Anna Kárníková

Rostoucí ceny energií nenechejme jako téma jenom kritikům

Léto končilo bouří na trzích s energiemi. Příčin růstu cen je řada, jeho dopady společně se zimní topnou sezónou ale budou tvrdé. Někteří analytici energetických trhů považují nárůsty cen o 20 procent za pouhý začátek a odhadují výsledné ceny energií pro příští dekádu kdekoliv mezi 160 a 400 procenty cen současných. S novou situací se budou muset srovnat domácnosti, podniky, politika i klimatické hnutí.

Jak roste tlak Evropské unie na klimatické cíle (v červenci tohoto roku vydala Evropská komise balíček legislativy Fit for 55, který by měl dovést unii ke snížení emisí o 55 procent do roku 2030 vůči roku 1990, a tím naplnit evropskou část závazku Pařížské dohody), zvyšování cen energií se stalo vítanou záminkou pro útoky na evropskou klimatickou politiku. Český dodavatel elektřiny a plynu Centropol zásobující více než čtvrt milionu domácností neváhal využít druhou stránku svého zářijového vyúčtování k předání informace, že „zásadní vliv na cenu elektřiny má politika ochrany životního prostředí“, a jednoznačně připsal vinu evropskému systému emisního obchodování (EU ETS).

Krize na půli cesty

Realita je složitější. Po covidovém útlumu se světové ekonomiky daly opět do pohybu a poptávaly na světových trzích vysoké množství ropy, plynu a uhlí. Dosud běžný mechanismus zvyšování dodávek, byť za o něco vyšší cenu, ale nyní již tak spolehlivě nefunguje, minimálně ne pro Evropskou unii. Dodavatele plynu lákají vyšší ceny v Asii a Rusko v rámci geopolitické hry o spuštění plynovodu Nord Stream 2 nezvýšilo dodávky do Evropy a místo toho je směřuje na čínský trh. Evropská unie se tak dostává pod tlak a krátce před zimou jsou plynové rezervy v Evropě na historickém minimu, což potlačí ceny dále nahoru. Kvůli počasí došlo k Evropě také k omezení množství energie dodávané z větrných elektráren. To vše v situaci, kdy plyn rychle nahrazuje uhlí jako přemosťující palivo a nástup obnovitelných zdrojů zároveň není dostatečně rychlý, aby závislost na plynu výrazně snižoval. Historický nárůst ceny emisních povolenek také hraje svou roli, o míře jeho příspěvku se však vedou poziční boje. Například Evropská komise odmítá, že by povolenky samy přispěly k růstu cen více než z jedné pětiny.

Globální pohyby zkrátka zachytily Evropskou unii na půli cesty k zelené tranzici a historický politický projekt se stává zranitelným, protože v tuto chvíli není ještě schopen zajistit slibovanou stabilitu a snížení závislosti na volatilitě globálních trhů s fosilními zdroji.

V české Źveřejnosti téma zatím jen lehce probubŹlává, kromě ministra průmyslu, obchodu a za ANO Karla Havlíčka, jenž oznámil program kompenzací vyšších cen pro nízkopříjmové rodiny, jej žádná z politických stran před volbami neuchopila. To je ale také dáno tím, že řada domácností má se svými dodavateli zafixované ceny na rok i více dopředu, a pokud nepodlehnou nekalým obchodním praktikám a nenechají se přesvědčit k výpovědi, skutečný dopad do peněženek se oddaluje. Pražská energetika, která obsluhuje téměř milion odběrných míst především v Praze a Středočeském kraji, sice od září zvýšila ceny, ale nepromítla je do výše záloh. Vyšší náklady tak domácnosti opět pocítí až při ročním vyúčtování v příštím roce. Lze tedy očekávat, že téma takzvaně „bouchne“ až v první polovině příštího roku a bude jej mít na stole až nová vláda.

Zvyšování cen v doznívající koronavirové pandemii je pro vlády citlivým tématem. Řada z nich proto již přišla s návrhy, jak ekonomické dopady na domácnosti tlumit. Právě design těchto opatření bude v příštích měsících klíčovým předmětem debat mezi vládami a ekology, protože některá řešení mohou závislost domácností na fosilních palivech konzervovat místo toho, aby je podpořily v jejím snížení, ať už formou energetických úspor, nebo vlastních (či obecních) obnovitelných zdrojů. Jednorázovou podporu lze mobilizovat celkem snadno. Ať už se jedná o Havlíčkem navrhované „energetické šeky“ (které mají být i pro podniky) nebo třeba intenzivnější využívání příspěvku na bydlení, který v současné době čerpá jen zlomek oprávněných domácností (což by ovšem vyžadovalo vydat se do zápasu proti stigmatizaci státních příspěvků, kterou mnozí naši politici dosud hojně živili).

Sofistikovanější, byť krátkodobý postup zavedlo Španělsko, které se do řešení situace pustilo jako první a které ukazuje, jak mohou v této situaci fungovat mechanismy solidarity. Tamní vláda vedená socialisty chce využít vysoké výdělky energetických firem na pokrytí distribučních nákladů v síti a tím snížit účty konečným spotřebitelům. Sníží také daň z energie pro domácnosti a zranitelné zákazníky ochrání před odpojením od sítě v případě problémů s platbami desetiměsíčním moratoriem. Ať už se jedná o formu přímé podpory (Belgie) nebo cestu daňových úlev (Francie), sociální odlehčování v tuto chvíli zvažuje či zavádí většina evropských států a ke spolupráci vyzývá také Evropskou komisi.

