Kadý ze stovek účastníků zádušní mše za Josefa Seligera byl osobním obdivovatelem, byl přítelem našeho vůdce. Všichni společně, celá strana, byli Seligerovou obcí. Takto psal teplický sociálně demokratický deník Freiheit v roce 1924 o odhalení náhrobku o čtyři roky dříve zemřelého Josefa Seligera, předsedy Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu (DSAP). ŹDeník jako kdyby předpověděl vznik organizace, na který došlo o sedmadvacet let později po katastrofě druhé světové války v západním Německu. Letos si Seligerova obec připomíná 70 let. Z hlediska organizační historie je představitelkou poslední etapy silného německojazyčného dělnického hnutí v českých zemích, navazuje na tradici spolků a odborových organizací druhé poloviny 19. století. Především je pak dědičkou DSAP, strany, která zůstala do konce věrná demokracii a Československé republice a její členy pronásledovali nacisté. Emigrovat se podařilo jen málokterým. Tragédií těchto sociálních demokratů bylo i to, e bez ohledu na svou loajalitu byli z Československa po válce vysídleni, jakkoliv pro ně, coby protivníky nacismu, byly organizovány zvláštní antifašistické transporty. K zajištění těchto transportů vznikly zvláštní štáby, které se staly základem prvních politických struktur v nové vlasti. Zejména v Bavorsku řada sudetoněmeckých sociálních demokratů vstoupila do Sociálně demokratické strany ŹNěmecka (SDP). Řada jejích stranických organizací vznikla a díky příchodu vysídlených soudruhů. Nedlouho poté, v létě 1947, začal vycházet časopis Brücke, tiskový orgán vysídlených sociálních demokratů a most mezi přáteli Josefa Seligera. V listopadu 1951 pak došlo v bavorském Brandenburgu k zaloení Seligerovy obce. Jejím cílem bylo prosazení lepších podmínek pro přesídlence. Věnovala se tomu jak v různých sudetoněmeckých organizacích, tak samozřejmě i v SPD. Řada členů Seligerovy obce byla také členy Spolkového sněmu a zemských sněmů. Základní myšlenky Brandtovy východní politiky pocházejí od jejích zástupců. Seligerova obec byla také průkopníkem propagace německo-českého usmíření. Dodnes je německo-český dialog hlavním úkolem organizace, hlásící se aktivně k tradici všech, kdo v tragickém německo-českém 20. století stáli na straně demokratické a mírové alternativy.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.