Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 5 > Sheri Bermanová: Důsledky neoliberálního kapitalismu ve východní Evropě

Sheri Bermanová

Důsledky neoliberálního kapitalismu ve východní Evropě

Levicové strany se ve východní Evropě po roce 1989 staly nositelkami neoliberálních myšlenek prezentovaných jako nezbytná cesta k ekonomické modernizaci. Nacionalističtí populisté oslovili občany poškozené touto transformací, částečně vyšli vstříc jejich sociálním očekáváním, ale obrátili jejich hněv k vnějším nepřátelům.

Euforie spojená s pádem komunismu se zhruba v posledním desetiletí proměnila v pesimismus, neboť mnoho kdysi zdánlivě nadějných demokracií ve východní Evropě sklouzlo k neliberální demokracii, nebo dokonce k autoritarismu. Pochopit, proč se to stalo, je zásadní nejen pro badatele v dané zemi, ale i pro zastánce demokracie po celém světě.

Jelikož jsou dnes východoevropské země bohatší, než byly roku 1989, a občané mají přístup k výrobkům a pohodlí, o kterých mohli za komunismu jen snít, přestávají být ekonomické křivdy vnímány jako cesta k podpoře pravicových populistů a k jimi zaviněným demokratickým selháním. Takové uvažování je však založeno na zjednodušeném chápání přechodu k neoliberálnímu kapitalismu a jeho sociálních i politických dopadů. Přestože se východní Evropa v mnoha ohledech od zbytku světa liší, výzkum provedený východoevropskými vědci zaměřený na tyto dopady může obohatit i ty, kdo se snaží porozumět roli neoliberálního kapitalismu při vzniku demokratických problémů i v jiných částech dnešního světa.

Zavádějící hodnocení

Nová kniha Kristen Ghodseeové a Mitchella Orensteina Taking Stock of Shock (Bilancování nad šokem) představuje pro toto téma skvělý výchozí bod. Ghodseeová a Orenstein vycházejí ze své vlastní práce i práce jiných východoevropských badatelů a jasně popisují, jak může být hodnocení založené na prostých agregovaných opatřeních ekonomického růstu, HDP atd., zavádějící. Ukazují, že zatímco jsou dnes východoevropské země ve skutečnosti bohatší, než byly roku 1989, cesta k tomuto bohatství s sebou nesla obrovské ekonomické problémy a poškození společnosti: přechod ke kapitalismu vytvořil „největší a nejdéle trvající zhroucení ekonomiky, jaké kdy potkalo v moderních dějinách jakoukoli oblast na světě“.

V úspěšnějších zemích střední Evropy byl tento pád srovnatelný s tím, jaký zažily Spojené státy během velké hospodářské krize. V jiných postkomunistických zemích byl horší a trval déle – v některých případech celá desetiletí. Během této doby stoupla chudoba průměrně o 23 procent. „V deseti zemích včetně Polska vzrostla míra chudoby o 49 procent i více, než začala opět ustupovat.“ Ghodseeová a Orenstein zjistili, že „na vrcholu chudoby roku 1999 žilo 45 procent lidí v postkomunistických zemích (…) pod hranicí absolutní chudoby 5,5 amerického dolaru na den“.

Taking Stock of Shock se zaměřuje nejen na problémy, jaké postkomunistické společnosti zažívaly cestou k dnešním relativně prosperujícím ekonomikám. Také jasně ukazuje, že v jednotlivých zemích nebylo obyvatelům dopřáno stejnou měrou. Nerovnost v příjmech a bohatství vyletěla vzhůru a rozvinuly se hluboké rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi, vzdělanými elitami a dělníky, starými a mladými – a to vše v důsledku transformace.

To tehdejší situaci výrazně narušilo, protože před rokem 1989 patřila východní Evropa mezi nejrovnostářštější části světa. Navíc, jak Ghodseeová a Orenstein poznamenávají, „jedna věc je dostat se poprvé v životě do hluboké chudoby. Docela jiná věc je ale Źdostat se do ní v situaci, kdy si jiní lidé kolem vás užívají dříve nedosažitelné úrovně osobního bohatství“. To, podotýkají, zanechalo „hluboké jizvy“ na „kolektivním psyché“.

Poškození společnosti

Nejsou to navíc jen tyto bolestivé ekonomické dopady přechodu ke kapitalismu, co je dnes – kvůli zaměření na relativně vysoké současné HDP – ve východoevropských zemích opomíjeno. Jak kniha Taking Stock of Shock jasně vysvětluje, došlo i k obrovskému poškození společnosti. Jeho snad nejevidentnějším projevem je demografická krize historického významu. Po roce 1989 se totiž emigrace z východní Evropy „nebývale rozběhla co do rychlosti, rozměru i vytrvalosti ve srovnání s emigrací jinde“.

Doprovázel ji úpadek plodnosti a vzestup úmrtnosti. Počet vražd (a zločinů obecně) prudce vzrostl stejně jako otravy alkoholem, srdeční choroby, sebevraždy a další „úmrtí ze zoufalství“ – zejména mezi muži středního věku žijícími mimo velká města. Postupně mnoho východoevropských zemí zaznamenalo podobný – nebo ještě větší – úbytek populace jako ten v zemích zapojených do velkých válek.

Přestože se HDP v USA i evropských zemích po velké hospodářské krizi zotavil, všichni vědci zabývající se touto dobou uznávají, že návazné ekonomické problémy měly obrovské politické následky. V některých zemích to samozřejmě spustilo úpadek demokracie. Je koneckonců nepředstavitelné, aby podobné nebo i větší ekonomické problémy spolu s vysoce škodlivými sociálními změnami, jaké zažily východoevropské populace po roce 1989, neměly politické následky.

Proč se tedy stali zrovna nacionalističtí populisté těmi, kdo z traumat východní Evropy těží? Ghodseeová a Orenstein tvrdí, že to byli „poražení“ tranzice, v daných zemích nazývaní „shození lidé“ – starší obyvatelé, dělnická třída, méně vzdělaní a/nebo venkované – kdo nacionalistické populisty neúměrně podporoval. A právě jejich politické chování je podle autorů zásadní.

To, že se tito voliči stali základnou nacionálně-populistických stran v těchto zemích, ne-bylo, jak dokázala řada vědců včetně Davida Osta, Marie Snegovayaové, Anny Grzymala-Busseové, Milady Vachudové a Gabora Scheringa, způsobeno jejich přirozenou náklonností k volbě neliberálních, xenofobních politiků. Spíše šlo o to, že nacionalističtí populisté dokázali reagovat na ekonomické problémy a stížnosti těchto lidí lépe než levicové strany.

Silní hráči

V letech po transformaci se ve východní Evropě většina levicových stran – určitě více než jejich pravicových protistran – proměnila v silné hráče neoliberalismu a do vlády přinesly bolestivé neoliberální reformy. Jejich nové zaměření jim umožnilo oddělit se od komunismu minulosti – neoliberální kapitalismus byl východoevropskou levicí prezentován jako nezbytná cesta k ekonomické modernizaci. Reformy byly pochopitelně obhajovány i Evropskou unií.

Výsledkem bylo spojování levicových stran s neoliberalismem a ekonomickými problémy včetně navázaných společenských škod. Tyto strany se navíc často samy odmítaly prezentovat jako mistři mezi dělníky a jinými skupinami, které na transformaci prodělaly. Mnoho levicových i liberálních stran opravdu vnímalo ústupky „poraženým“ jako potenciální hrozbu pro politický a ekonomický liberalismus, které chtěli ve společnosti prosadit.

Ironií je pak samozřejmě to, že tímto neoddělitelným spojováním ekonomického a politického liberalismu a současně tím, že strany nereagovaly na problémy a škody, které ekonomický liberalismus způsobil, mnoho levicových (a liberálních) stran uvolnilo cestu nacionalistickým populistům. Ty přitom politický liberalismus moc nezajímal. Vědci včetně těch výše jmenovaných dokázali, že nacionalističtí populisté účelně nabízeli své služby těm, kteří si připadali poškození, a směrovali jejich hněv na „cizince“, evropské „byrokraty“ a „krypto-komunisty“. Zavedli také alespoň některá opatření, která reagovala na jejich ekonomické stížnosti. Ještě jasněji než v západní Evropě tam vědci dokázali sledovat volební cestu mnohých neoliberálně-kapitalistických „poražených“ z levicových, liberálních a dalších stran do náručí nacionalistických populistů.

Jasná ponaučení

Přestože bychom se měli vyhýbat zjednodušenému srovnávání, jen těžko můžeme přehlížet tak zřejmé potenciální ponaučení, jaké nám dává situace ve východní Evropě. Výzkum tamní transformace by nám měl přinejmenším připomenout, že úhrnná měřítka růstu a vývoje mohou zakrývat obrovské ekonomické problémy a že společenské náklady neoliberálního kapitalismu mohou být ještě větší než ty ekonomické. Jeho politické důsledky jsou navíc často nepřímé a komplexní. Zatímco mezi bohatstvím a úspěchem nacionalisticko-populistických stran existuje jen malá korelace, bylo by chybou opomíjet příčinnou souvislost mezi ekonomickými stížnostmi a tímto úspěchem.

Protidemokratické politické důsledky těchto stížností přitom nebyly nezbytné. Odvíjelo se to od toho, jak na ně různí političtí hráči reagovali. Neochota a neschopnost levicových (a liberálních) stran na ně v rámci liberální demokracie nabídnout odpověď umožnilo jiným, kteří se v tomto rámci nedrželi, aby tak učinili místo nich.

Kristen Ghodseeová, Mitchell Orenstein, Taking Stock of Shock: Social Consequences of the 1989 Revolutions, Oxford, Oxford University Press 2021, 298 s.

(www.ips-journal.eu) 6. a 7. září 2021 pod názvem The consequences of neoliberalism in Eastern Europe.

Sheri Bermanová je profesorka politických věd na Barnard College v New Yorku a autorka knihy Democracy and Dictatorship in Europe: From the Ancien Régime to the Present Day (2019).