Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 4 > Viktor Tichák: Tatíček s pivíčkem

Jazyk

Viktor Tichák

Tatíček s pivíčkem

České zdrobněliny neboli deminutiva najdete v učebnicích češtiny pro cizince až na úrovni C1. Cizinci naše zdrobňování považují za zcela úchylné. Proč je slůvko, a ne slovko, ale sloneček, nikoli slůneček? Proč se každé Marii říká jinak? Maruško, Mařenko, Majko, Mařko, Maňko, Máňo, Máničko, Mařeno, Márinko. Proč není hošáček, ale může být hošíček i hošánek? A proč maminečka, a ne mamičenka?

U některých slov, ale zdaleka ne u všech, může čeština zdrobňovat dvoustupňově, tj. ze základního tvaru, jako je okno nebo slovo, vytvoříme nejprve okénko a slůvko a teprve potom okénečko a slovíčko. To by ale bylo příliš jednoduché. Problémy shrnuji v následujících bodech:

1. Učebnice češtiny pro cizince uvádí 7 typů tvorby deminutiv: -átko (zvířátko), -íčko (autíčko) nebo -ečko (pivečko) u středního rodu, -ička u ženského rodu a -ček (klobouček), -íček (prstíček) nebo -eček (domeček) u rodu mužského. Není toho málo, a to se týká pouze toho třetího, nejvíce zdrobnělého stupně, protože

2. Někdy můžeme vytvořit krátkou zdrobnělinu, jindy ne. Máme pivko, vínko, slůvko, domek, prstík, botku nebo žínku, ale nemáme autko, kolko, těstko, lamku ani lampku. Kozku najdeme na-posledy v 16. století u mistra Havlíka z Varvařova, který se takto posmíval starým nevěstám: „Staré jsou horší: kozka mladá sůl líže, ale stará sůl i slánku zžíře.“

3. Kromě zdrobnělin v bodu 1 ještě existuje celá řada možností, která v příponách používá hlásku n jako u hošánka. Kromě „pravidelného“ pivečka tak najdeme i pivínko: „1/2 grilovaného kuřete za 29 Kč, pivínko dokonce už za devět.“ (časopis Týden, č. 17/2008) A také pivenko: „Kdo nepil, teskný byl, když se napil pivenka, zčervenal jak dívenka.“ (Hrabal: Obrazy v hlubině času, 1994) U některých slov jsou zdrobněliny s hláskou n primární. Typicky třeba maminka a tatínek. Podstatně méně se vyskytuje mamička a tatíček. Naopak jako bábinku sice označuje Mánička tetu Kateřinu, poměr výskytu slov bábinka a babička je ale v češtině zhruba 1:180.

4. Kéž by zůstaly jen zmíněné možnosti. Pes, „pravidelně“ zdrobnělý jako psík a psíček, se velmi často vyskytuje jako pejsek, pejsánek nebo pejsáček. Zdrobnělá dcera zase není dceřinka ani dceřička, nýbrž dceruška. Přípona -uška nám připomíná ruskou Kaťušku, paradoxně ale právě u dcerky v ruštině příponu -uška nenajdeme.

5. Tak či tak pravidlo z bodu jedna, dělící zdrobněliny do tříd, nefunguje stoprocentně, protože nám jazykový cit mnohdy dovolí mezi jednotlivými třídami různě cestovat. A tak máme kromě pivečka, pivínka a pivenka i pivíčko: „Mám rád táboráky, špekáčky, pivíčko.“ (MF DNES, 19. dubna 2001)

6. Pokud zdrobnělina existuje, neznamená to, že se jedná významově o menšího zástupce téhož, co označuje věc nezdrobnělá. Pokud bychom např. řekli, že mělo děťátko malou hlávku, logicky by následovala otázka, zda zelí či květáku. Kolíček je tak primárně klipsna na prádlo, a ne malý kolík, který je malým kůlem.

A v neposlední řadě problém č. 7: Kromě druhého a třetího stupně často narážíme na další zdrobněliny zdrobnělin, které chtějí zdůraznit věc opravdu malililinkatou. Tedy nikoli jen pejsánek a pejsáček. „Pejsánci nám pomáhali bratřit se s fantastickou hloubkou a kouzelnou složitostí řeči. Jednou jsme vycházeli s pejskem Nadějný Blesk a psíkem Zkázonosná Spása, jindy s pejsánečkem Mrazivé Pohlazení a s psíčkem Závrať. Tehdy o velké přestávce čekal na mě trpělivě v lavici psík Lampička a na Slavomíra psíčíček Údiv.“ (V. Budinský: Gymnázium, 1994)

A menší než nejmenší mohou být i další věci: „Na co se nejvíc těšíš? Až mi zase budou nějaké věci, co mi teď nejsou. A až si sednu a nevyvalí se špek, ale špíčíček.“ (časopis Elle, č. 3/2015) „Nepochopila jsem ani slovo. Ani slovíčko. Ani slovíčečko.“ (Ikarie – povídky, 1999) „Tedy občan Tuzemska přece jen jaksi z vlastní zkušenosti tuší, že výrobky Sony jsou o žďabíčíčínek lepší než výrobky Tesla. (časopis Folk & Country, 1993)

A tak máme kromě piva, pivka, pivíčka, pivečka a pivínka i pivínečko: „Hned si musel vyslechnout vtípky, že on by asi uvítal nějaké zvláště jemňoučké pivínečko.“ Pokud se tedy v případě pivínečka nejedná o pivečko s vínečkem.

Viktor Tichák

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.