Tomáš Tichák

Bednění a zabednění

Nevím, zda to způsobilo bouřlivé léto, ale náš pes po roce už zase roztrhal plot a vydal se na klasický turistický okruh po okolí. A to jsme ho chválili, jak zmoudřel. Nezbylo než vrátit se k radě, kterou jsme dostali: že totiž v takovém případě pomůže jen ztracené bednění.

Vyrazil jsem tedy do takřečeného hobby marketu a cestou přemýšlel o tom tajemném přívlastku: dodává kouzlo Miltonovu Ztracenému ráji. Ztracenému světu Josefa Augusty. I ztracenému vejci, pro mě donedávna pokrmu mýtickému. A napadla mě příbuznost i s jinými případy úkazů, které ztrácejí spojení se svým výkladem. Někdy je příčina zaměněna s následkem, nebo se argument „pro“ mávnutím proutku promění v argument „proti“, jindy se událost již zcela odpoutá od svého hodnocení a coby prázdné slovo pluje odkudsi kamsi vesmírem jako Oumuamua, podivné těleso nedávno zaznamenané astronomy.

Vzpomněl jsem si, jak mi otec vykládal o setkání se sovětským kolchozníkem. (Ač s cejchem kontrarevolucionáře, směl ve spřátelených zemích školit zemědělce v obsluze čerpadel.) Když se před ním kdesi u Chersonu dobrácký muž zmínil, že už navštívil Prahu, zeptal se ho otec, jak se mu u nás líbilo. Meliorátor se zasmušil: „Nelíbilo. Lidé jsou tam zlí.“ – „A kdy to bylo?“ – „V roce 1968. Přijel jsem vás ochránit před fašisty.“ – „U nás ale nebyli žádní fašisté,“ namítl otec. – „Na vlastní oči jsem viděl hákový kříž na plotě.“

Trochu obdobnou, byť ne globální záměnu následku a příčiny jsem sám před lety zažil, když jsme se vraceli autem z výletu do Rakouska se skoro už prázdnou nádrží. A jediná pumpa v první české obci zavřela před naším příjezdem. Vydal jsem se tedy s prosíkem k nedaleké požární zbrojnici. Vyšel muž v overalu a hlubokým hlasem vlídně pravil: „To víte, že máme benzin – jsme přece hasiči!“

Mnoho příkladů odtržení atributů od prvotních významů lze nalézt v literatuře: „To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump.“ (Osudy dobrého vojáka Švejka) Ale také v martyrologiích světců. Například biskup Saturnin byl prý při protikřesťanském pogromu za římského císaře Decia přivázán k zuřivému býku a v Toulouse smýkán po schodech, dokud mu nepukla lebka. Po svatořečení se tudíž stal pomocníkem proti bolestem hlavy a závratím. Anebo svatá Apolonie, čili Apolena – té roku 249 zfanatizovaný dav v Alexandrii před zavražděním vytrhal zuby a polámal čelisti. Dnes je logicky patronkou zubních lékařů. V těchto případech ovšem není důvodem ztráta soudnosti ani nadbytek zabedněnosti, leč zbožštění bolesti a utrpení. Tedy obracení zla v dobro. A to je, jak se aspoň já teologicky nevzdělaný domnívám, základ katolické víry.

Proto taky zásadně odmítám přirovnání, že podobné je učinit z ředitele chemického podniku ministra životního prostředí. Nebo z předsedy vlády, podezřelého z korumpování sama sebe, předsedu rady vlády pro boj proti korupci. To už je ale spíš případ patafyzický.

Nicméně jsme-li u otázek víry a prvního mezi ministry, máme tu ještě jeden pěkný příklad. Ve svém nedávném facebookovém příspěvku premiér řekl – s pro něj typickou jazykovou vytříbeností: „Piráti by chtěli porno sloup na Staromáku. Pirátský místostarosta na něm chce souložící sochy. Neuvěřitelný. Fakt tomu nerozumím.“ Pan premiér tím údajně narážel na pražského zastupitele, který chtěl poukázat na nevalnou uměleckou hodnotu napodobeniny Mariánského sloupu. A sarkasticky navrhl doplnit jej akty souložících dvojic na podporu křesťanské rodinné politiky. Bylo to poměrně hloupé, ale zcela určitě nešlo o propagaci pornografie.

To už jsem se však dostal daleko, tedy do současnosti. Co se budoucnosti týče, musím naložit do auta ztracené bednění. Je betonové, těžké – musí být. Předem však zdůrazňuji, že jím nehodláme bránit nelegální migraci po volebním vítězství Pirátů, nýbrž nejmenovanému notorickému útěkáři z Labradoru.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Bednění a zabednění

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu