Jan Rasch

Odcházející tvář je krajinou života

Jste známý především jako portrétní a novinářský fotograf. Co vás na portrétu zajímá?

Zachycení podoby a celkové nálady tady a teď, jedinečného okamžiku, jedinečné nálady. Ať už je to okolím nebo rozpoložením fotografovaného. Každé focení beru jako chvíli, která se už nebude opakovat. Zachycení v čase je zachycením člověka v jeho osobní historii. Nezáleží pak na tom, jestli je portrét aranžovaný, dokumentární nebo improvizovaný.

A je těžší fotografovat zátiší, krajinu, portrét?

Záleží na tom, co a proč fotíme. Je to zakázka, nebo fotíme z vnitřní potřeby? U zakázky musíte držet technickou kvalitu a především najít společnou řeč s klientem. U volné tvorby – pokud máte inspiraci – je nádherné, že nemusíte vůbec nic. Přesto cítíte vnitřní neklid. To vnitřní puzení je opojné, a tak je pak jedno, jestli fotíte zátiší, krajinu nebo portrét.

Koho nejraději fotografujete: děti, staré lidi, krásné dívky?

Všechny, co jste zmínila. Všichni jsou v určité fázi života, která pomine a je neopakovatelná. Děti jsou nádherné pro svoji bezprostřednost, staří lidé zase tím, co mají za sebou – není nic krásnějšího než vrásčitá tvář, která vyvolává otázky. Odcházející tvář je krajinou života, v níž se dá číst jako v knize.

Co kromě portrétu je v centru vaší pozornosti?

S Jitkou Grígerovou z Galerie Havelka pracujeme na portrétech vystavujících umělců Klasický portrét je obohacený o pohyb, zvuk a střih. Rád dokumentuji současné výtvarné umění i umělce, jako umělec se ale necítím.

Zveřejňujeme snímky z cyklů Pražské vyhlídky a Hotel Praha – čím vás Praha přitahuje?

Rozmanitostí, kontrastem a samozřejmě historií. Je fascinující, jak se stále mění před očima. Staré ustupuje novému. Fascinují mě místa, která vyzařují děj minulý, stejně jako oprýskané vrstvy na fasádách domů nebo nevzhledné křoví, kde před časem vedla cesta. To, co je nové, neláká. Dejme tomu čas… Ovšem vědomí toho, že nové taky pokryje vrstva prachu a opět ustoupí něčemu dalšímu, je pro mě nesmiřitelná paralela života.

Několikrát jste se umístil v Czech Press Photo.

Většinou šlo o snímky z výtvarného umění: Aukce českého umění v aukční síni Sotheby’s, 2. místo, momentka – okamžik, který není typický pro prostředí aukcí (2011). Gstaad Rally, 3. místo, z reportáže veteránů vznikla série fotografií, které vnímám jako obrazy (2011). Umění na prodej – snímky z veletrhu umění v Basileji, kde se prolínají světy umění a byznysu, 1. místo (2011/2010). Portréty českých umělců, 2. místo (2007). A nejnověji Pražské panoptikum jako Grant Prahy (2019), který je do konce října vystaven v Národním muzeu.

Na čem nyní pracujete?

Až to covidová situace dovolí, vrátím se k projektu WWW.RADIOHOST.CZ, v němž portrétuju hosty v pořadu Host Radiožurnálu, v Českém rozhlase. Dále experimentuji s 3D tiskem ve fotografii, ale zatím jsem na začátku. Věřím, že to je správná cesta, jak posunout výtvarnou fotografii o krok dále.

-jej-

Jan Rasch

Jan Rasch (1979) se zameĄrĄuje prĄedevsĄi´m na portre´tni´ a reklamni´ fotografii. Typicka´ je improvizace v dane´m prostrĄedi´ a pra´ce se sveĄtlem. KromeĄ volne´ tvorby spolupracuje s rĄadou umeĄlcu°, galerii´, agentur a vydavatelsky´ch domu°. Vi´ce na www.rasch.c

Obsah Listů 5/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Rasch

Odcházející tvář je krajinou života

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu