Jiří Němec

Trestat? Spíše za nečinnost

V honbě za voličskými hlasy se znovu objevila i témata, o kterých jsem si myslel, že jsou už skoro passé. Migrace a uprchlíci budiž příkladem. Mě však zaujal spíše návrat k diskusi o potřebnosti zákona o odpovědnosti politiků a úředníků.

Je skutečně potřeba zvláštní zákon o odpovědnosti a náhradě škody, který by stanovil, že speciálně politici, pakliže jsou oprávněnými úředními osobami a rozhodují ve správním řízení – starostové, úředníci, možná také soudci a státní zástupci a zřejmě i další veřejné osoby –, ponesou za svá chybná rozhodnutí hmotnou odpovědnost spočívající v povinnosti nahradit státu způsobené škody? Za škodu způsobenou z nedbalosti by byli povinni učinit tak limitem do 4,5násobku platu, pokud by ji snad způsobili úmyslně, pak v plném rozsahu.

Principiálně nic proti tomu. Něco takového přece platí ve všech pracovněprávních vztazích: podle zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou způsobil porušením povinností při plnění pracovních úkolů, ve stejném rozsahu jako nově připravovaný zákon. A je-li zaměstnavatelem stát – ministerstvo, kraj či obec –, proč by už teď nemělo v případě vzniku škody platit totéž?

Ale ono to přece už dávno platí.

Jestliže bylo vydáno nezákonné či věcně nesprávné usnesení nebo správní rozhodnutí, nebo nebylo vydáno v zákonem pevně stanovené lhůtě či nebylo vydáno vůbec, a ten, komu tím vznikla majetková újma, se úspěšně domohl její náhrady podle zákona č. 82/1998 Sb., je stát na základě rozsudku soudu povinen ji uhradit. Kdo ji pak uhradí státu? V zásadě přece ten, kdo škodu způsobil, ať už úmyslně, nebo z nedbalosti. V případě úmyslu (např. „díky“ úplatku vydal úředník nezákonné rozhodnutí) není co řešit, odpovědnost je nesporná, samozřejmě i trestně právní. A je povinností vedoucího příslušné instituce úhradu vymáhat. I bez zvláštního zákona.

Problém je možná trošku jinde. Jak by to bylo v případě, kdy starosta nebo úředník vyjádří ve svém rozhodnutí pouze odlišný právní názor v dané konkrétní věci, a tento právní názor bude negován až rozhodnutím soudu? Je možno odlišný právní názor, který vedl k vydání rozhodnutí následně označenému za nezákonné nebo věcně nesprávné, považovat za nedbalostní jednání, jež by mohlo vést až k náhradě škody ve výši 4,5násobku platu? Správní rozhodnutí, které nebylo vydáno v zákonem pevně stanovené lhůtě nebo vůbec, nepochybně procesním pochybením nedbalostního charakteru je. Odlišný právní názor však podle mě nikoliv. Kdyby se právě kvůli hrozbě finančních následků takto striktně postupovalo, mohlo by to vést i k tomu, že by odvolací správní orgány odmítaly o odvoláních rozhodovat a věc by pro jistotu raději vracely zpět správnímu orgánu prvoinstančními, aby o ní znovu a znovu rozhodoval, což mimochodem nový stavební zákon jako tzv. instanční ping-pong zásadně (a je to dobře) odmítá.

Jsem totiž přesvědčen, že vůbec tou největší chybou veřejné správy na všech úrovních je rozhodnout pozdě nebo nerozhodnout vůbec. Takže jestli trestat, tak spíše za nečinnost než za vadné rozhodnutí. Pokud je totiž rozhodnutí „jen“ vadné, máme tady přece zásadu dvojinstančnosti správního řízení a systém správního soudnictví, aby se takové vady odstranily. A hrozba povinnosti vymáhat každou náhradu škody, i za odlišný právní názor, by určitě v nekonečném souboji proti tomuto trendu rozhodování nepřispěla.

Prostě v čase předvolebním se některé nápady vracejí. Tento však podle mě není nutné a rozumné to po volbách zvláštním zákonem zrealizovat.

Jiří Němec (1955) přednáší ústavní a správní právo, žije v Liberci.

Obsah Listů 5/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Trestat? Spíše za nečinnost

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu