František Všetička

Vnímavý analytik

Sedmdesát let od skonu B. Kellermanna

Bernhard Kellermann (1879–1951) patří k autorům, kteří zpodobovali to, čemu se říká cirkus světa, teatrum mundi. Zobrazil jej v celé své rozsáhlé prozaické tvorbě, ale byl schopen jej postihnout i v jednom jediném díle, kupříkladu v románě Město Anatol (Die Stadt Anatol). Zapadlé městečko kdesi na Balkáně se po nálezu zřídla nafty v krátkém čase změní k nepoznání, stejně tak jeho obyvatelé. Kellermann v tomto románě záměrně neupřesňuje jeho konkrétní umístění, dokonce ani dobu děje, což přispívá k obecnější podobě probíhající proměny, vzrůstu, sestupu, povýšenosti a zkázy zobrazovaného města a jeho society. Město Anatol vydal Kellermann roku 1932, rok před nástupem Hitlera k moci, a přestože zpodoboval fiktivní balkánské prostředí, zachytil mnohé, co přispělo k vstupu Hitlera na německou a evropskou scénu. Kellermann poukazoval především na společenské a mocenské páky, které situace tohoto druhu připravovaly. V tomto směru byl prozaik neobyčejně vidoucí; ne náhodou vyšel český překlad Města Anatol v zlověstném roce 1933.

Celým románem prochází postava mladého inženýra Jacquese Gregora, což je v podstatě jediná kladná postava celého díla. Představuje racionálního člověka, zároveň obětavce, v němž je nepochybně něco autobiografického. Ostatně i Kellermann měl stejnou profesi, neboť studoval v Mnichově techniku (později dal však přednost germanistice a malířství). Autor se do této figury do značné míry promítl.

Město Anatol má ovšem několik dějových rovin, jednou z nich je existence a soupeření dvou bratří. V románě jsou jimi baroni Boris a Janko Stirbeyovi. První z nich je bezohledný kariérista, který se neštítí jakýchkoli prostředků k dosažení svého cíle, druhý představuje typ bohéma, jenž jde za svými vidinami; v románě je to nejbližší přítel inženýra Jacquese Gregora. Oba bratři jsou navzájem znepřáteleni, bohém Janko v tomto zápolení nakonec podléhá. Kellermann v závěru románu naznačuje, že Janka dal zavraždit jeho ziskuchtivý bratr.

Tento blíženecký vztah dvou bratří, vztah plný napětí, se v Kellermannově tvorbě ve variované podobě několikrát vrací. Objevuje se rovněž v jeho posledním románě nazvaném Tanec mrtvých (Totentanz). Bylo-li Město Anatol časově a místopisně neurčité, pak Tanec mrtvých představuje pravý opak, zachycuje Německo za Hitlerovy éry. Bernhard Kellermann je v tomto případě přesný a znalý už proto, že prožil nacistické období své země doma ve vnitřní emigraci.

Stěžejní postavu románu ztělesňuje advokát Frank Fabian, intelektuál, který podlehne nacistické propagandě. Protějškem je mu jeho bratr Wolfgang, sochař, zapřisáhlý odpůrce nacismu, což jej přivede do koncentračního tábora. Sourozenecké konflikty a hledání vzájemných cest jsou pouze jednou složkou tohoto rozsáhlého románového díla, neboť Kellermann v něm zachycuje život jednoho města za časů hitlerovské nadvlády. Jednu významnou dějovou linii v něm představuje osud německých židů.

Protikladná bratrská dvojice má v Tanci mrtvých svou příbuznou obdobu v synech Franka Fabiana. Harry a Robby jsou nestejní, v samotné rodině prvnímu přezdívají „generál“ a druhému „básník“. Jsou mladiství a jako mladiství se stanou obětí válečného pekla. Jejich skon dolehne na otce tou měrou, že v závěru prózy spáchá sebevraždu. Nejen z lítosti nad smrtí svých synů, ale rovněž z lítosti nad svým životním omylem.