Spolupráce a místní zdroje

Na jednorázové sanaci zvýšených nákladů se ale nebude možné zastavit. Na místě je proto formulace dlouhodobějších opatření, která pomohou domácnostem úzké hrdlo zelené transformace překonat. Nárůst cen energií je zároveň jedním z prvních témat (kromě naŹpříklad výsluhových příspěvků pro horníky, na jejichž prosazení spolupracovaly ekologické organizace s odbory), kolem kterých vzniká široká aliance sociálních a environmentálních aktérů. Nepůjde přitom ani tak o třeskuté inovace jako především o dokončení podceněných či nedotažených úkolů předchozích vlád.

Česko chronicky zaostává v energetických úsporách, ani v posledním programovém období 2014 až 2020 nezvládlo evropsky stanovené cíle naplnit. Na vině jsou roztříštěné dotační programy napříč ministerstvy se slabou koordinací i chybějící expertní podpora žadatelům v přípravě projektů, zejména u tzv hlubokých renovací, které propojují vylepšení izolace budovy, zvýšení účinnosti technologií (například regulace systému vytápění nebo větrání) a využití místních obnovitelných zdrojů. Jakýkoliv ambicióznější projekt tak vyžaduje velké množství kapitálu, ať už sociálního či finančního, a hledání vhodných dodavatelů, kteří by tyto tři složky hlubokých renovací zvládli sladit a dodat jako celek, se podobá detektivní práci. I proto nyní výhody z úspor čerpají zejména střední třídy Zajistit zapojení nízkopříjmových domácností do programů přitom lze – ať už by se jednalo o půjčky, zvýšení dotace, umožnění jen dílčích úprav (raději než žádných) či vytvoření veřejné sítě energetických manažerů, kteří by lidem pomohli se v džungli úspor zorientovat, ale také začlenění problematiky úspor a vlastních zdrojů energie do systému sociální práce. Zrovna tak řešení postupující bytové nouze lze spojit s ekologickými nároky a státní či obecní výstavbu bytů realizovat pouze v nejvyšším energetickém standardu. Podobnému ambicióznímu programu jde naproti raketový nárůst cen emisních povolenek, jejich cena se od zahájení programu Nové zelené úsporám zdesetinásobila.

Druhou oblastí řešení je usnadnění přístupu k místním obnovitelným zdrojům. I zde jsou bariérou pro řadu domácností vstupní náklady a nutnost zorientovat se v dotačním schématu, stejně jako to, že pokud máte ze svého zdroje přebytky, do sítě se je kvůli Źvysokým poplatkům nevyplatí posílat. Břemeno zajištění místních obnovitelných zdrojů ale nemusí ležet na jednotlivých domácnostech – cestou je umožnit sdílení zdrojů mezi domácnostmi (prodávám, nebo nakupuji přebytky) nebo využít mnohem širší škálu zdrojů pro obce, které nemusí jít pouze po solární energii na střechách, ale mohou třeba stavět větrné elektrárny, biomasové výrobny nebo bioplynové stanice. Právě rozvinuté místní zdroje elektřiny a tepla mohou být účinným štítem proti narůstajícím cenám energie.

Zda se narůstající ceny energií stanou katalyzátorem nízkouhlíkové transformace nebo jejím (dočasným) hrobníkem, rozhodnou příští měsíce. Jedním z faktorů jistě bude, kdo a jak šikovně téma na politické scéně uchopí. Politické hnutí ANO již takový postup zvažovalo pro závěrečnou mobilizaci před volbami, téma bránění vytopených domovů před ekoteroristickým Bruselem se pro volební tečku přímo nabízí. Lze si ale lehko představit i černější scénáře: například, že se z cen energií stane téma českého brexitového hnutí s požadavkem „klimatické suverenity“.

V takové situaci nelze troškařit a ani to není třeba – do propojení sociálních a environmentálních cílů teče ohromné množství peněz z nových fondů, ať se jedná o Fond spravedlivé transformace, či Národní plán obnovy. S přímou podporou domácnostem ohroženým zvyšujícími se náklady, než naŹskočí benefity zelené tranzice, počítá Evropská komise také ve zcela novém nástroji – Sociálním klimatickém fondu. Ten by měl od roku 2025 poskytovat podporu domácnostem, které pocítí dopady dalšího navrhovaného rozšiřování zpoplatnění uhlíku – na sektor budov a silniční dopravy.

Aby tyto prostředky v členských státech ale skutečně plynuly do projektů s transformačním potenciálem a jasným benefitem pro všechny ohrožené skupiny, a ne do kapes velkých, ale ještě bude třeba vybojovat.

Anna Kárníková (1983) je ředitelkou Hnutí Duha.

Obsah Listů 5/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Anna Kárníková

Rostoucí ceny energií nenechejme jako téma jenom kritikům

Krize na půli cesty

Spolupráce a místní zdroje

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu