Jazyk
České zdrobněliny neboli deminutiva najdete v učebnicích češtiny pro cizince a na úrovni C1. Cizinci naše zdrobňování povaují za zcela úchylné. Proč je slůvko, a ne slovko, ale sloneček, nikoli slůneček? Proč se kadé Marii říká jinak? Maruško, Mařenko, Majko, Mařko, Maňko, Máňo, Máničko, Mařeno, Márinko. Proč není hošáček, ale můe být hošíček i hošánek? A proč maminečka, a ne mamičenka?
U některých slov, ale zdaleka ne u všech, můe čeština zdrobňovat dvoustupňově, tj. ze základního tvaru, jako je okno nebo slovo, vytvoříme nejprve okénko a slůvko a teprve potom okénečko a slovíčko. To by ale bylo příliš jednoduché. Problémy shrnuji v následujících bodech:
1. Učebnice češtiny pro cizince uvádí 7 typů tvorby deminutiv: -átko (zvířátko), -íčko (autíčko) nebo -ečko (pivečko) u středního rodu, -ička u enského rodu a -ček (klobouček), -íček (prstíček) nebo -eček (domeček) u rodu muského. Není toho málo, a to se týká pouze toho třetího, nejvíce zdrobnělého stupně, protoe
2. Někdy můeme vytvořit krátkou zdrobnělinu, jindy ne. Máme pivko, vínko, slůvko, domek, prstík, botku nebo ínku, ale nemáme autko, kolko, těstko, lamku ani lampku. Kozku najdeme na-posledy v 16. století u mistra Havlíka z Varvařova, který se takto posmíval starým nevěstám: Staré jsou horší: kozka mladá sůl líe, ale stará sůl i slánku zíře.
3. Kromě zdrobnělin v bodu 1 ještě existuje celá řada moností, která v příponách pouívá hlásku n jako u hošánka. Kromě pravidelného pivečka tak najdeme i pivínko: 1/2 grilovaného kuřete za 29 Kč, pivínko dokonce u za devět. (časopis Týden, č. 17/2008) A také pivenko: Kdo nepil, teskný byl, kdy se napil pivenka, zčervenal jak dívenka. (Hrabal: Obrazy v hlubině času, 1994) U některých slov jsou zdrobněliny s hláskou n primární. Typicky třeba maminka a tatínek. Podstatně méně se vyskytuje mamička a tatíček. Naopak jako bábinku sice označuje Mánička tetu Kateřinu, poměr výskytu slov bábinka a babička je ale v češtině zhruba 1:180.
4. Ké by zůstaly jen zmíněné monosti. Pes, pravidelně zdrobnělý jako psík a psíček, se velmi často vyskytuje jako pejsek, pejsánek nebo pejsáček. Zdrobnělá dcera zase není dceřinka ani dceřička, nýbr dceruška. Přípona -uška nám připomíná ruskou Kaťušku, paradoxně ale právě u dcerky v ruštině příponu -uška nenajdeme.
5. Tak či tak pravidlo z bodu jedna, dělící zdrobněliny do tříd, nefunguje stoprocentně, protoe nám jazykový cit mnohdy dovolí mezi jednotlivými třídami různě cestovat. A tak máme kromě pivečka, pivínka a pivenka i pivíčko: Mám rád táboráky, špekáčky, pivíčko. (MF DNES, 19. dubna 2001)
6. Pokud zdrobnělina existuje, neznamená to, e se jedná významově o menšího zástupce tého, co označuje věc nezdrobnělá. Pokud bychom např. řekli, e mělo děťátko malou hlávku, logicky by následovala otázka, zda zelí či květáku. Kolíček je tak primárně klipsna na prádlo, a ne malý kolík, který je malým kůlem.
A v neposlední řadě problém č. 7: Kromě druhého a třetího stupně často naráíme na další zdrobněliny zdrobnělin, které chtějí zdůraznit věc opravdu malililinkatou. Tedy nikoli jen pejsánek a pejsáček. Pejsánci nám pomáhali bratřit se s fantastickou hloubkou a kouzelnou sloitostí řeči. Jednou jsme vycházeli s pejskem Nadějný Blesk a psíkem Zkázonosná Spása, jindy s pejsánečkem Mrazivé Pohlazení a s psíčkem Závrať. Tehdy o velké přestávce čekal na mě trpělivě v lavici psík Lampička a na Slavomíra psíčíček Údiv. (V. Budinský: Gymnázium, 1994)
A menší ne nejmenší mohou být i další věci: Na co se nejvíc těšíš? A mi zase budou nějaké věci, co mi teď nejsou. A a si sednu a nevyvalí se špek, ale špíčíček. (časopis Elle, č. 3/2015) Nepochopila jsem ani slovo. Ani slovíčko. Ani slovíčečko. (Ikarie – povídky, 1999) Tedy občan Tuzemska přece jen jaksi z vlastní zkušenosti tuší, e výrobky Sony jsou o ďabíčíčínek lepší ne výrobky Tesla. (časopis Folk & Country, 1993)
A tak máme kromě piva, pivka, pivíčka, pivečka a pivínka i pivínečko: Hned si musel vyslechnout vtípky, e on by asi uvítal nějaké zvláště jemňoučké pivínečko. Pokud se tedy v případě pivínečka nejedná o pivečko s vínečkem.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.