Přednost Kellermannova románu spočívá také v líčení nacistických pohlavárů. Autor zachycuje způsob jejich myšlení a jednání, v neposlední řadě rovněž jejich úsilí, jak přežít po pádu Hitlerovy diktatury.

Střetávání a soupeření dvou bratří v obou výše zmíněných románech není ovšem jen rodinná záležitost, je to vždy svár dvou protikladných společenských sil, dvou světonázorů.

Bernhard Kellermann vstoupil do literatury roku 1904 novoromantickým dílkem exotického názvu Yester a Li (Yester und Li), pozornost na sebe však strhl až krátce před vypuknutím první světové války roku 1913 románem Tunel (Der Tunnel). Kellermann rád experimentoval, v tomto případě se pokusil o utopický román o stavbě podmořského tunelu mezi americkým kontinentem a Evropou. Je to na mnoha stránkách až patetická oslava technického umu, který usiluje o nemožné. V próze tuto až nadlidskou dovednost ztělesňuje inženýr Mac Allan, jenž se postupně proměňuje v titána objevitelské práce, v až nadlidskou osobnost, která svým elánem a důslednou vůlí strhává ostatní. Na jeho velkorysém díle pracují tisíce dělníků a inženýrů v obtížných až nelidských podmínkách. Kellermannův Tunel je tak nejen oslavou technického vzepětí, ale zároveň kritikou kapitalistického podnikání. Původně utopický ráz románového díla dostává výrazné sociálně kritické zaměření.

Kellermannův Tunel se však neproměňuje pouze ve svém pojetí, ale také žánrově. Jeho utopický román nabývá místy reportážní charakter. Románové a reportážní se v něm spájí. Nejde o náhodu, ale o dobovou tendenci oživit strukturu starého románu. K těmto pokusům a proměnám docházelo jak před první světovou válkou, tak zejména po ní. Nemalou měrou se na těchto experimentech podílel také autor Tunelu.

Nástup nacistů k moci odsunul Kellermanna daleko do pozadí, neboť už roku 1933 se ocitl jeho protiválečný román Devátý listopad (Der 9. November) v okázalých plamenech ohně, který spaloval ta německá díla, jež se hitlerovcům jevila jako krajně nepřátelská. Devátý listopad zachycuje poslední válečný rok první světové války, jeho průběh jak v berlínském zázemí, tak na frontě. Stěžejní figurou díla je generál von Hecht-Babenberg, v němž autor ztělesnil prušáckou militaristickou omezenost spjatou s omezeností kulturní a společenskou. Vedle něj zpodobil v románě několik dalších důstojnických a poddůstojnických typů obŹdobného druhu. Protějškem stupidního generála je v próze voják Ackermann, hlásající mír a rovnost mezi lidmi. Na rozdíl od karikaturně realisticky vykresleného Hecht-Babenberga trpí Ackermann přílišnou abstrakcí.

Metoda Ackermannova zpodobení souvisí s celkovým tvarem díla. Devátý listopad vyšel totiž roku 1920 a je výrazně ovlivněn německým expresionismem.

Kellermannův odpor k válečnému běsnění a ničení je v románě vystupňován na nejvyšší míru, jde o kriticismus, který míří také do vlastních řad, neboť i Kellermann patřil na začátku první světové války k těm, kteří byli přesvědčeni o tom, že Německo bylo přepadeno a že vede spravedlivou válku.

Po druhé světové válce žil Bernhard Kellermann ve východním Německu, kde se aktivně zapojoval do společenského života. Zemřel 17. října 1951 v Postupimi, na jehož Novém hřbitově je spolu s manželkou Elsbeth pochován.

František Všetička (1932) je literární historik a teoretik, žije v Olomouci.

Obsah Listů 5/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

František Všetička

Vnímavý analytik

Sedmdesát let od skonu B. Kellermanna

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu