým posudkem. Konzilium lékařů jej nahradit nemůe. Být poslancem či senátorem bez tohoto posudku bych ruku pro zařazení aktivace čl. 66 ústavy jako bodu jednání nikdy nezvedl, protoe následky špatného (nezákonného) usnesení mohou být fatální.
Paklie by poslanecká sněmovna a senát rozhodly, e prezident nemůe vykonávat svoje pravomoci, má prezident právo obrátit se na Ústavní soud. Jsem přesvědčen, e i ten bude poadovat řádný soudně znalecký posudek a pouhá lékařská zpráva bude pro něj nedostačující. Ale nejsem ústavní soudce. Co by se stalo, kdyby Ústavní soud posoudil věc tak, e ona usnesení poslanecké sněmovny a senátu jsou protiústavní, e k jejich schválení nebyl zákonný podklad? Usnesení budou zrušena. A teď jsme u jádra pudla! Ústavní soud můe rozhodnout buď s účinností ex nunc (od nynějška), tj. účinnosti nález nabude a zveřejněním ve Sbírce zákonů, a teprve od toho okamiku se prezidentské pravomoci vrátí zpět prezidentovi, a co bylo vydáno dosud jinými, platí. Ale co kdy Ústavní soud vysloví účinnost nálezu naopak ex tunc (od samého počátku), tj. u k okamiku, kdy byla protiústavní usnesení přijata? To se blíí situaci, jako kdyby nebyla přijata vůbec. Co by se pak stalo s právními akty, je vydaly osoby, na které byly prezidentské pravomoci delegovány, např. přijetí demise vlády do rukou předsedy sněmovny, jmenování premiéra a vlády předsedou poslanecké sněmovny? Byly by zřejmě posouzeny jako absolutně neplatné.
Netvrdím, e to tak musí být. Uvádím to jen jako monost, která reálně hrozí, a také jako výzvu hurá aktivistům především ze senátu, kteří o moných dopadech aktivace čl. 66 asi příliš nepřemýšleli a mohli tak způsobit škody rázu nedohledného. Je dobře, e se dostalo více sluchu opatrnému přístupu.
JUDr. Jiří Němec, Liberec
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.