Když začala pandemie, politici a komentátoři předvídali, že změní svět. Myšleno k lepšímu. Teď stále virus zuří, ale spíše se vracíme do starých kolejí. Hledáme-li příčiny, jsou i v hybridní válce. Jako první tento pojem použil Frank Hoffman, vysloužilý podplukovník americké námořní pěchoty a vědecký pracovník Potomackého institutu politických studií v roce 2007 v práci The Rise of Hybrid War. Definoval ji jako kombinaci konvenčních, nepravidelných, teroristických a kriminálních metod a prostředků vedení boje za současného působení státních i nestátních aktérů. Kritici namítají, že jde jen o nový název pro staletou praxi, která je nyní realizována sofistikovaněji a modernějšími prostředky.
Co se asi nejméně čekalo, bylo to v definici první, že stoupnou výdaje na armády a zbrojení. Opak potvrdila Ročenka Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) za rok 2020. I když loni HDP ve světě klesl, vojenské výdaje stouply na téměř dva biliony dolarů. Je to srovnatelné s částkou, kterou chtějí Spojené státy po pandemii věnovat na rozvoj ekonomiky a téměř v poloviční hodnotě Evropská unie. V čele vojenských výdajů jsou stále USA (778 miliard dolarů), za nimi Čína, Indie, Rusko a Velká Británie.
Za zvýšenými výdaji jsou náklady na nezbytnou modernizaci armád, jako je to v našem případě. Ale státní rozpočty mnoha zemí zatěžují i pokračující ozbroŹjené konflikty. Neskončily ani kybernetické a teroristické útoky. Je nutné hledat východiska i v Evropě, zejména s Ruskem.
Armádní generál Petr Pavel napsal, že měl ve vysoké funkci v NAŹTO s jednáními s ruskými představiteli dobré zkušenosti. Americký prezident Joe Biden explicitně řekl: Je čas na deeskalaci. Je třeba zahájit dialog, diplomatický proces. Musíme pracovat s Ruskem. Většina našich politiků v napjaté atmosféře po Vrběticích tomu teď logicky nakloněna není. Ale čas se nezastaví. Vývoj postupuje zatím opačným směrem. Hybridní válka má proto před sebou nebezpečnou budoucnost.
Antonín Rašek, Praha
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.