Jazyk
V češtině máme vid dokonavý a vid nedokonavý. Slovesa pak ijí velmi často v monogamním svazku spolu se svým vidovým partnerem, a i kdy jsou zbrusu nově narozená, rychle vidově dospívají a partnera si najdou. Příkladem budi dvojice checkovat a zacheckovat. Přesto je i slovo checkovat dost nevěrné, neboť koketuje s jiným partnerem – schecknout. V páru ijí také slovesa nářeční. Češi z Čech se smějí rozkazu roni, ale neuvědomují si, e nejde jen o tuto výzvu k rozsvícení světla, ale o celý promyšlený slovesný systém roínání, někde roíhání, a ronutí.
Vidy se těko učí ti cizinci, kteří mluví jazykem bez vidu. Nechápou, kde je rozdíl mezi rozmýšlet a rozmyslet. Občas pomůe k vysvětlení některých kontextů anglický průběhový čas. Ten ale samozřejmě zdaleka nefunguje stejně. A nakonec přijdou situace, v nich ani většina Čechů neumí vysvětlit, proč pouila to nebo ono sloveso:
Mohl jsi mu to říct x-krát – stejně by to nepochopil. anebo Mohl jsi mu to říkat x-krát – stejně by to nechápal.
Dítě staré 6 měsíců si vjemy pamatuje, pak ale vše zapomene. anebo Dítě staré 6 měsíců si vjemy zapamatuje, pak ale vše zapomíná.
Cítíte ty nepatrné rozdíly? Teď je ale vysvětlete někomu, kdo je necítí.
Ale ani v češtině není vid vdy jasně značený. Mezi takzvaná obojvidová slovesa patří především slovesa cizího původu jako absorbovat, aktualizovat, informovat. Představte si je v kontextu dokonavém a nedokonavém: Počítač se aktualizuje. Počítač se aktualizoval. Počítač se tak dlouho aktualizoval, a se aktuaŹlizoval.
A v takových případech čeština okamitě nastartuje a začne vymýšlet, jak tuhle nepravidelnost odstranit, jak single slovesu najít partnera: Byly zaktualizovány závazné pokyny pro adatele a příjemce podpory v OPP. (Časopis Odpady, 2/2021) Přitom by dle pravidel stačilo pokyny dokonavě aktualizovat a byly by aktualizovány. Někdy jsou přitom pokusy o takovéto zpravidelnění poněkud úsměvné: Ono 1500 studentů někde zabsorbovat je technický problém, stejně jako zajištění kvalitní výuky, vysvětlil v ČT Zima. (ČT24, 12. února 2015)
Akademická mluvnice češtiny uvádí také tzv. nepárová slovesa, např. sedět, vidět, milovat, moci (jen nedokonavá) a uslyšet, rozpršet se, zakřičet (jen dokonavá). Ne, rozpršet se a pršet neijí ve vidovém partnerství, i kdy to tak můe vypadat. Vyjadřují jiný děj: začátek versus průběh. A protoe v systému nedokonavý partner slovesu rozpršet chybí, je třeba toto bílé místo v tabulce zaplnit, konkrétně např. v cestopisném článku o Filipínách: Jakmile máme motorku, začíná se lehce rozpršávat (Zcesty.net, 24. března 2019)
Takové procesy jsou v jazykovém společenství zcela přirozené a není nutno je puristicky odsuzovat. Můe se stát, e sloveso rozpršávat nebo zabsorbovat začne pouívat mnohem více lidí. Kdy je pak uslyšíme od ostatních, potvrdíme si, e je taková forma v pořádku, a pevně si ji uloíme do svého slovníku. Tak se slovo postupně začne rozšiřovat, a se nakonec (u nás moná za 60 let) dostane i do slovníku tištěného.
Horší je, e se občas v tomto procesu sloveso zasekne asi jako klády ve slepém ramenu řeky. Začne je pouívat pouze určitá bublina, a to třeba velmi často, take má pak daný mluvčí pocit, e je to zcela zaité slovo a kadý mu rozumí, přestoe to vůbec není pravda. Hezkým příkladem je sloveso zavnímat jako vidový protějšek nepárového slovesa vnímat. Zavnímávání se poslední dobou velmi rozšířilo hlavně mezi politiky. Věra Kloudová v jazykovém sloupku s názvem Zkusme zavnímat své tělo aneb Jak si dobře zarelaxovat z loňského března uvádí, e se slova vyskytují ve specifických kontextech, jako je např. jóga. Loni to byl ale takový leitmotiv kadé covidové tiskovky: Já jsem to zavnímala taky v médiích, tento závěr, tvrdila Alena Schillerová. Na tée tiskovce zaznělo také: a byť velké mnoství OSVČ potřebuje tuto podporu, tak je zase celá řada, která normálně podniká a má příjmy. Já jsem zavnímala v něm. Já jsem měla zavalený e-mail. V čem paní Schillerová zavnímala, nevíme. Dnes se něco zavnímává na kadém politickém jednání. Mimo politiku toto sloveso čeština zatím nezabsorbovala – vnímat je stále nezadané.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.