Jiří Němec

Referend je vícero

S referendem zdá se bude vždy potíž. Zřejmě ještě dlouho se bude řešit, jak to bylo s brexitem a co vlastně výsledek referenda o vystoupení z EU všechno způsobil. Na Slovensku zase nyní ústavní soud zrušil zákonnou možnost uspořádat referendum o vypsání předčasných voleb, ač to zákon umožňuje. U nás už je jasné, že na přijetí i na kvalifikovanou politickou diskusi o obecném referendu a naplnění ústavy, podle níž „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“ (čl. 2 odst. 2), si budeme muset počkat zase do dalšího volebního období. V Listině základních práv a svobod čl. 21 se píše, že občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo volbou svých zástupců. Lze tedy tvrdit, že česká ústava předpokládá vznik ústavního zákona o referendu, který by měl stanovit, za jakých podmínek a kdy by se přímá účast občanů mohla uskutečnit. Je ale také pravda, že bez referenda se dá žít a o demokracii se kvůli tomu bát nemusíme.

Jsme opravdu výjimkou, když zákon o obecném referendu nemáme? Svým způsobem ano, žádnou formu referenda nemají v EU jen 3 země, kromě ČR Belgie a Kypr. Ale pozor: nejčastější je referendum participační (17 států). To je vyhlášené „shora“, slouží v podstatě k získání názoru veřejnosti na nějaký konkrétní politiky řešený problém. Ratifikační referendum má zase „jen“ potvrdit některá zásadní rozhodnutí už učiněná parlamentem, např. vystoupení z EU nebo jinou významnou ústavní změnu. Tzv. blokační referendum má naopak umožnit opozici a především občanům zablokovat zákon již schválený parlamentem. Obecné referendum („zdola“), které se u nás řeší, mají jen v Litvě a Lotyšsku, na Slovensku, v Maďarsku a také v Bulharsku a v kombinované formě (povinný souhlas pětiny poslanců) ještě ve Francii. Proč se u nás mluví právě jen o tomto typu referenda?

Relevantní otázkou stejně zůstane, zda se politici uplatněním tohoto prvku přímé demokracie trochu nezbavují politické odpovědnosti. Mohou pak přece vždy říci: „já to nechtěl, ale referendum rozhodlo“. Jako v případě brexitu. Na druhou stranu jsou někdy na pořadu dne otázky natolik zásadní, že by stálo za to „zeptat se“ občanů, zvlášť pokud danou záležitost neměly politické strany ve volebním programu. Osobně bych však byl opatrný. Naše tradice je totiž už od první ústavy z roku 1920 založena na demokracii zastupitelské. Nesporně demokratická první reŹpublika referendum neznala. Když už tedy referendum, tak velmi vyvážené ve vztahu k institutům demokracie zastupitelské.

Netuším, do jaké míry se poslanci jednotlivými v Evropě existujícími typy referenda zabývali a zda vůbec, ale upřednostnit zrovna obecný typ referenda, který mají v Evropě jen v pěti státech, se mi jeví nerozumné. Stejně tak jako z něho (když už) vyloučit možnost vystoupit jeho prostřednictvím třeba z EU, do níž jsme na základě výsledku referenda z roku 2003 k EU přistoupili. Ale například ratifikační referendum, aby si poslanci nemohli jednou třeba i ústavní většinou, ale bez vysloveného názoru občanů rozhodnout vystoupit z NATO či EU, by bylo možné si dobře představit. Prostě typů referend a vhodnějších je vícero. Jen si správně vybrat. Ale to všechno se bude týkat až v říjnových volbách nově zvolených zástupců lidu.

Jiří Němec

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Referend je vícero

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu