Hynek Skořepa

Vzpomínka na G. Kopaněvu

Paní docentku Galinu Kopaněvu jsem poznal jako lektorku semináře ruského filmu v kině Morava ve Veselí nad Moravou. Poprvé jsem tam přijel v r. 2004, to už akce navazující na seminář sovětského filmu v Chebu (který zvláště za perestrojky přinášel pozoruhodné filmy) běžela desátý rok. Uchvátily mne tenkrát zejména kultovní Abuladzeho Pokání či Balajanův Fízl, příběh středoškolského profesora, který je carskou tajnou policií nucen k donášení a východisko nachází v sebevraždě (Balajan pochopitelně jinotajně kritizoval sovětskou praxi). Snad ještě více než samotné filmy mne zaujaly lektorské úvody G. Kopaněvy. U obou zmíněných filmů zdůraznila jejich morální rozměr, který byl pro filmy období přestavby typický.

Galina Kopaněva (26. 11. 1931 Kolín–16. 10. 2012 Praha) byla dcerou české učitelky narozené v Rusku a ruského lesního inženýra, bělogvardějského emigranta. Po maturitě na Sovětské SŠ v Praze studovala filmovou vědu a dramaturgii na FAMU (1950–1957). Pak se živila překládáním, úvody, psaním o filmech, od r. 1961 byla odbornou redaktorkou filmových publikací v nakladatelství Orbis, v l. 1964–1979 redaktorkou měsíčníku Film a doba. Od r. 1972 vyučovala (nejdříve externě) na FF UK, ještě po r. 2004 jako důchodkyně tamtéž i na FAMU. V r. 1985 obhájila dizertaci na téma Vývojové tendence bulharské kinematografie. Od 90. let byla odbornou poradkyní MFF v Karlových Varech. Svými zasvěcenými texty i pedagogickými aktivitami formovala kinematografické myšlení několika generací filmařů a filmových historiků a kritiků, uvádějí autoři knihy G. Kopaněva: Spatřit a napsat. Filmové kritiky, statě a rozhovory. Tu vydal Národní filmový archiv v r. 2017, editorem byl Tomáš Hála.

VŠ pedagog Jaromír Blažejovský na záložce knihy píše: Tato kniha zpřístupňuje texty rozptýlené v mnoha leckdy obtížně dostupných periodikách. Jejich zřetězením je čtenář vtažen do fascinujícího dialogu, z něhož prosvítají dějiny světové kinematografie v jedinečné české, slovenské, šířeji pak evropské perspektivě… Pojítkem knihy je přístup G. Kopaněvy ke kinematografii, který je charakterizován představou filmu jako autorského díla silné režisérské osobnosti a zároveň přesvědčením, že umělecké dílo by mělo vždy reflektovat aktuální společenskou situaci.

G. Kopaněva stála u zrodu filmových klubů v tehdejším Československu. S přáteli se snažila FK rozjet již během studia na FAMU, koncem 60. let měly filmové kluby již 18 000 členů. Při přebírání Ceny za dlouhodobou činnost pro české FK v r. 2000 zavzpomínala: Dodnes se mi stává, že mě na ulici oslovují zcela neznámí lidé. Jednou za mnou utíkal nějaký pán s kytičkou a říkal mi, že strašně rád vzpomíná na ten Pražský FK, že to byl takový svátek v šedi tehdejšího života. A to je pro mne největší zadostiučinění…

Bohužel ne vše se po sametové revoluci změnilo k lepšímu. Ve Filmových listech č. 1/2004 se G. Kopaněva vyjádřila, že partnerství tvorby a kritiky zaniklo, pokleslost triumfuje. Přesto se až do svých posledních dní snažila kultivovat diváky i filmové tvůrce. Jsem vděčný panu Marcelu Řimákovi, že přivedl seminář ruského filmu nejdříve do Veselí nad Moravou a později do Hodonína, a hlavně že získal tak úžasnou lektorku, která dokázala vnímavým divákům poodkrýt nejedno tajemství promítaných filmů.

T. Hála v závěrečné kapitole Filmem ke spolupřemýšlení, v jejímž názvu použil oblíbené sousloví paní Galiny, napsal: V jejím malém bytě měl psací stroj neodmyslitelné místo. Na počítač si zvykala pomalu, internet nepoužívala. Digitálním datům nevěřila, vše si tiskla na papír a archivovala. Paní Galina v závěru života bojovala se zákeřnou chorobou. Na mnoha fotografiích je s neodmyslitelnou cigaretou, kuřácká vášeň jí nejspíš nějaký čas na tomto světě ubrala. Letos by se dožila devadesáti let.

Hynek Skořepa (1975) je geograf.

Obsah Listů 5/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Vzpomínka na G. Kopaněvu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu