Alena Wagnerová

Obecní úřad: Ulice humanity č. 737

Na první, druhý, ba i třetí pohled se zdá neuvěřitelné, že by někde v Evropě mohlo ještě existovat místo, ať už město nebo vesnice, kde by komunistická strana mohla dostat víc než padesát procent hlasů a zvítězit ve volbách. Každý, kdo se jen trochu zabývá politikou, přece ví, že v Evropě dnes komunistické strany volí tři, nanejvýš pět procent voličů. A vzpomene si přitom, že v šedesátých letech ty západoevropské ve svobodných volbách dostávaly hlasů až třicet procent.

Ale představte si, že takové neuvěřitelné místo v Evropě skutečně existuje a komunistická strana tu pravidelně v obecních volbách dostává víc než 90 procent hlasů, a to od roku 1921, tedy už sto let. A z toho vyplývá, že už sto let má také komunistického starostu. Je to obec Le Martinet, leží ve francouzské Okcitánii v departmentu Gard okresu města d’Alés na jižních výběžcích Cevennen a počet jejích obyvatel kolísá mezi 740 a 780.

Když se v říjnu roku 1921 ustavila Komunistická strana Francie, PCF, mělo v Le Martinet právě schůzi předsednictvo obce se svými 16 radními, uvědomělými odboráři a horníky, a jejich rozhodnutím se obec stala první svobodně zvolenou komunistickou obcí Francie. Komunistického ducha sem přinesly uhelné doly. Ložiska černého zlata tu ležela poměrně snadno dostupná, takže je pro svou potřebu dobývali v nehlubokých jamách i místní rolníci.

Na konci 19. století ale s rozvojem průmyslu v Okcitánii vznikly i v Le Mariten první doly hlubinné, s nimi přišli horníci – řada jich až z Polska a jiných evropských zemí – a s nimi i dělnické hnutí. Po roce 1921 se většina z nich z odborářů stala i členy PCF, Komunistické strany Francie. Horníci byli sebevědomí muži a drželi spolu jako odboráři. Nějaké vykořisťování si líbit nenechali, o zlepšení životních podmínek krok za krokem bojovali a nazývali to třídním bojem. Jednou tak zabránili i uzavření dolu, a když v roce 1985 byla poslední šachta vyhozena do povětří, z obce odešla skoro třetina obyvatel. Ale ti, kteří se tu cítili být doma, žili dál v domcích vystavěných jim s pomocí důlní správy a z penzí. Snad ještě důležitější bylo ale vědomí tradice nedat se a žít spolu. První z tradic, statečnost a zároveň hrdost na podílení se komunistů na odboji proti nacistům, našla své připomenutí ve jménu náměstí Place de la Resistence, na památku desítek zdejších členů strany, kteří padli jako partyzáni v boji proti okupantům nebo zemřeli v koncentračních táborech.

Ale i ta druhá tradice našla v obci své viditelné místo v označení hlavní ulice jako La Rue de l’Humanité – Ulice lidskosti. Pokud vím, je to jediná ulice tohoto jména v celé mně známé Evropě. Proč asi?

Obě tyto tradice odporu a lidskosti si v sobě nese současný starosta, architekt Michel Mercier. I on, jak se tu říká, se už jako komunista narodil. „Lidskost je vůdčí hodnotou francouzských komunistů,“ říká. „Kdyby to ti komunisti byli jenom dělali jináč,“ povzdechl si před několika lety v rozhovoru se mnou jeden rozkulačený jihočeský sedlák. V Le Martinet to komunisti zřejmě jináč dělali a dělají dodnes: „Nejdřív ze všeho myslíme na lidi a na uskutečnění spravedlivé a solidární společnost.“ A dovedou ji i bránit: Když jim pracovnice poštovní správy přišla oznámit, že se jejich pošta bude zavírat, zavřeli ji na radnici a celý den s ní bojovali o zachování pošty v obci, a poštu mají dodnes. Stejnou metodou se jim podařilo udržet v obci vyšší školu. V Le Martinet funguje vlastně všechno, co lidé potřebují k životu, pekárna, bistro, prodejna potravin, veřejná doprava i obecní knihovna. Ale především Secour populaire, bezplatně provozovaný obchod, v němž se shromažďuje všechno, co někdo nepotřebuje a druhý potřebovat může. Zároveň se tím zamezuje zbytečnému vyhazování ještě užitečných věcí. Jenomže kolik bylo a je takových komunistů, kteří by to „jináč“, tak jako v Le Martinet, dělali? Možné by to bylo.

Alena Wagnerová

Obsah Listů 5/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Alena Wagnerová

Obecní úřad: Ulice humanity č. 737

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu