Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 5 > Martin Burian: Očkování, pochopení, dvojitý zákaz

Martin Burian

Očkování, pochopení, dvojitý zákaz

Drobné zprávy a poznámky z Rakouska

Dvacátého září jsme si mohli na veřejných internetových stránkách rakouského ministerstva pro sociální záležitosti, zdraví, péči a ochranu spotřebitelů přečíst následující oznámení: „5 669 958 občanů (63,47 % všech obyvatel) obdrželo minimálně jedno ochranné očkování proti koronaviru, z toho úplné ochranné očkování má 5 355 022 (59,95 %) občanů.“ O tom, zda se jedná o úspěch či neúspěch, se vedou rozsáhlé diskuse. Minimálně dvě skupiny obyvatel – virologové a strana Svobodných – to považují za neúspěch, nicméně ze zcela protichůdných důvodů. Zdravotníci tvrdí, že pro ukončení této pandemie je třeba naočkovat více než osmdesát procent obyvatelstva. Ultrapravicová opoziční strana Svobodných se jako jediná parlamentní strana staví k očkování skepticky až agresivně odmítavě. Odhaduje se, že nebýt jejich propagandy, nechalo by se naočkovat o deset procent obyvatel Rakouska víc. Svého zástupce neposlali ani na společné vystoupení šéfů parlamentních klubů, kteří v neobvyklé jedŹnotě krátce a stručně promluvili o prospěšnosti očkování. Naproti tomu šéf populistických Svobodných Herbert Kickl vyvolal víceméně absurdní právní spor, když zažaloval politického stratéga a vydavatele Wolfganga Rosama. Ten se v jednom televizním rozhovoru velmi opatrně zmínil o šířících se pověstech, podle nichž se ŹKickl nechal tajně očkovat. Vzápětí dodal, že neříká, že tomu tak skutečně je; nicméně pokud by se podezření potvrdilo, měl by dle jeho názoru šéf Svobodných okamžitě odstoupit. Kickl tvrdí, že se jedná o útok na jeho důvěryhodnost. Fakt, že se pouští do pravděpodobně předem prohraného sporu, je nejspíše součást předvolebního boje v Horním Rakousku. Takovýto skandálek se vždycky hodí, nepochybně si tím získá o něco více místa v mediálním prostoru. Volby v této, co se týče počtu obyvatel, třetí největší spolkové zemi (1,5 milionu), jsou ostře sledovány i na celostátní úrovni a slouží jako barometr současného politického vývoje v Rakousku.

*

Se značným podivením až kritikou se setkalo prohlášení mladého lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze, které vyslovil během rozhovoru poskytnutého německému a francouzskému tisku. Požaduje, aby se v evropské diskusi o státoprávních otázkách dostalo Polsku a Maďarsku více férovosti a aby se nemluvilo jenom o těchto dvou státech. Nadále poznamenal, že státoprávnost a dodržování evropských základních hodnot musí pro všechny státy platit stejně. Není zcela jasné, proč volil takové formulace. Nabízí se vysvětlení, že cesta, kterou se tyto státy vydaly, je mu sympatická. Možná hledá na mezistátní úrovni přátele, kteří by mu v budoucnu v případě potřeby také pomohli.

*

Zásadně se mění způsob, jakým bude vláda nastavovat protipandemická opatření. Zá­kladním kritériem nebude počet nakažených, nýbrž množství nemocných v nemocničním ošetření, zvláště pak na odděleních intenzivní péče. Vláda již pravděpodobně lituje toho, že se vyloučila možnost povinného očkování. O něco podobného se nyní snaží znevýhod-ňováním těch, kteří očkování odmítají. Uvažuje se o tom, že se dosud bezplatné testy zpoplatní. Zaměstnavatel si může očkování klást jako podmínku pro přijetí do pracovního poměru. Nezaměstnaný, který z osobního přesvědčení očkování odmítá a z tohoto důvodu není přijat do zaměstnání, musí počítat se sankcemi ze strany pracovního úřadu. V politických debatách se objevil názor, že neočkovaní by si v případě onemocnění kovidem měli zdravotní péči platit sami případně se na ní finančně podílet. Mění se délka karantény a zkracuje se i termín, ve kterém je možné ji testováním ukončit. Původně trvala nařízená izolace dva týdny, nyní končí po deseti dnech. Pokud se po pátém dnu karantény testováním prokáže bezinfekčnost izolované osoby, je možné toto preventivní opatření ukončit. Poněkud kuriózním způsobem se snaží burgenlandský hejtman Hans Peter Doskozil zvýšit pročkovanost obyvatelstva. Sociální demokrat chce výrazně překročit hranici osmdesáti procent. Pokud se do 11. listopadu, jedná se zároveň o zemský svátek, podaří tento cíl splnit, může se každý naočkovaný zúčastnit loterie, jejíž hlavní cena je osobní automobil. Skutečnost, že se přístup k očkování ve společnosti mění, dokazuje výzkum veřejného mínění, který provedla veřejnoprávní televize ORF. V prosinci minulého roku jednoznačně odmítalo očkování šestatřicet procent obyvatel Rakouska. Letos v září se jejich počet zmenšil na patnáct procent.

*

Na jakých vratkých základech někdy stojí politická prohlášení, odkrývá na jednom příkladu rozhovor s politologem berlínské Humboldtovy univerzity a rakouským deníkem Kurier. Ve Vídni vystudovaný vědec Rami Ali se zabývá islámem a integrací. Na poslední celostátní schůzi Lidovci slavnostně vyhlásili zákaz šaríi, islámského náboženského práva. Rozhovor doložil, že se jedná o populistické heslo a samotný zákaz je v podstatě neproveditelný. Jelikož mi univerzitní pedagog v mnohém otevřel oči, domnívám se, že by jeho výklad mohl zaujmout i čtenáře Listů.

Šaría je arabský termín a překládá se jako „Cesta k prameni“ nebo „Bohem započatá cesta“. Jedná se o islámskou nauku, kterou si není možné představit jako knihu zákonů. Spíše se jedná o více než tisíc čtyřsetleté hledání společenských norem. Na otázku redakce: „Proč vyvolává slovo šaría takové strachy?“ odpovídá: „Především proto, že v našich zeměpisných šířkách se pojem šaría omezuje jen na tělesné tresty.“ Rami Ali poukazuje na fakt, že šaría není všude stejná, nýbrž je v každém státě značně rozdílná. To, že má v mnohých částech světa tak špatnou pověst, dává za vinu náboženským diktaturám vládnoucím například Saudské Arábii či Íránu. Součástí šaríi je, tvrdí Rami Ali, povinnost dodržovat zákony země, ve které žiji. Z tohoto pohledu se lidovecký zákaz jeví jako dvojitý zákaz. Zapovídání něčeho, co je v Rakousku beztak již trestné.

(Pozn red.: o dění v Rakousku viz též str 67.)

Martin Burian(1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Dolním Rakousku.

Obsah Listů 5/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.