Patrik Eichler

Společně, ale ne pro všechny

Je po sněmovních volbách. Ústředním tématem viditelné předvolební debaty byl vztah k Andreji Babišovi. Nový náboj jí jen pár dní před volbami dodal mezinárodní skandál Pandora Papers. Na českého premiéra dopadlo podezření, že vypral přes schránkové firmy několik set milionů korun a koupil za ně ve Francii různé nemovitosti, včetně malého zámečku. V publikovaných materiálech o skrývání majetku a daňových podvodech se český premiér ocitl po boku černohorského prezidenta nebo jordánského krále. A vedle dalších tří stovek obyvatel ČR, což znovu připomnělo otázku zdejší společenské nerovnosti a radikálně nespravedlivého rozdělení majetku.

Andreje Babiše si za ústřední téma své předvolební kampaně určila koalice Spolu. Zejména ODS coby její vedoucí síla se chce Andreji Babišovi pomstít. Byl to on, kdo plně využil prostor uvolněný rozpadem podpory ODS po skandálu se zneužitím tajné služby v létě 2013. Kvůli němu tehdy Babišův politický stroj mohl vyrůst. Koalice kolem ODS jistě měla i jiná témata, chtěla třeba zastavit zadlužování anebo zachovat nízké daně, ale obraz Petra Fialy, Mariana Jurečky a Markéty Pekarové-Adamové coby Změny a v šedém vyvedené Hrozby s tvářemi Andreje Babiše, Vojtěcha Filipa a Tomia Okamury v kampani, ve které šlo o všechno, udával tón.

Koalice Piráti a Starostové už týdny před volbami upozadila své do té doby úspěšné image protestního hnutí. I když v její kampani nechyběl švindlbus s Babišovými kauzami, ukazovala se lidem jako formace nadaná kompetencí, zájmem o druhé a otevřeností dohodě. V kampani stavěla i na seniorech, kteří koalici volí, protože mají zájem o dobrý život svých vnuků. Právě ústup od antikorupčního a antisystémového profilu Andreji Babišovi nejspíše umožnil vybrat si Piráty jako nejslabší článek obou pravicových aliancí a zaměřit hlavní sílu svých útoků právě na ně.

Do světla reflektorů přiváděla před volbami ČSSD dvojice Jana Maláčová a Matěj Stropnický, díky nim v kampani koncem léta několik týdnů rezonovalo téma pracovních podmínek v továrnách. Sociálním demokratům se také podařilo další strany přimět, aby si i ony daly na plakáty hesla věnovaná bytové politice.

Kampaně dalších stran také našly svůj prostor v hlavních médiích, jistě to platí o Okamurově Svobodě a přímé demokracii. O jeho úspěchu nebo o úspěchu Přísahy Roberta Šlachty a malých antisystémových formací se ale nerozhodovalo v televizních studiích, ale na ulicích menších měst, na které nutně nelze zaměřit z centra tolik pozornosti. Míra ne/úspěchu těchto formací je spojena s jejich schopností potkat se v čase s maximem dosažitelných lidí.

Skryta pod prudkým střetem o Andreje Babiše anebo radikálním rétorickým odmítnutím celé české politiky, zůstávala debata o praktické politice a o dobrém životě, jak si ho jednotlivé strany představují. Temnou výjimkou v tom byla protikoronavirová uskupení formulující dobrý život zúženě jako život bez vakcín proti koronaviru a zavřených škol anebo hospod.

Před volbami byla značná část lidí ve veřejné debatě přesvědčena, že je třeba ukončit únos státu, a tedy odstavit Andreje Babiše od moci. Nyní, po volbách, je na místě zvolenou strategii vyhodnotit. A znovu dát prostor i debatě o otázkách, které nebabišovské strany a formace dělí.

Že u voleb má být vždy možné vybrat znovu a jinak a že základní lidská práva náležejí každému jednomu člověku, ať je i nadále společným základem demokratické politiky. Zdravý politický život ale nestojí jen na opakované možnosti nové volby – bez té nemůže vůbec existovat – ale na zastupování kolektivních zájmů.

Zájem velkopodnikatelů na privatizaci Źpošty a drah a zájem bohatých lidí a katolíků na daňových slevách na školné v soukromých a církevních školách je jiný než kolektivní zájem bydlet, nepracovat do úmoru a uhradit všechny své životní náklady ze slušné penze. Oba typy zájmů je třeba zastupovat společně, ale nikdy se netýkají všech. Formulace těchto zájmů společně s jejich nositeli je úkolem politických stran, aby totiž své voliče nejenom přesvědčovaly k volbě, ale každodenně je mohly v jejich potřebách zastupovat.

Ti, kdo mají na formulaci svého praktického zájmu dostatek času, jsou ve výhodě. Pro ostatní platí, že politika i její podpora vznikají v boji a že nebylo náhodou, když první dělnické svépomocné spolky, odbory a strany začaly vznikat ve chvíli, kdy se dělníci museli stěhovat do průmyslových vesnic a měst a jejich okolí a trávit spolu nuceně i celé dny. Pak už šlo najít i dostatek času na společný požadavek společenských změn. Utvářet prostor pro setkávání lidí a využívat ho k formulaci zájmů lze každé z demokratických stran na další čtyři roky nejvřeleji doporučit.

Patrik Eichler

Obsah Listů 5/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Patrik Eichler

Společně, ale ne pro všechny

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu